Černobílý svět

Nemám rád filmy, které na svůj naviják dávají pouze návnady, na které se loví plešatý pozlacený sošky. A nic míň prostě neberou. The Help, ač se to tak zdá, takový není! A ani moc na Oscarech neuspěje, ale to přece neznamená, že Černobilý svět není filmovou perlou a dokonalým snímkem. Ženské drama plné utlačování, uspokojilo šovinistu jako jsem já, tohle si prostě plný počet zaslouží! 95% (09.01.2012)

Lepší telenovela, která prostřednictvím řady odlehčených epizod (ani jedna scéna nedává naplno zakusit, jak vážná situace na jihu byla) přiživuje mýtus o progresivní mladé generaci, jež ze Spojených států udělala v 60. letech lepší zemi. Příběh s velkým srdíčkem je napěchován v hermetické bublině zprostředkovávající uvězněným figurkám soudobý socio-politický kontext pouze televizí a rádiem. Film odmítá vzít na vědomí, co se dělo v reálném světě, stejně jako bílé paničky svým služebným odmítaly přiznat status plnoprávných lidských bytostí. V popírání existence fuj fuj věcí je ještě důslednější než podobně zjednodušená Precious, oproti které The Help pro jistotu nabízí sympatickou bílou hrdinku k identifikaci. Těší mne snaha natočit ženský film, byť melodramatický jen momenty, ne celkovou strukturou, a respektuji potřebu očistné podívané, jež ponižující porážku mění v hrdé vítězství, ale přijmout zploštění závažného historického tématu na skoro rodinnou zábavu s veškerou ideovou zvráceností koncentrovanou do jediné ultra-mrchy, mi přijde vrcholně konformistické. 55% Zajímavé komentáře: Marigold, Radek99, Baxt, Tanner (26.01.2012)

Jistě velmi kvalitní film, ale pro mě osobně možná až příliš. Tenhle kousek je totiž zcela zjevně natočen hlavně pro potěchu filmové akademie, to jednak a druhak je určitým americkým vyrovnáním (samozřejmě ne jediným) s černošskou problematikou a jistě nejde jenom o minulost. Já však občan USA nejsem a Oscary také nerozdávám (jakože Černobílý svět je pro mě asi největším letošním favoritem, a to hned v několika kategoriích), a proto je mi přisouzena role obyčejného diváka, který viděl jistě nadprůměrné drama, přesto nijak fantastické. Jinak film nabízí slušný příběh, důležité téma a samozřejmě hromadu výborných hereckých výkonů (a pro mě osobně ještě překvapivě nepřeslazený konec). I když můj komentář vyznívá možná spíš kriticky, film se mi rozhodně hodně líbil, jen reaguju na zbytečně velký, ne úplně oprávněný humbuk (který brzo odezní, alespoň v Evropě určitě) a nápadně velký počet nekritických a opěvných ohlasů. (25.02.2012)

// Distribútor: Buena Vista // Počet premietajúcich kín v USA: 2,534 // Otvárací Víkend USA: $26,044,590 // Približne takto si predstavujem herecké predstavenie v ktorom hlavné , vedľajšie, úplne nepodstatné, záporné a kladné role sú hrané tak ,že ani neveríte, že sú hrané. Plus dej tak silný, dojímavý, zábavný a pravdivý zároveň? jedine 100% . The Help mal byť ocenený oscarom za najlepší film roku..... (04.09.2013)

Český název je diagnóza. Přesně tak, černobílý svět, až do té míry, že pokud by člověk chtěl rýpat, mohl by psát cosi o politické korektnosti přecházející do invertovaného rasismu: bělošky jsou hloupé, povrchní, neschopné citového i praktického života. Černé služebnictvo připomíná jakési super-ego, moudré, laskavé, hloubavé, rodičovské, zastávající všechny funkce, jež sociálně "nadřazeným" schází. Zajímavé je i to, kdo ve filmu není "rasistou" - vedle hlavní hrdinky jsou to postavy buď enormně blbé (Celie) nebo nemocné (stará Holbrooková), nebo absentující (muži, zřejmě... někteří). Je jasné, že to není tvůrčí záměr, že Tate Taylor sledoval bohulibé cíle, ale jak nás učí historie - černobílé světy občas mimoděk podvracejí sebe samotné, až přílišnou snahou po jednoznačnosti (viz můj oblíbený socrealismus). Černobílé světy si vyžadují i značně konzervativní formu, usedlé charaktery a velmi omezenou schopnost reflektovat problémy. Tenhle film nereflektuje podstatu rasismu, ale spíš zjednodušenou snahu současné "bílé" civilizace kultivovaně pojmenovat staré křivdy. Není pochyb o tom, že kdyby byl tento fenomén zjednodušitelný na úroveň, na jaké ho zobrazuje Taylorův film, byl by dávno vyřešený. Ale beru Černobílý svět takový, jaký je - v jádru příjemná, kultivovaně natočená pohádka o souboji dobra se zlem, opentlená něčím z brevíře mouder našich babiček a artritickým sentimentem. Díky epizodě s hovnem, snaze o trochu drsnější momenty a docela příjemnému tempu hodnotím o hvězdičku víc než usmrkanou sentimentální Havaj Děti moje. V jádru jde ale o zcela totožné typy filmů. Sestrojené k sebe-vykupitelskému dojetí a otupělému zapomnění. Kulturní symptom. (22.01.2012)