Příběhy obyčejného šílenství

Geniálne spojenie autorskej originality a hereckého absolútna. V porovnaní s pre mňa zbytočnou filmovou verziou je tá divadelná oveľa mrazivejšia a úchylnejšia, čím reálnejšia, zároveň oveľa absurdnejšia a tým podstatne zábavnejšia. Označenie KULTové je úplne presné. Autentický divadelný zážitok (videl som 7X) je nenahraditeľný akokoľvek veľká uhlopriečka televíznej obrazovky dojem sprostredkováva, atmosféru totiž nie je možné preniesť z dosiek do TV stopercentne. P.S. Fakt, že Moucha, dokonalý vo svoje bizarnosti, nemá vo filme žiaden priestor, neberiem (vôbec) osobne! "ROLUJ " (01.05.2010)

Oblibě kultovní Zelenkovy hry rozumím, je plná hlášek, cool postaviček, nadsázky a absurdních situací, nicméně pokud ji srovnám se stejnojmenným Zelenkovým filmem, dám paradoxně přednost filmovému zpracování, protože je méně ambiciózní, je v něm méně motivů, snahy o velké umění, filozofování, absurdity a ujetosti. Je zkrátka tak nějak víc zasazená do reálného života je civilnější... Navíc někteří herci mi na divadle zkrátka nesedli, především pak Klára Melíšková. Základní trojice herců, která táhne jak divadelní, tak filmovou verzi, je ale famózní Ivan Trojan, Nina Divíšková a Miroslav Krobot. Chemie mezi nimi funguje na jedničku. Jinak divadelní verze pro mě byla jako na houpačce, některé momenty se mi líbily opravdu hodně a některé mě obloukem míjely. Celkový dojem: 65 %. (14.02.2012)

"Přece není možný, aby nás ženský dohnaly až k šílenství." Hra plná bizarních postav a absurdních karambolů až tak neuvěřitelných, že musí být prostě skutečné. Většinu komentářů na csfd začinám zápornou kritikou. Ne schválně, prostě to tak vykrystalizuje. Jenže tady opravdu nemám, co vytknout. Pokud existuje nějaká dokonalá hořkovtipná divadelní hra, je to tato. Už po prvním shlédnutí mi bylo jasné, že se k ní budu vracet jako k výborné knížce, nebo k chlastu. Perfektní scénář doplněn dokonalými hereckými výkony a atmosferickou hudbou. Pokud byl záměr vyvolat v každém z nás ten díl šílenství, nevím. U mě se to povedlo. 100% (28.09.2013)

,,Spousta lidí si namlouvá, že jsou šílení, ale jejich tajemství je v tom, že jsou úplně normální. Rozhlídni se kolem sebe a uvidíš spoustu jakoby pomatenejch lidí, ale nikoho, kdo by doopravdy zešílel." Nějak si začínám na tvorbu a styl mého "oblíbeného" Petra Zelenky docela zvykat. Jeho typický rukopis s neustálým proplétáváním dějových linek a vytvářením bizardních postaviček jako z Knoflíkářů nebo Sámotářů se holt nezapře ani na jevišti. Všemi milovaný Trojan mě nijak nezaujal ani zde, zato mě hodně bavil Miroslav Krobot v roli jeho táty a oceňuju i Ninu Divíškovou. Když na mne navíc z pozice režie a scénáře promlouval Zelenka takovým návalem (leč někdy přehnané) originality, nemohl jsem se dvě a půl hodiny nudit a po počátečních rozpacích jsem se nakonec zadíval a dostal do nálady pro ten správný nadhled. Šarády s výsměchem Čs. filmovým týdenníkům v podaní jejich bývalého komentátora, muž stříhající dívce vlasy během spánku, velkolepý experiment se žárovkou v ústech, stříkání moče ze sifonové flaše na soudní přísedníctvo,... Několikrát mě Příběhy rozesmáli, jindy spíše vyvolali pocit trapnosti, ovšem není takových absurdit a šílenství skoro všude kolem nás? Kolikrát je nevnímame, zavrhujeme nebo naopak stáváme se jejich součástí, ať už na straně původce nebo obětí, ač si to možná ani neuvědomujeme. Za celkovou myšlenkou díla rozhodně čtvrtou hvězdičku navrch. (02.12.2018)

"Začalo to jako deviace a skončilo to jako láska." Opravdové šílenství je vzácná věc, ale toho obyčejného nabízí tato divadelní hra dostatek. Oživlá deka, mrkající umývadlo či myšlenka zabaletění alzheimerovy choroby jsou toho důkazem. Při pohledu z divadelního hlediště by hra pravděpodobně přinesla o trochu větší zážitek než stejnojmenný film v kinosále, ale při porovnání obojího na televizní obrazovce je pro mne těsným vítězem film. (28.11.2016)