Avatar: The Way of Water

Měl jsem trochu pocit jako bych se díval na druhý díl seriálu. Začátek působí trochu krkolomně a uspěchaně, navíc se z celé Cesty vody vytrácí lidský rozměr, jelikož všichni důležití protagonisté už mají modrou barvu (a lidem říkají Opičáku). Všichni jsou se všemi rodina a lidé jsou hrozba symbolizovaná jen technikou ničící přírodní bohatství Pandory. Cameron drží tempo a s přehledem vypráví jenže se postavy často chovají nelogicky - což jsem si vysvětloval tím, že jsou to mimozemšťani a když nejsou tak jako vyložení blbci. Odbočky do nikam natahují stopáž a i když je vidět, že v případě Kiry jde o matroš do budoucna podporující další díly, bere to pozornost tomu hlavnímu. Což je blbnutí s pandoráckým ekvivalentem Willyho a potápění, objevování vodního světa a tak. Kazdé Sullyho děcko má svůj příběh na úkor Sullyho a paní Sullyové, paradoxně je nejzajímavější plukovník, který zkoumá nové tělesné možnosti. Dílčí scény jsou úchvatné. Drcení vlastní lebky, harpunáři, i kamarádění s velrybou, ale celkově je to strašně dlouhé a v hlavních tahounech vidím spíš naivní truhlíky než mazané hrdiny. Tak doufejme že zmoudří a ve trojce už to zase bude na plný počet. P.S: Horner chybí citelně. Budiž mu země lehká. Žádné pěkné nové hudební téma, jen variace starého. (20.12.2022)

Dvakrát do stejné řeky nevstoupíš? Ale kdeže.... Kubík se do tohoto novýho a víc než tříhodinovýho vodního dobrodružství z Pandory doslova ponořil po hlavě a byl zas ten malej klučina, co každej víkend u babičky sjížděl vypálený DVDýčko s prvním Avatarem 💙 .... Co dodat? James Cameron zas a znova se vší parádou ukázal, jak se maj točit plnohodnotný blockbustery: jako technicky vycizelovaný [herecký výkony v motion-capture jakože wau, o podvodních záběrech radši ani nemluvě], řemeslně poctivý, filmařsky inovativní, audiovizuálně opulentní a emocionálně vtahující nad-filmy, který vás pohltí jak svým vizionářstvím, tak fikčním (makro)světem [v němž je čirá radost se rochnit], chytrým využitím žánrových klišé, precizním story-tellingem [který bravurně střídá čistě subtilní momenty a akční pasáže, a jehož příběh poetický končí tam, kde začal], ale i myšlenkovým poselstvím – které je v tomto případě opět environmentální/ekologické, ale o to víc výstižnější a čím dál víc aktuální. Takhle má totiž vypadat 3áčkovej eskapistickej spektákl, do jehož kvalit tvůrci vložili veškerej effort a snahu – a je to znát, protože proti zástupu letošních blockbusterů nemá návrat Avatara jakoukoliv konkurenci. Má to svý mouchy, ale nekecám, když řeknu, že bych byl nejradši, kdyby celej film byl jen o tom, jak se všichni koupaj ve vodě. Inu, Cameronův perfekcionismus prostě nezná mezí .... VERDIKT: Audiovizuálně imerzivní opus; úchvatnej zážitek. Zkrátka film, kterej prostě chceš vidět v kině na velkým plátně, a kterej nemá sebemenší obdoby – takže pokud máte tu možnost vidět tuhle nádheru v plné 3D kráse, využijte ji. 9,2 velryb z 10, jakožto letitý fanoušek Šmoulů a Davida Attenborougha nemohu hodnotit jinak. Fascinující veledílo. #sklapniavemsimojepeníze! (24.12.2022)

