Forces occultes
Occult Forces
Obsahy(1)
Dej filmu sa odohráva v rokoch 1930 až 1939. Mladý poslanec snemovne Pierr Avenel (Maurice Rémy), mladý idealista, zaujal poslancov svojim talentom rečníka. Padol do oka poslancom združených v slobodomurárskej lóži, ktorí mu ponúkli vstup do združenia. Pierr aj napriek výhradám svojej manželky (Gisèle Parry) prijíma a prechádza celým ceremoniálom prijatia. Veľmi rýchle si uvedomil svoju chybu, že slobodomurárska lóža je skupinou mužov, ktorí túžia len po moci a spoločne so Židmi pripravujú pôdu na spustenie vojny. (Volodimir2)
(více)Recenze (11)
Výjimečný film. Rozhodně to není žádný filmařský skvost; a politicko-propagandistická objednávka, na kterou dílo vzniklo, je také neoddiskutovatelná. Hlavní poselství filmu je vyšinuté, avšak vystavěné na skutečných zednářských pohnutkách a reáliích. Obraz politického kolbiště je s jistou dávkou naivity a zjednodušení obrazem skutečných principů, které ovlivnily řadu událostí (nejen) evropské historie. Odporné zednářské rituály jsou pravdivě ztvárněné. V tomto ohledu je film unikátní a jedinečný. V tom je jeho obrovská přidaná hodnota, jako takový je však bezpečně označen spikleneckými, nacistickými, paranoidními a jinými nálepkami, což jej činí lépe uklizeným než kdyby byl někde zavřený v trezoru. ()
Po filmové stránce nevalná vichystická agitka proti "židozednářskému spiknutí". Děj je prajednoduchý - mladý nadějný poslanec je vlákán do sítí zednářské lóže, časem však prohlédne, že za všechen élend, který kdy stihl Francii, jsou zodpovědní jeho noví bratři, chce vystoupit a odhalit toto spiknutí, proto je naň spáchán atentát a umírá (téměř) v náručí snoubenky právě ve chvíli, kdy z nádraží vyjíždějí vlaky plné odvedenců na fronty II. světové války, za jejíž rozpoutání jsou samozřejmě zodpovědni zednáři. Děj je dosti řídký, a to dobrou třetinu zabírají scény přijímání adepta do lóže a jiné rituály. V intencích ideologie pronacistického režimu je parlament představen jako žvanírna (neprohlásil něco podobného Lenin?) ovládaná zákulisními piklemi (dnes v tomto schématu nahradili zednáře lobbisti). A samozřejmě se stále divákovi podsouvá to, že zednáře ovládají Židé, což je vypointováno závěrečným obrázkem démonického Žida na hořící zeměkouli a nápisem FIN zakomponovaného do Davidovy hvězdy. Inu, různé zakulisní spolky nepochybně šíbují mocně politikou, zde není paranoie nikdy dost, ale o jejich výhradním židozednářském původu lze s úspěchem pochybovat. Tam jsou hlavním pojidlem moc a peníze. Rasa, víra či příslušnost ke spolku jsou jen pojidla dodatečná. O zednářích moc nevím, jejich obraz v obecném povědomí kolísá od pokrokářů přes společenský klub po ďábelské spiklence, ale v jejich prospěch aspoň hovoří to, že byli pronásledováni kdekterým totalitním režimem. Taková prvoplánová agitka, kterou je tento film, se snad ani nedá hodnotit. ()
Woody to vystihl naprosto přesně. Film je až nablbý ve své přímočaré nelogičnosti. Demokracie je předvedena neplodnými hádkami v Národním shromáždění, zednáři kují pikle kdesi v zákulisí a mladý ideály nacionalismu zatížený poslanec je po svém vstupu k zednářům neustále žádán o protislužbu. Legrační je naprostá nelogičnost. Úvodní mapka světa předvede celý svět lapený do sítí židozednářských spiknutí, jen Německo a jeho satelité jsou zářivě bílé ostrovy. Válka je podána tak, že zednáři ji vyprovokovali, přestože věděli, že nemají proti Německu šanci. Jenže v dlouhodobém měřítku zřejmě Německo porazí a vydělají na tom. Upřímně, film na mně působil v tomto ohledu spíše jako podvratná protiněmecká propaganda, to ale nebylo jistě jeho úmyslem. Tvůrci tohoto veledíla se ani příliš nesnažili nějak jej filmově pozvednout. S výjimkou několika hrátek se světlem jde o naprostou rutinu. Jen snad: režisér Jean Mamy byl popraven, scénárista Jean Marquès-Rivière byl odsouzen k smrti, ale uprchl z Francie ještě před koncem války a producent dostal tři roky v pevnosti. Ale kdoví, jestli tyto údaje jsou správné. ()
Výborné, snímek dostatečně výmluvný a srozumitelný i beze slov!!! Názorná ukázka toho jak v praxi vypadá a funguje takzvaná demo-kracie a parlamentarismus! Že je to jen prachsprostý podvod páchaný na národech! Skoro bych řekl, že známé zednářské heslo "Ordo ab Chao" (Řád z chaosu) je dnes ještě více aktuální než tenkrát! ()
Inteligentní a výřečný poslanec francouzského parlamentu je naverbován svobodnými zednáři (sedícími v tomtéž parlamentu). Jejich cílem je, aby své schopnosti využil ve prospěch této tajné (diskrétní) společnosti. Tento hraný dokument o rituálu zasvěcení a chapadlech, které zednáři rozvíjejí, je částečně seriózní, částečně karikaturou. Ve zkratce asi tolik: Mezi zednáře může vstoupit jen svobodný člověk dobrých mravů, aby se z něho stal otrok a sluha pochybných existencí a zločinců. Okultní síly nebo jen bezohledná honba za mocí, kariérou a penězi? ()
Reklama