Tora! Tora! Tora!

Jeden z nejdůležitějších mezníků 2. SV dal vzniknout tomuto skvostnému i když chvílemi příliš natahovatelnému filmu a později i velkofilmu Pearl Harbor. Ale pokud bych užil slovo velkofilm tak rozhodně pro Tora! Tora! Tora! Celý film popisuje příliš realisticky a dokumentárně celý konflikt: důvod útoku Japonců na Pearl Harbor, lenost samotných Američanů, na kterou později doplatili a samozřejmě morálku obou stanů tedy Japonska a USA. A že to byl útok nečekaný a s následky, které pro Japonsko byli nedostačující, ale pro USA takřka brutální. Berme v potaz jedno větu, kterou řekl samotný japonský admirál: Je to jako probudit spícího obra. a jak nakonec dopadli...neradno mluvit. Samotná bitva je velice pěkné i když se zdá, že se na nebi příliš letadel neobjeví opak je pravdou a v samotných útocích ukážou Zera svojí účinnost na nemalý počet lodí. Film Pearl Harbor možná zaujme současného diváka, ale autenticitu a hlavně pravdivost oné bitvy hledejte opravdu jen zde. Tora! Tora! Tora! (13.12.2006)

V hodnocení filmu Tora! Tora! Tora! budou diváci nutně vždycky znova rozdělení na dvě dosti jasně vymezené skupiny. Milovníci historie, znalci vojenské techniky a přemýšliví lidé obecně, budou nadšeni z jeho dokumentární přesnosti a hodnověrnosti (byť samozřejmě z hlediska dnešního poznání má film po těch téměř padesáti letech své limity), z přesné rekonstrukce událostí, ze snahy ptát se po důvodech a souvislostech, milovníci konstruovaných příběhů s přesně dávkovanými pointami a vemlouvavě servírovaných emocí, budou nutně přesně to samé odsuzovat. Každopádně jde o film bez happy endu, což je mi samo o sobě velmi sympatické. Pozoruhodné, i když pochopitelně také dobově příznačné, je zdůrazňování japonského váhání nad útokem. Samozřejmě se nabízí otázka, není-li tento rys v rozporu s historickou skutečností příliš zdůrazněn (neumím posoudit), ovšem vykreslení Japonců nikoli jako všeho špatného schopných zloduchů, ale jako myslících lidí s vlastními názory, ambicemi, a přesvědčením, je mi velmi sympatické. Ztvárnění amerických velitelů místy poměrně silně připomíná Hlavu XXII. To samozřejmě není nic proti filmu, spíš to dokládá genialitu a přesnost Hellerova nesmrtelného literárního díla. Že před tímhle tématem tvůrci neuhnuli, ale naopak na něm do značné míry celý děj vybudovali, je rozhodně nutné vysoce ocenit... Celkový dojem: 80% Zajímavé komentáře: sportovec, flanker.27, Marigold (30.10.2011)

Klasické dílo válečného hraného filmu zaujme svou nepředpojatou snahou o syntetickou nesentimentální kombinaci pohledu z obou stran, v té době spíše vzácnou než typickou (když na konci šedesátých let přijel na návštěvu Holandska císař Hirohito, vítalo ho skandování "Hirohitler"). Koprodukce zakládající týmovou režii i scénáristiku dopadla nadobyčej dobře. Výsledkem je vyvážený, ve válečných scénách i dialozích vyvážený film, který v poloze válečného dramatu plní současně stejně nesnadnou úlohu uměleckého dokumentu (u nás zůstává v této poloze stále nepřekonán souhrnem svého košatého díla Otakar Vávra). Exotické pacifické bojiště dává rovnoměrně nahlédnout do útrob obou válčících stran. Zůstává otázkou, zda bylo možné na poměrně omezené - byť beztak rozsáhlé - časové ploše obsáhnout více (zejména hlubší prokreslení psychologie alespoň protagonistů filmu), i kdyby to mělo být na úkor válečných scén. Jisté je jedno: dokumentaristika a heuristika TORY se pohybovala na horní hranici tehdy dostupných informací a obraz, který je tu načrtnut, vyžaduje po téměř čtyřiceti letech, která uplynula od jeho premiéry, jen minimální korektury. Zůstává přesvědčivou rekonstrukcí jedné hazardérské iluze (na japonské straně) a rozpadu stejně krátkozrakého izolacionismu, který mohl ohrozit nejen vlastní USA, ale životně i celý svět. (20.10.2007)

No ''zrovnaniu' s Pearl Harbor sa to neubrani. Teda ubrani, uplne ho totiz zdecimuje :D :D Historicky film jak ma byt! Zdlhave, prepostavovane - predialogovane (aka no historical dumbing down with emphasis on narrative consistency).. S opulentnym finale, pri ktorom i Michael Bay ''sedi v koute a smutne kouka''.. Full metal air raid! 5/5 (27.08.2018)

"Slavný americký válečný velkofilm" a šel úplně mimo mě. To, že děj je v tomto typu filmů vždycky rozdělen na nudný uvozující začátek a následný průběh vojenských příprav či nepříprav a na konci se ve dvaceti akčních minutách všichni rozemelou na kaši, to mi nevadí a taky jsem to čekal. Jenže tentokrát mi to nesedělo. Možná to je i tím dabingem (v průměru všechny postavy měly hlasy tak o třicet let mladší, než byly samy - dabing Čt z 2006), nebo tím, že už jsem přeci jen válečných filmů viděl víc a tak mě ty jejich klišé, kdy se proti možnosti odhalit předem japonskou invazi nepostavil jenom Osud, ale i Satan a Bůh v přátelském objetí, kdy je jeden člověk uvědomělý, jenže mu házejí pod nohy příliš klacků, nikdo mu nevěří, všichni velitelé jsou o nejmíň jednu hodnost výš, než na jakou mají schopnosti a veškeré pozorování je vyhodnoceno naprosto opačně a špatně, než jak by mělo... To je na mě přeci jen příliš. Rozdělení na japonský a americký tvůrčí tým bylo podlě mě výtečné řešení, protože ta japonská část je oproti té americké mnohem lepší, skutečnější a i herecky přesvědčivější. A tak se mé díky za tento film obracejí pouze směrem k východu a k japonským režisérům a hercům, ale i tam mám výhrady, i když spíš dle scénáře. To si vážně nemohli odpustit tu pitomou, propagandistickou větu o buzení spících obrů? Ještě bych měl malou vsuvku k tomu označení zákeřný útok. Kurva když chci na někoho zaútočit překvapivě, mám mu poslat rekomando do vlastních rukou týden předem? (14.12.2006)