Tora! Tora! Tora!

Srovnávat Pearl Harbor s Tora! Tora! Tora! je jako srovnávat lejno s diamantem. Pokud lze tento film vůbec srovnávat, pak jedině s tímto dokumentárním snímkem: Pearl Harbor, den potupy http://us.imdb.com/title/tt0450084/ SPOILEROIDNÍ HLÁŠKY, KTERÉ SE MI PODAŘILO ZACHYTIT: Přebírám velení nad spojenou flotilou. // Ale z Tokia teď vane špatný vítr. // Tenhle přístav je past. // Věří vůbec někdo někomu? // Ti piloti si dělaj co se jim zlíbí. // Pokud všichni na světě bratry jsou, proč musí vlny a vítr neklidný být? // Zaútočí na nás v neděli 30. listopadu. // Vystupte na horu Niitaka, 1208. // V Pearl Harboru nezbyla ani jedna letadlová loď. // Enterprise! - Pitomče! To byla naše vlajková loď. // Mluvil jsi s prezidentem? - Ne. S Harry Hopkinsem. - A přečetl si to? - Ne. Nemá klíč. // Už je deset pryč. Generál Marshall chodí brzo spát. // Koukni máme telefon! A dokonce funguje. (obsluha armádního radaru) // (Flying school !!!) // Závidím mladým. Všichni věří, že náš plán vyjde. // Kaminskij, chci potvrzení, jasný potvrzení. ("ráno mě neotravujte") // Co je to za pitomce? Nahlásím ho za porušení bezpečnosti! (a pak japonské letadlo shodilo bombu) // Vážně skvělý způsob jak vletět do války. // Chtěl jste potvrzení, kapitáne? Podívejte se! To je to vaše potvrzení! // Kde jsou americké letadlové lodě? // Tahle válka teprv začíná a před náma je velká cesta. // Je to jako probudit spícího obra a vyprovokovat ho k boji. // Dosáhli jsme jenom toho, že jsme probudili spícího obra a naplnili (jsme ho) ohromným odhodláním. (12.12.2006)

Výborná věc, tenhle film. Díky tomu, že se na produkci podílely obě strany konfliktu, vznikl strhující hraný "skoro-dokument" s velmi pěkným technickým provedením. Bitevní pasáže jsou výborné, přehledné, přesvědčivé, dozdobené odvážnou prací kamery, která předběhla dobu (ty roztřesené ruční "in-action" záběry mě opravdu zaskočily). Dialogy jsou věcné, chybí v nich patos a film nekončí uraženeckými fanfárami amerických patriotů, ale lakonicky projevem v USA vystudovaného admirála Jamamota. Dokumentární hodnotu posiluje i nezakrývané poukazování na neschopnost amerických vojenských složek reagovat pružně na výstrahy tajných služeb a čistokrevný chaos v řadách obránců (srdnatý černoch za protiletadlovým kulometem Arizony působí v tomto kontextu vskutku jako střípkovitý dokument doby vzniku). Coby bývalý vášnivý konzument Hubáčkovy literatury faktu musím "Tora! Tora! Tora!" ocenit jako přesnou rekonstrukci, která absencí patosu a nacionalistické emblematiky daleko předešla svou dobu. Současná hollywoodská kinematografie jakoby se zase vracela k pitomému válečnému patosu 50. let... (11.12.2006)

Velice realisticky působící velkofilm, který dokládá, že dějiny jsou plné malých (i velkých) omylů ... Odkrývá zajímavé souvislosti a detaily, které mohly ovlivnit výsledek jedné bitvy - kdyby jim někdo v pravou chvíli věnoval patřičnou pozornost … a kdyby je správně vyhodnotil. Se snímkem "Pearl Harbor“, který vznikl až v roce 2001, se nedá dost dobře porovnávat - Michael Bay vyprávěl svůj vlastní příběh a soustředil se spíš na osudy jednotlivců, které drasticky zasáhla válka ... (24.05.2010)

Narozdíl od Peral Harbouru jde spíš o válečný dokument, než o sladkej dojáček z válečného prostředí. Pamatuji si jakýsi filmový "cyklus"...už nevím na které televizi...kde šel každý týden jeden válečný film. Stalingrad, Bitva o Midway, právě Tora! Tora! Tora! a další. Super věc, chtělo by to repete něčeho podobného, protože ani jeden z těhle filmů by nešel pod tři hvězdy. Tora! Tora! Tora! je jeden z nejlepších. (31.03.2008)

Klasické dílo válečného hraného filmu zaujme svou nepředpojatou snahou o syntetickou nesentimentální kombinaci pohledu z obou stran, v té době spíše vzácnou než typickou (když na konci šedesátých let přijel na návštěvu Holandska císař Hirohito, vítalo ho skandování "Hirohitler"). Koprodukce zakládající týmovou režii i scénáristiku dopadla nadobyčej dobře. Výsledkem je vyvážený, ve válečných scénách i dialozích vyvážený film, který v poloze válečného dramatu plní současně stejně nesnadnou úlohu uměleckého dokumentu (u nás zůstává v této poloze stále nepřekonán souhrnem svého košatého díla Otakar Vávra). Exotické pacifické bojiště dává rovnoměrně nahlédnout do útrob obou válčících stran. Zůstává otázkou, zda bylo možné na poměrně omezené - byť beztak rozsáhlé - časové ploše obsáhnout více (zejména hlubší prokreslení psychologie alespoň protagonistů filmu), i kdyby to mělo být na úkor válečných scén. Jisté je jedno: dokumentaristika a heuristika TORY se pohybovala na horní hranici tehdy dostupných informací a obraz, který je tu načrtnut, vyžaduje po téměř čtyřiceti letech, která uplynula od jeho premiéry, jen minimální korektury. Zůstává přesvědčivou rekonstrukcí jedné hazardérské iluze (na japonské straně) a rozpadu stejně krátkozrakého izolacionismu, který mohl ohrozit nejen vlastní USA, ale životně i celý svět. (20.10.2007)