Zabil jsem svou matku

Rozhodně zajímavé drama o reálném životě mladého kluka. Kdo z nás si neprošel obdobím, kdy se s matkou nemohl ani vidět (například puberta). Tento případ je docela krutý, ale na jednu stranu jsou i daleko horší případy, kde to dopadá ještě hůř. Tady je vyobrazení spíše reálným způsobem, který se stává (zhruba v určitých mezích) každé druhé matce. Jako drama není J’ai tué ma mère špatný, ale bohužel to není můj šálek kávy a proto pocity nejsou takové jaké jsem si osobně představoval. Zpracování není skvělé a hlavně se divák nic důležitého nedozví a vše se točí v tom samém proudu. Pocity jsou smíšené, takže naprosto průměrné drama. I přesto snímek doporučuji, protože kde koho může právě zaujmout... 5/10 = 50% (23.04.2011)

Až na jednu/dve scény celkom umiernená queerovka. Dolan ako jeden zmála homosexuálnych režisérov chápe, že ak sa mu nato má pozrieť aj niekto iný, chce to aj iný prístup (iný ako napríklad Mitchell). Je to veľký talent ten Xavier, dobrý herec a výborný režisér. Vlastne mi jeho film trochu pripomenul Bitter Moon; Nechápal som ani jeho ani ju a zároveň som rozumel obom. Dávam tri hviezdičky, objektívne skôr štyri; na debut perfektná, precízna filmárčina (minimálne scéna s extázou herecky ani režíjne proste nemá chybu). Ale mňa takéto filmy skrátka nebavia. Pri všetkej úcte, je to len teplá artovka. Trošinku nuda, trochu moc art a ku koncu dosť naťahovaná. Ak ste ale na tom podobne ako hlavný hrdina, asi vás dostane. Mne viac sedel v Martyrs s dierou v bruchu. Pridávam link na ústrednú klavírnu melódiu http://www.youtube.com/watch?v=m9gumRnp31A (03.03.2013)

Vkusná kamera, a střih. Název je trošku nefér, člověk za ním nečeká mírné drama o dospívajícím klukovi a rochu hysterické matce. I tak se zpočátku na film dívá docela příjemně, ovšem posléze se motivy už jen opakují, až jsem ke konci začínal mít dojem, že režisér trošku nevěděl, co s tím dál, a začal se utíkat k samoúčelným hrám se snovými obrázky, které už neposouvaly nikam nic. Nicméně vzhledm k jeho věku je člověk tolerantnější. (15.07.2011)

Tento film byl stylisticky i obsahově v mnohém podobný o rok mladším Imaginárním láskám, ve kterých se Xavier Dolan věnoval rovněž vzájemné lidské lásce, snažil se ji definovat a nějak ohraničit. Slovní hádky mezi synem a matkou byly někdy možná až moc spontánní a neodůvodněné, ale za to na druhé straně velmi realisticky podané. Svoji matku můžeme nenávidět až do nebeských výšin, ale rozhodně ji nikdy nepřestaneme milovat, což platí i v opačném směru. Nejkrásnější a obrazově nejelegantnější sekvencí byla scéna, ve které honil Hubert svou matku na louce a v lese. A závěr byl moc dobře udělaný. Zkrátka opět velmi krásný a hluboký zážitek, přičemž je pro mě stále neuvěřitelnou skutečností nízký věk režiséra/scenáristy. (29.05.2012)

Hubert mi niekedy neskutočne liezol na nervy, inokedy som ho ľutovala, aj ma rozplakal, aj rozosmial, často som ho nechápala, inokedy zase úplne chápala ... a tak nejak na mňa pôsobila aj matka (výborne zahratá) ... raz tak a inokedy úplne ináč ... herecké výkony super a skvelá muzika. Xavier je naozaj talent! (02.03.2015)