Le Havre

Rozkošný, vymazlený a od týlu až po kaďák pozitivní snímek. S panem Akim jsme si ještě nepotykali, ale na to sere pes. V Le Havre se snoubí severský nehumor a emoční chlad s francouzskou hřejivou ťuťatostí a nezpochybnitelným umem dojímat. Imigrační tématika lehce zavání o čtyři roky starším McCarthyho Visitorem, ale opravdu jen lehce. Chérecké fýkony jsou suché a odtažité jako štětka začátečnice oplývající čímsi jako zbytek důstojnosti. To vše rozehráno v bezčasovém prostředí, které se ve výsledku řadí do současnosti pouze díky častému použití moderních mobilů. Bylo to hezké, příliš pozitivní, ale hezké. (25.06.2014)

V tomhle snímku mě unavilo Kaurismäkiho hledání perliček na dně a krásy na okraji společnosti, stejně jako nevěrohodný pohádkový děj, kdy si všichni pomáhají a mají se rádi - až na pár výjimek, které jsou ale nutné, aby si všichni ostatní dokázali, jak jsou hodní, laskaví a lidští. To je tak neupřímné! A co hůř: je to nudné. Dlouhé záběry na město, přístav a bizarní koncert mě leda otrávily a podvědomě jsem čekala nějakou ránu osudu, která by tu přeplácanou sladkost v rozbité cukřence z blešího trhu přeměnila v chilli koření nebo aspoň v ocet. Nestalo se a zůstala jen trpká pachuť, jako když se přejíte cukroví. /6. 6. 14./ (06.06.2014)

Aki Kaurismäki má své typické vidění světa (a svého stálého kameramana) a díky tomu i Le Havre vypadá, jakoby bylo kousek od Helsinek. Skoro až pohádkově laděný sociální příběh se sice odehrává v současnosti, ale ta působí (snad až na obuv běžných smrtelníků z pohledu čističe bot) jako naprosté retro. Což je v pořádku, protože tak je film i natočený. Velmi mě bavila postava komisaře v podání Jean-Pierra Darroussina. V optice uprchlické vlny léta 2015 to sice už nevypadá tak dokonale pohádkově bezstarostně, ale to je zcela nefilmová poznámka. (22.09.2015)

Rovnako ako v Mužovi bez minulosti ide o prepojenie rozprávky so silným sociálnym aspektom, v tomto prípade nelegálnych prisťahovalcov. Fínska verzia Musíme si pomáhať je silnejšia v druhej polovici, keď sa zápletka poriadne rozbehne. V hodnotení musím zohľadniť prvú skoro hodinu, ktorá pôsobí značne nudne. Ešte že sa dá na flegmatického Fína spoľahnuť a viete, že vám to pri konci vynahradí. VIDENÉ ZNOVA: Tak neviem, čo som mal s tou prvou hodinou, film mi pripadá tempom vyvážený. Možno Akiho filmy fungujú všeobecne na druhý krát lepšie. (18.05.2012)

I když už jen vychází sám ze sebe a nic nového se Kaurismäki neučí, dokáže diváka pobavit absurdním humorem i dojmout ho tím, že někde, třeba v přístavu Le Havre, žijí dobří lidé, kteří nečekají za svou pomoc nic na oplátku. Navíc když strojeně mluví a hrají spíš jako na divadle, budou jeho stylem překvapeni aspoň ti, kterým jeho jméno nic neříká. (30.05.2012)