Režie:
Jiří VejdělekScénář:
Jiří VejdělekKamera:
Martin ŠáchaHudba:
Jan P. MuchowHrají:
Jiří Macháček, Bolek Polívka, Vica Kerekes, Petra Hřebíčková, Simona Stašová, Lukáš Langmajer, Hynek Čermák, Michal Novotný, Emma Smetana, Ester Kočičková (více)Obsahy(1)
Může být nevěra základem šťastného manželství? Šarmantní bonviván Rudolf je o tom přesvědčen: „Ženská má mít pocit, že o chlapa musí bojovat, musí se snažit, aby si ho udržela. A hlavně, ženská se nesmí nudit!” Rudolf s úspěchem uplatňuje svou divokou teorii v každodenní praxi a to s neutuchajícím elánem, který je u čerstvého šedesátníka záviděníhodný. O to víc pak nechápe naivitu svého nesnesitelně korektního zetě Ondřeje, který pro samé svědomité plnění povinností nevnímá, jak nebezpečně se jeho žena Alice začíná nudit. Milující tatínek a kamarádský tchán Rudolf proto nabídne Ondřejovi několik prověřených rad, jak vnést do skomírajícího manželství potřebný vzruch. Koneckonců jde o rodinné štěstí jeho jediné dcery... Z nudného slušňáka Ondřeje se pak díky románku s krásnou Šarlotou skutečně stává sebevědomý pán tvorstva, obletovaný milenkou a obdivovaný vlastní manželkou. Situace je to sice krásná, ale dlouhodobě neudržitelná. Už proto, že skutečnými pány tvorstva jsou pochopitelně ženy. Ondřeje čeká smršť komediálních situací, kterým čelí s odzbrojující kombinací typicky mužských vlastností - hravou vynalézavostí a nezničitelnou nadějí, že všechno dobře dopadne. (oficiální text distributora)
(více)Videa (3)
Recenze (1 191)
V jádru eticky mnohem horší než Troška s Poledňákovou dohromady, jelikož svou demenci a cílení na hloupé publikum Muži v naději popírají rádoby dramatickými a těžce vyděračskými scénami. Ze všeho nejhorší na tom pak je, že svátečně plné kino se královsky baví. Je mimochodem velká škoda, že se Vejdělek nevěnuje ryzím žánrovkám, protože s určitými klišé prvky pracuje perfektně, což například dokazuje skvělá závěrečná scéna, která ale v kontextu celého filmu působí zcela dementně. ()
Bavila jsem se, ackoli to bylo umele a predvidatelne, protoze to bylo vtipne. Nastaly jen dva momenty, ktere jsem necekala - jeden prijemny, jeden velmi velmi neprijemny. Nejvic me samozrejme bavila Stasova, ta nezklame nikdy, Machacek s kulatou pleskou na hlave taky potesil. Vnadna deva v podani Evy Kerekes se sve role zhostila rovnez dobre, jen silhajici Petra Hrebickova coby manzelka hlavniho hrdiny Ondreje mi pila krev. Motto filmu komentovat radsi nebudu, jen doufam, ze si z nej nikdo nevezme priklad :). ()
Nerad bych sklouzl k typickému hejtování, které se stalo pro profily nových českých filmů na ČSFD příznačné. Už předem bych proto rád na rovinu přiznal, že mám k Vejdělkovým filmům rozporuplný vztah. Na jednu stranu mě většina z nich velmi baví, bohužel mě ale pokaždé i některými svými rysy strašně iritují. Nejinak tomu bylo i u sledování Mužů v naději, kde byly oba zmíněné divácké vjemy zastoupeny rovnou měrou. Bavilo mě obsazení (Éva Kerekes je BOHYNĚ!), většina fórků i technické provedení (hudba, kamera, střih...). Dokonce si myslím, že je to Vejdělkův nejlepší film, který dosud natočil, a povedlo se mu přimět mě k zajímavým úvahám o nevěře a vztahu mužů a žen. O to více mě mrzí, že Muži v naději obsahují i momenty, které mi tak STRAŠNĚ vadí... Nějaké to žehrání na product placement už jsem vzdal u českých filmů dávno, ale proč celý ten film proboha tak strašně moc vytváří svět, který vůbec neexistuje? Nádherní a perfektně oblečení herci (už jen Polívka by se svým filmovým outfitem v klidu mohl jít na módní