Le Havre

A byli spolu šťastní. Žili dlouho, předlouho a když jednou zemřeli, zůstali opět šťastní, protože Aki Kaurismäki nenatočil film ze života, ale pohádku, a jako v pohádce to taky musí skončit. Ale ano, Aki natočil krááásný film, strašně příjemný a s takovou tou nasládlou lehce sentimentální náladou. Jenže právě ta krása a ze všeho čišící pozitivismus mi nesedí a po dlouhém přemýšlení musím jít s hodnocením na pouhé dvě hvězdičky. Kaurismäkovi jsem za jeho dřívější filmy dával spolehlivé 4* a od té doby určitě nezapomněl točit, spíš jsme si spolu přestali duchovně rozumět. Snad to souvisí s tím, jak moc se odklonil od reálného života a začal unikat do naivního vykonstruovaného světa. Snad točí i lépe než dřív, přinejmenším má, coby oblíbený harcovník festivalových programů, lepší přístup k financím a distribuční síti. Ale jak říkám, jeho myšlenkový svět je mi čím dál tím vzdálenější. Ve svém předchozím filmu mě konfrontoval snad s nejméně sympatickou hlavní postavou, proti které by byla i třítýdenní dovolená s Krysařem Willardem zaslouženou odměnou po boku sympatického žoviálního kamaráda. Můj oblíbený uživatel Marigold napsal o snímku Galimatyáš, že měl chuť se z něho poblít pro jeho nerealističnost a nasládlost. Galimatyáš, stejně jako Jeaunetův majstrštyk Amélie z Montmartru, je pochopitelně taky pohádka, ale pohádka stylová, ztřeštěná a naplněná takovou fůrou nápadů, které by jinému režisérovi vystačily na celoživotní produkci. Le Havre je naproti tomu pohádka plná banálních minimalistických dialogů a ve vší té posmutnělé sentimentální náladě tak nějak nudná. Marně přemýšlím, proč Kaurismäki využívá kvalitní divadelní herce, když při jeho známém "minimalismu" by mu totéž zahráli naturščici z ulice a taková Kati Outinen mi poprvé v životě byla protivná pouhou svou přítomností a tak nějak se ztrojující se bradou. Kaurismäki nám totiž stárne a dědkovatí a spolu s ním stárnou i jeho dvorní herci. Co naděláme, aspoň vidím obraz svojí budoucnosti... Celkový dojem za opravdu krásný a pozitivně laděný humanistický film: 40 %. (01.01.2012)

Normandský Le Havre jako kulisa ve stejnojmenném francouzsko-finském retro snímku s četnými rysy pohádkové světa, přinejmenším však pro tento žánr typickým koncem. ~ Osobitý finský režisér Kaurismäki umístil děj svého nejnovějšího snímku do prostředí šarmantní Francie, do přístavu, v němž rozehrává jednoduchou až triviální dějovou linku (tento fakt NENÍ minus) o třináctiletém černošském hochovi a starousedlíkovi Marcelu Marxovi. Tematicky je však tento poměrně specifický snímek bohatý (ilegální přistěhovalství, sociální tematika, těžká nemoc a zároveň věrná láska,…). Pravdou je, že zmíněná témata jsou (už i vzhledem k jejich šíři) značně zjednodušená, vyvěrají však v /možný spoiler/ symbolický happy end. ~ Snímek vyzdvihuje trvalé hodnoty, jakými jsou např. solidarita, humánnost, přátelství, pospolitost nebo láska, jež jsou postaveny NAD byrokracii a mašinerii státních aparátů. Le Havre je apelem na lhostejnost dnešní společnosti, zdůraznění nutnosti obětování se pro druhého a nesobeckého jednání. Malí lidé konají velké činy. ~ Mimořádný je vizuál. Jak jsem se již zmínil, styl filmu se navrací o několik desetiletí zpátky, přičemž mnohé prvky či předměty jsou ryze současné (policejní složky, euro apod.). Osobně mi tato časová neujasněnost trochu vadila, i když bychom se měli na tento snímek dívat globálněji a nadčasově. Kamera často snímá detaily. K onomu šarmu i melancholii přispívá stylová hudba. Herectví je úsporné, minimalistické. Lakonické dialogy. Jemný inteligentní humor. ~ Přestože mám zřejmě nejraději filmy natočené zcela realisticky, klidně na pomezí dokumentu, z tohoto pohodového dílka (ač zmíněná témata nejsou veselá) čiší obrovská filmovost. Pozitivně laděný / laskavý / gentlemanský / hrdý / srdečný film. Stejně jako jeho ústřední hrdina. ~ ~ Podívej Marceli, třešeň rozkvetla. (20.03.2012)

Nemůžu si pomoct, ale tenhle snímek mě prostě nedostal. Aki Kaurismäki je zajímavý autor, ale tenhle film mi přišel tak nějak vyprázdněný, i když se vlastně snaží tvářit jako něco o něčem. Anebo jsem mu prostě odmítl věnovat tolik zájmu, kolik by si zasloužil. Důvody k superlativům ale prostě nevidím. (12.04.2016)

Úžasný film jako z jiného světa. Už z traileru mi bylo jasné, že se mi film bude líbit, což se dokonale vyplnilo. Ten film je tak neuvěřitelně vtipný, dojemný a osobitý, že mě zcela okouzlil - tak krásný příběh, tak kultivované a inteligentní dialogy, tak specifický herecký projev představitelů všech rolí, tak humanistické a optimistické vyznění celého filmu! Výtečný film na spravení nálady a naladění na bezstarostnou notu. Stejně jako u Kaurismäkiho dřívějších filmů jsem si zde jen potvrdil, že to je tvůrce mému srdci velmi blízký a že jeho filmy zcela zbožňuji, protože mají neopakovatelný půvab a jedinečný styl, který si nejde s nikým splést. Jako neobyčejně zajímavé mi zde mimochodem přišlo, že film působí dojmem, že byl natočen mnohem dříve než v r. 2011 - nebýt tam výskytu pár současných aut a podobných detailů, člověk by skoro myslel, že to je fim někde z konce 60. let. Kdybych točil filmy, přál bych si přivést na svět film, jako je tento. (26.09.2015)

I když už jen vychází sám ze sebe a nic nového se Kaurismäki neučí, dokáže diváka pobavit absurdním humorem i dojmout ho tím, že někde, třeba v přístavu Le Havre, žijí dobří lidé, kteří nečekají za svou pomoc nic na oplátku. Navíc když strojeně mluví a hrají spíš jako na divadle, budou jeho stylem překvapeni aspoň ti, kterým jeho jméno nic neříká. (30.05.2012)