Great Directors
Režie:
Angela IsmailosScénář:
Angela IsmailosKamera:
John PirozziHudba:
Joel DouekHrají:
Bernardo Bertolucci, Catherine Breillat, Liliana Cavani, Stephen Frears, Todd Haynes, Richard Linklater, Ken Loach, David Lynch, John Sayles, Agnès Varda (více)Obsahy(1)
Dokument oslavuje kariéru deseti nejuznávanějších, nejprovokativnějších a nejindividualističtějších žijících režisérů, včetně Bernarda Bertolucciho a Davida Lynche. Tento pořad je oslavou filmů a filmové tvorby. Představuje desítku nejuznávanějších, nejprovokativnějších a nejindividualističtějších žijících režisérů. Přináší hluboce osobní a intimní sondu do umění kinematografie a umělců, kteří ji tvoří. Dokument, který měl premiéru v roce 2009 na filmovém festivalu v Benátkách, obsahuje podrobné rozhovory s režiséry světové třídy Bernardem Bertoluccim, Davidem Lynchem, Stephenem Frearsem, Agnes Vardovou, Kenem Loachem, Lilianou Cavaniovou, Toddem Haynesem, Catherine Breillatovou, Richardem Linklaterem a Johnem Saylesem. Za bohaté podpory ukázek a historických archivních materiálů souvisejících s jejich díly rovněž odhaluje odlišné charaktery těch, co vdechli život nadčasovým obrazům, jenž nás už dlouho inspirují. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (8)
Chvíľami zaujimavé, no poväčšine dokument podal v rozhovoroch s režisérmi menej informáci o ich tvorbe a myslení, než ich profily tu na CSFD ... pokiaľ však niekedy o sebe pochybujete, či trpíte depresiami, je povzbudzujúce si vypočuť, že ich mali aj tieto osobnosti. Autorka filmu si mohla tých pár na sebabudiacich pozornosť záberov odpustiť. ()
Dokument by mohl být zajímavý, kdyby se víc věnoval kariéře jednotlivých tvůrců a hlavně by musel být zásadně delší - máte 90 minut na 10 režisérů, každý tedy dostane prostor přibližne o délce jednoho večerníčku. Když už se jedná (jak píše anotace) o oslavu natolik významných tvůrců, tak ta stopáž je opravdu směšná. Stejně jako řadě dalších lidí (soudě podle komentářů) mě otravovala ta levicová ideologie patrná u většiny režisérů/ek, přičemž myslím že jenom Bertolucci se v dokumentu prohlásil za komunistu. Z alespoň poloviny zúčastněných jsem měl pocit, že se jedná o salónní intelektuály, tvořící umění pro lidi jako jsou oni sami. ()
4 za ty režiséry...ale jinak ten dokument je takovej hodně levicově bodbarvenej......sálonní komunisti ze západu...no....je to vtipné.......komunismus/socialismus v praxi nezažili.......ale hlavně mi příde absurdní.....to, že takový umělci, kterým vlastně nejvíce záleží na vlastní svobodě umělecké tvorby - vyjadřování tolik volali po změnách, které by v praxi vedli nejspíše k ještě horším represím a cenzuře apod......................tenkrát musela bejt holt naivita na obouch stranách.......jedni si mysleli o druhym buďto to horší či lepší.....ale ty rozdíly ve svý podstatě tam nebyly.....možná na tom západě byla teda ta svoboda kapánek větší........ale.....co...............................................jsou to jen umělci.....jinak.....blondýna z londýna či odkaď...asi bych jí spíš teda vystřih...ale chápu..je to její dokument a ona má dobrej vkus.......některá jména jsou takřka neznámá...ale Lynch, Bertolucci.............................pak je tam ještě pár jmen, kde jsou teda spíš známé jejich filmy....................rozhodně....je to ale super...a vřele doporučuju..dá Vám to pár dobrej tipů na zajmavé filmy.. ()
Příliš mnoho režisérů na malém prostoru, každý tak mluví jen několik málo minut. Raději bych, kdyby víc než ke svým politickým názorům (vím, že to k jejich tvorbě patří, ale toto měl být dokument o nich, ne o podporovatelích - z větší části - levicových ideálů) hovořili k sobě samým, ke svým filmům a zkušenostem. ()
Oslovené režiséry a režisérky mnohé nespojuje (možná levicová orientace, což ovšem neplatí například u apolitického Lynche), do jednoho jsou to ale tvůrci přemýšliví, jejichž výroky neulpívají na povrchu a opravdu něco prozrazují o jejich způsobu tvorby a inspiracích. Chvályhodné je, že Angela Ismailos filmy a filmaře stručnými doplňkovými informacemi vsazuje do širšího kinematografického/historického kontextu, čím dokument povyšuje nad rámec – jakkoli poučných – osobních výpovědí. Problematické je rozpětí dokumentu ve vztahu k jeho délce. 90 minut pro 10 osobností nestačí, zvlášť, když dost času zabírají ukázky z filmů jejich i těch, kdo je ovlivnili. Něco podobného bych vydržel sledovat a poslouchat klidně i tři hodiny. ()
Reklama