Hazard

Je to taková "pocitová gangsterka". Mladej 20ti letej kluk přijede do New Yourku, kde se přidá k dvojici dvou stejně starých zkušených gangsterů. Nejsou to žádné velké ryby, ale žijí si vlastním životem, vykrádají obchody, prodávají zmrzlinu obsahující pervitin, tím jsou také neustále sjetí, sní o lepším a bohatším životě apod. Je až neuvěřitelné, jak silně pocitové a emoční scény film předkládá a že ať chceme nebo nechceme, musíme k těmto antihrdinům cítit velmi silné sympatie ... Z hlavního hrdiny se během filmu stává z naprostého nekňuby životem otesaný mladík, který se nikoho a ničeho nebojí, ze všech má srandu a nic nebere vážně ... Finále je drsně vygradované a samotný závěr na letišti v Tokiu až neuvěřitelně dojemný... Celé je to vlastně o hledání sama sebe a o přerodu chlapce v muže na pozadí života pouličních gangů. Sion Sono umí a dokázal mi to i tímto svým starším flickem. Velmi sympatické!!! (06.07.2011)

"Japan makes you sleepy, but also restless.", povedal si Šion Sono, zanechal surrealizmu a symbolizmu, chytil sa príležitosti a po vzore Kitanovho Brother sa vydal na krátky, ale poučný výlet za Veľkú mláku. Narozdiel od Kitana sa však samozrejme Sono nesústredí na "veľké zvieratá", yakuzu a podobne, ani neustupuje od svojej komornej dokumentačnej civilnosti filmov ako Jitensha toiki. Nie, zostáva u svojho typického, ničím výnimočného anonymného nehrdinu z davu. Jeden z mála rozdielov spočíva v tom, že hlavná postava pred ničím neuteká - naopak, ide za svojim snom a opúšťa to, o čo už stratil záujem (jediný Sonov film, v ktorom sa vyskytuje podobný motív je u hlavnej postavy v Noriko). Inak si je s Kitanovým dielom v mnohom podobný - je tu jazyková bariéra, rozdielny životný štýl, vplyv západnej kultúry, sny kontra realita; ale v mnohom sa aj líši. Ústredná trojica drobných zlodejíčkov a zločincov si vytvorí "malý raj" v centre New Yorku - nič svetoborné, ale im to vyhovuje. Ich hlavným cieľom je žiť život tak, ako sami chcú - teda kradnúť, predávať drogy (nápad so zmrzlinárskym autom má úžasný zábavný potenciál) a baviť sa. Postavám aj napriek všednosti nechýba punc šialenosti a humoru, čo nie je na škodu, a absencia brutality príliš nemrzí; v pár momentoch dokáže byť Hazard dostatočne drsný a napínavý aj bez toho (postavy samotné sa vyhýbajú konfliktom a riadia sa filozofiou "We don't make ennemies.", ale na druhú stranu sebou nenechajú mlátiť o zem - "When you really hate someone, you just shoot him."). Neskôr sa dostavuje aj krátka romantická linka, dej je prešpikovaný humorom a dôjde aj na už klasickú tému hľadania identity. A čo je pre diváka asi najpodstatnejšie, má to spád a štýl, plus v rámci žánru gangsteriek konvenčný dramatický oblúk s vyvrcholením v poslednej časti a optimisticky otvoreným harmonickým záverom. Ako to už bolo pár krát spomenuté, je to vlastne metafora sna chlapca, ktorý chcel lietať. Sono sa proste opäť ukázal inak, a opäť to funguje. Osobne ma potešil výber hudby. 80% (14.06.2014)

Pěkná parafráze na americký sen o chlapci, který chtěl létat... Zhusta věřím, že se vrátil do tý Ameriky s balíkem peněž a Leeho se mu nakonec přeci jen podařilo z tý basy dostat... New York ve filmu viděný jako nikdy předtím a beru ho jako další charakter pomáhající ke kvalitám filmu... Jediné co mi nesedlo, byl ten americkej policajt, asi nejneuvěřitelnější postava policisty, co jsem zatím viděl... (01.07.2012)

Se Šionem Sonem to začínám mít stále více jako na houpačce... většinou mě buď nadchne nebo naopak otráví. Už během úvodního přepadení a dění po něm jsem tušil, že mě Hazard bude míjet jak námětem nicotných japonských gangsterů v USA, k nimž jsem si příliš nedokázal vybudovat pozitivní vztah a jejichž osud mě pak příliš nezajímal, tak především stylem se šíleně rozklepanou kamerou jakoby vypadlou ze severské Dogmy 95... až jsem měl občas u výstředního chování ústřední partičky pocit, že sleduji nějaké japonské Idioty v gangsterské variaci. Během prvních 40ti minut jsem měl nutkání film vypnout a označkovat ho odpadem jako cosi pro mě naprosto nekoukatelného, ale pak se nejenže občas (byť jen občas...) kamera i zklidnila, ale místy Sono začal být společně s gangstery dost (i vtipně) nápaditý, asi tak od doby zmrzlinářského vozu. Jako snad pokaždé nechybí Sonovi nějaká památná delší sekvence, která pro mě znamená navrch samostatný zážitek ve filmovém zážitku a v tomto případě to byla akce gangsterů převlečených do kostýmů kovbojů z Divokého západu, naprosto skvělá a vtipná od spontánního rozjezdu přes neortodoxní přestřelku starých kovbojovů s puškami proti mafiánům s moderními pistolemi až po nečekaně radostný výsledek. :-) Bavily mě i scény s postavou tajného amerického fízla a celkově z druhé poloviny jsem měl naštěstí výrazně lepší dojem, ač částečně chladný vztah k většině postav jsem pocítil i ke konci. [55%] (13.08.2023)

Asi podobný koncept ako mal raz Takeshi Kitano. Týpek príde do Ameriky, spozná partu grázlikov( inak v pohode chalanov), a učí sa ako to chodí za veľkou mlákou. Film je krásnym pohľadom cudzinca na iný svet, pričom ako to už u Sona býva, je ústrednou témou, motívom a vlastne úplne všetkým, snaha nájsť krásu v tom škaredom. Takže sa tu strieľa, prepadáva, berú sa tu drogy, ale pritom do toho hrá pekná hudba( dodávajúca tomu až poetický nádych) a hlavní hrdinovia sa v spomalovačke snažia lietať. Ako manifest slobody, anarchie a určitého druhu sociopatie nenájdete zaujímavejší film. Koniec má ale kupodivu tendenciu vysvetľovať, uzatvárať a v neposlednom rade si z nás trocha robí "bláznov". Kultúra a cestovanie nás mení. Rozprávač príbehu si to uvedomuje. A podáva nám to s typickou nonšalantnosťou. Ale rozhodne je to film, ktorý taký Sonofil ako ja náležite ocení. Pretože ako večný Kitanofil, som ten jeho zárez ocenil. (25.02.2015)