Le Havre

Moja druhá osobná skúsenosť s Kaurismäkim, tentokrát o niečo pozitívnejšia. Nemožno odoprieť, že jeho filmy majú svoju vlastnú tvár - strnulo pôsobiace postavy s "poker face-om" vnútorne emocionálne bohaté, navonok pôsobiace chladne a prázdno. K tomu absurdné sekvencie a brutálne čierny humor ukotvený v sociálnom kontexte. Tentokrát "Little Bob" zabodoval úplne najviac a v Kaurismäkovej strnulosti sa objavilo pár zábleskov, ktoré sú zapamätateľné, vtipné a celkom svieže, čo oceňujem. (17.04.2012)

Ta doba, co přišla, už není pro Kaurismakiho. Točí filmy, kterejm lidi nerozumí a on už nerozumí lidem. Přesto je jeho film vizuálním zážitkem, se skvělým soundtrackem a esencí všeho, co v minulosti natočil. Pro mne jako pro jeho fanouška nepředstavuje problém jeho film vstřebat a užít si ho. Jiní možná budou mít problém. Ale co je mi po nich. 80% (21.12.2012)

Film na mě zapůsobil velmi laskavě až něžně, zvláštní staromilský styl a atmosféru režisér udržel od začátku až do konce, což je obdivuhodné. Stará a chudá čtvrť francouzského přístavního města s originálními svéráznými obyvateli měla úžasný kolorit a příběh tam jenom přirozeně plynul. Chytrý a jemný humor, občas dojemné situace a tolerantní a přátelské vztahy mezi lidmi, o kterých by se nám mohlo jenom zdát, snad někde existují. Konec filmu byl pro mě hodně překvapivý a symbolický. Zkrátka je to velmi příjemné vydařené dílko. (20.01.2012)

Aki Kaurismäki tentokrát trochu jinak. moje pocity po snímku byly takové rozporuplné. na straně jedné tu máme výbornou režii, skvěle zvládnutý střih a vedení herců a na straně druhé celkem klišé příběh a některé totální faily ve scénáři. Nechci je zde uvádět, abych zbytečně nespoiloval, ale konec byl pro mě až moc vyhrocený, kdy se pan režisér až příliš snažil vyždímat z diváka nějaké emoce. No nic. Pro mě celkem zklamání. (01.02.2012)

Dost dlouhou chvíli mi trvalo, než jsem si na vyprávění filmu Le Havre zvyknul. Kaurismaki zvláštním způsobem kombinuje finskou náturu s francouzským prostředím. Nikdo zde nemluví jen tak do větru. Vždy jen tak, jak je záhodno. Za samotný závěr si ale tenhle film u mě vysloužil ještě jednu hvězdičku navíc, protože tak krásný, lidský a upřímně zakončený konec bych mohl čekat snad jen od čistokrevné Francie. Je ale vidět, že režisér si vzal hlavně to nejlepší a já byl ve výsledku spokojen. Viděno na základě Challenge Tour 2015 (20.04.2015)