Musíme si promluvit o Kevinovi

Velmi silný film a s jistotou mohu říct, že se jedná o jeden z nejdepresivnějších filmů, které jsem měl možnost vidět. Atomosféra tohoto snímku vás vtáhne do sebe a nepustí až do šokujícího závěru. Po celou dobu mi hlavě visela otázka "Co kdybych já byl otcem takového dítěte, dokázal bych včas zakročit?" 75% a nějákou dobu to vidět nemusím. (19.07.2012)

,,CHCI, ABYS MI ŘEKL, PROČ?“ ... ,,MYSLEL JSEM SI, ŽE TO VÍM, ALE TEĎ SI UŽ NEJSEM TAK JISTÝ“..... /// DOUFÁM, ŽE SHNIJEŠ V PEKLE TY SKURVENÁ ČUBKO! (Co jsi provedla Evo?... to jsem celej já, jdu čumět na film a vím o obsahu (skoro) hovno....) Tilda Swinton, herečka stvořená pro roli osudem unavený ženy a chlapec vymykající se z normálu mi nedaj vydechnout. Nevím nic vo tom co a proč se tak děje, ale i díky netradičně poskládanýmu příběhu, mě to zatraceně zajímá! Jestli nechápete, kde se v lidech bere ona neuvěřitelná touha zabít vlastní dítě, tak Kevin, ďábel, jenž na sebe vzal lidskou podobu, vám s osvětou pomůže. Hnusnej film, při kterým se tají dech z toho, co bude dál. Žádný vřelý očekávání věcí příštích, spíš neblahý tušení a naštěstí jsem ušetřenej zobrazování některejch zážitků (su totiž děsná citlivka...). Příběh, ze kterýho člověku není dobře po těle ani na duši. Na druhou stranu můžete zjistit, že vlastně můžete bejt rádi, že jste rádi..... /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou napsala Lionel Shriver v roce 2003, číst nebudu. 2.) Sociopat? Neznám... že by druh plže? 3.) Thx za titule ,,blackandwhite“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (27.01.2012)

Působivá mateřská zpověď se znepokojivými podtóny a hereckými výkony. Chladná pitva strachu se rezonujícím závěrečným vyústěním. Co však ubírá tomuto depresivnímu kousku body na škále sympatií, je nešikovně uspořádaná vyprávěcí struktura, která je zbytečně a překombinovaně rozdělena na různé časové linie. Pro diváka nastává zbytečná dezorientace, která klidně mohla jít přímočařejší a to silnější cestou k finále. Takhle zaujme pár působivých jednotlivostí, ale v celku je snímek strašně roztříštěný. A to mu nesluší, ať má téma sebevětší tíhu. (22.12.2011)

We Need to Talk About Kevin je opravdu celkem těžce depresivní dramatická podívaná, ale před projekcí jsem věřil, že mě film zdrtí na pět hvězd, nakonec mě zdrtil jen na slušné čtyři. Vyzdvihovat výkon Tildy Swinton je jak nošení sov do Athén, ale nedá mi to. Zahrála to prostě skvěle. Co mi trochu nesedlo - malý Kevin. To dítě film představuje až přehnaně démonicky... Spíš než matkou nemilovaný, odstrčený klučík, zadělávající si na celoživotní psychické problémy, mi přišel jako dítě ovládané Satanem či mimozemskou inteligencí, které osnová plány, jak si podmanit svět. Ve výsledku nikoliv dokonalé, ale rozhodně působivé. 8/10 (21.12.2011)

Pročpak to nemohlo jíti chronologicky? Myslím si, že prolínání 15 časových rovin nezpůsobilo ve snímku nic jiného nežli chaos. Snímek je v podstatě takovým manuálem pro současné rodiče, kterak by neměli vychovávat své děti. Jinak se také může stát, že jim z milovaného synáčka vyroste temná verze Legolase. Tilda vypadá, jako by ji na naši malebné Zemičce zanechala nějaká emzácká expedice. Je extrémně divná a není tedy příliš velkým překvapením, že její dělohu opustí podobně vyšinutý jedinec. Poté divák prakticky jen sleduje, kterak se v průběhu let měnil jejich vzájemný vztah. Celkový dojem trošku zachraňuje několik country songů, které pro nás byly vybrány a celkem příjemně nepříjemné finále. Celkové dojmy nejsou z mé strany valné. Více než hvězdu nedám. (21.08.2016)