molo), bydlící v jakémsi stylově zrekonstruovaném pavlačovém domě v centru Prahy s výhledem na Pražský hrad, dvojice hlavních postav provozující stylovou restauraci ve francouzském duchu (i na ty bagety dojde), tchán a zeť chodící do jakéhosi luxusního kulečníkového podniku... Ale hlavně a především božekriste proč?? - proč jen museli udělat z Divadla na Vinohradech jakýsi Café Max, nebo proč udělali z Galerie kritiků jakousi sexuologickou kliniku?! Tento můj údiv platí o výpravě filmu do puntíku - točilo se buď v dokonale vystajlovaných interiérech (koupelna Ondřeje a Alice...) nebo v perfektně uklizených nejvyhlášenějších turistických pražských lokacích, a každý Pražák musí u tohoto filmu žasnout, jak je ta Praha vlastně nádherné, čisté, metropolitní a bohémské město, když se dobře nasvítí, zabere ze správného úhlu, a pečlivě se vyeliminují všichni turisti, bezďáci, stánky s klobásami, krámy se suvenýry, paneláky, graffiti, apod. Snímek Muži v naději je natočen v jakémsi sociálním skleníku, kde se odehrává nerušený mikrosvět jeho filmových postav, se vším jejich nanicovatým hemžením a pachtěním po čemsi, co nápadně připomíná nablyštěný, povrchní a falešný svět z lifestylových časopisů a zahraničních seriálů o lidech z lepších kruhů. Vejdělek je tímto světem evidentně uhranut a tvoří to úhelný kámen Mužů v naději, kteří však evidentně mají vyšší ambice než jen pobavit - občas se totiž zabrnká i na vážnou strunu. Pro své rozporuplné divácké přijetí tohoto filmu, u kterého jsem se střídavě smál nahlas a střídavě umíral trapností, hodnotím čistým průměrem. ()
Šel jsem na to jako muž v naději a odcházel jako muž v rozčarování z toho, že Vejdělek i navzdory svým zkušenostem neví co vlastně chce. Zda komedii, drama, tragikomedii, nadsázku, veselohru, vztahovku, frašku... Co segment to styl à la "každý chvilku tahá pilku". A byť mnohdy daný segment sám o sobě není vůbec špatný (především ty čistě komediální či čistě dramatické), tak ve výsledku to není nic; ani nic špatného, ani nic dobrého. ()
Tak tohle minulo realitu nebezpečně velkým obloukem. Přiznám se – NESMÁL JSEM SE, přitom mě předešlé Vejdělkovi kousky poměrně bavily. Skutečně zábavná místa jsem ale tentokrát hledal marně. Věřím navíc tomu, že tahle herecky překvapivě matná báchorka leckoho urazila. Je mi jedno, kdo koho od sousedů podvádí a s kým chrápe, absolutně nejsem puritán, ale tahle rozradostnělá obhajoba nevěry byla až příliš (hned večer půjdu manželku podvést, rozhodně jí tím udělám šťastnou). Vejdělkovi opět nechybí řemeslná zručnost, ale to je pro tentokrát asi tak všechno. Kdykoliv přechází k emocím, dojetí nebo nějakému dramatickému zauzlení, film se mu rozpadá pod rukama. Postavy nejsou absolutně z masa a kostí, jen bezkrevní panďuláci v křiklavých barvách. Vše je sterilní, uhlazené, ale s ohledem na kina praskající ve švech to asi máme rádi. Hrdě se stavím na druhou stranu barikády!! ()
Galerie (58)
Zajímavosti (20)
- Na místě filmové restaurace je ve skutečnosti sklad. (M.B)
- Ve scéně ze začátku filmu, kdy Šarlota (Vica Kerekes), Rudolf (Bolek Polívka) a Ondřej (Jiří Macháček) hrají kulečník, můžeme slyšet melodii doplněnou pískáním, kterou píská sbormistr Mgr. Stanislav Mistr. (Matej.Mirejo)
- Ve chvíli, kdy Ondřej (Jiří Macháček) poprvé leží se Šarlotou (Éva Vica Kerekes) na jejím závěsném lůžku a překvapí ho příchod spolubydlících, si všímejte jeho vlasů. Aniž by si je upravoval rukou nebo nějak trhal hlavou, pramen vlasů mu chvíli spadá přímo k nosu a chvíli ho má stočený na pravé obočí. (Mr.Hudson)
Reklama