V dobách, kdy jsem byl na prvním Avatarovi, to jsem byl ještě mladík. Ale v září jsem si v obnovené premiéře jedničky zopakoval, že Cameron natočil pecku a dvojka určitě bude v klidu. Ačkoliv u kolegů, se kterými jsme byli v kině, zavládly možná i většinově zklamanější reakce, já bych tak příkrý nebyl, ale místy jsem se nudil také. Železný Jim má neochvějnou zálibu v oceánech, které si nepochybně při monstrózním natáčení Avatarů užil do sytosti, dle mého je to ale hlavní problém tohoto filmu. 190 minutový opus působí spíše jako prodloužená verze s nádechem National Geographic, kdy si Jim vyloženě libuje v prokreslování fikčního světa a různorodé fauny (viz jeho mnohosetstránkový popis světa, co předal scénáristům). Leč tempo místy povážlivě vázne a byl by to super film, kdyby měl o 30-45 minut méně. Jinak je to samozřejmě opět událost, kterou se vyplatí vidět v kině, neřknu-li jedině v Imaxu, protože doma to člověku ubere půl zážitku. Technologicky to na mě oproti právě remasterované verzi jedničky zas takový skok navíc neudělalo, aby se na film muselo čekat 13 let, ale samozřejmě nic krásnějšího v kinech neuvidíme minimálně do trojky. Čistě příběhově to působí jen jako výplňovka mezi minimálně 3,4 a 5 (a 6 a 7 už se taky plánují!), kopíruje to mustr jedničky, kdy se v podstatě opět jedná o origin v jiném prostředí, jsou tu dokonce i podobné scény a pozemšťané (zde nebešťané) jsou samozřejmě ty nejzlejší stvůry, kteří zabíjí děti a kytovce, hrozně si to užívají a divák pak samozřejmě nemá nejmenší problém s tím, když je hlavní hrdinové na konci totálně zmasakrují. Sečteno a podtrženo, Cameron si natočil to, co chtěl a já jen doufám, že trojka bude o něco koherentnější a někam děj více posune. Teď jsou vrátka rozevřená na maximum. Ale nenechte se zmást, pořád je to jeden z nejpůsobivějších blockbusterů v době (po)covidové. (14.12.2022)

Spy Kids: Pandora's Box. Technicky ohromující ukázka toho, že lze vytvořit triky, které působí ve všech polohách naprosto uvěřitelně a realisticky. V rámci jednotlivých scén jde pak o roztomilou retrospektivu Cameronovy filmografie (ozvěny Propasti, Vetřelců a Titanicu jsou nepřehlédnutelné). Příběhově je tu bohužel úplné prázdno. Užil bych si to být mladší, nepolíbený letitou filmovou zkušeností. Pak by šlo lépe přijmout postavy, které se do jednoho chovají jako žánrové šablony a vždy udělají přesně to, co se od nich v daný moment očekává. Podobná míra pohodlných klišé je aplikovaná i na děj, který v základu opakuje dějový oblouk z jedničky, a když už ho doplňuje, činí tak značně nešikovně (sice se řeší kolonizace a jednou větou látka proti stárnutí, ale jinak se zdá, že celému vojenskému aparátu jde hlavně o zabití Jacka Sullyho a je jedno, kolik životů to bude stát). Únavné příběhové zkratky typu "záporáci mají plán a naštěstí označí jediné zvíře, které je relevantní pro hrdiny a ti ještě k většímu štěstí zrovna v tu chvíli to zvíře najdou" už z toho pro mě činily téměř nesnesitelnou podívanou. Již u jedničky jsem své nadšení měl v menším stínu proto, že Cameron jen za velké prachy převyprávěl Pocahontas. Ale tehdy představoval krásný nový svět a ohromoval nevídaným vizuálem. Dvojka už jen navazuje, sice rozvíjí, ale současně ve velkém recykluje a hlavně je na můj vkus příběhově až příliš tendenční, což platí i pro postavy. Přes všechny barvy jsou extrémně černobílé. Mrzí mě to, protože mám Camerona rád a ocením každý poctivý blockbuster, který svůj úspěch nestaví na chlápcích v elastických trikotech. Ale tohle vypadá jako něco, co pro Disneyho režíroval Robert Rodriguez v rámci své vlny filmů s dětskými hrdiny. Což je prostě škoda. 50 % (21.12.2022)

Co to šlo, tak jsem odolával. V jeden nestřežený moment jsem ale podlehl a druhý díl Avatara si pustil. To, že jsem ho dal na třikrát pro svojí délku, snad ani netřeba zmiňovat. Ve výsledku ale přesně dle předpokladu. Ano, je to překrásné. Vizuálně někde úplně jinde, než všechno ostatní, co ve filmovém průmyslu vzniká a v nadcházejících letech vznikne. Jenže zde vizuál jednoznačně devalvuje vše ostatní. Herecké výkony takřka neexistují, protože v podstatě koukáte na animovanou záležitost. Ta zároveň nikde jinde, než v kině nevynikne. Po příběhové stránce to pak první hodinu těžce otravuje, aby nám následně James ukázal nový národ na Pandoře a celé to chytlo alespoň tradiční zájem o typický příběhový blockbuster. Kdyby délka nebyla tak smrtící, tak na druhý díl vzpomínám radši. Popravdě ale James dalšími podobnými příběhy ze světa Pandory diváky ve výsledku spíš otráví. No, uvidíme. (30.09.2023)