Policejní divize Rampart

Dave je hajzl policajt, ale ne větší, než ostatní fízlové. Dave je bigamista, ale ve srovnání s 80% chlapů se jedná o průměr. Dave je rasista, ale ať si každej šáhne do svědomí, jak se na barevný dívá sám. A to "ale" by se našlo snad na každou Daveovu stránku. Tohle neni akční krimi o zlym poldovi, ale drama o obyčejnym chlápkovi, kterýmu se kurevsky rozpadl život. Woody Harrelson boduje na plný čáře a jeho rozpad je natolik excelentní, že jsem zíral s hubou dokořán od začátku až do konce. A ten kompars plnej prvoligovejch hráčů, co měl k ruce? No ty vole! Scénu z kolotoče Buscemi-Weaver-Harrelson jsem si schroustal několikrát. A místní hodnocení mi s konečnou platností potvrdilo, že řídit se podle něj je naprostá hovadina. 90% (29.05.2012)

Mám rozpolcené pocity, protože hlavní hrdina je TAK tupé hovado, že identifikovat se s ním je opravdu nemožné. Na druhou stranu, když to člověk neudělá, má pocit, že se musí přidat na stranu systému (všelijakých vyšetřovacích komisí, co dohlížejí na "korektnost", tj. na to, zda někdo při výkonu povolání, u nás známého pod heslem pomáhat a chránit, náhodou nemydlí negry o trochu víc než bílý...), a to je ještě horší varianta. Jako portrét světa, kde vše je špatně, to docela ujde. Ale nemám rád věci obecně a filmy už vůbec, kde neexistují východiska. (05.02.2012)

Nebylo to nic přelomového, to určitě ne, ale aby se hodnocení pohybovalo průměrně pod třemi hvězdičkami? To zase ne. Celý film docela slušně utekl a divák se mohl kochat zajímavým (ač přece jen generickým) příběhem jednoho průměrného člověka, se kterým si osud nehezky pohrál. Žádný klenot, ale průser taky ne. 75% (25.01.2017)

Moverman v divizi zlých poručíků Abela Ferrary a Wernera Herzoga. Nesledujeme proces rozkladu, to nihilistické peklíčko ústředního dinosaura je konstantní. Mění se jen postavy kolem a to v rozsahu rezistence vůči působení paranoiou trpícího Davea Browna. Rudnoucí Harrelson ho dává neuvěřitelně, fungují i vedlejší role (Larson, Foster), škoda jen, že kamera, která má vnést syrovost a autentičnost tím, jak experimentuje s úhly, rotuje či snímá přes předměty, na sebe strhává až příliš pozornosti. „I want you to know, I never hurt any good people.“ - „What about us?“ (17.06.2020)

Film o policajtovi, kterému se rozpadne profesní i osobní život. Kde je problém? Problém, a to dost vážný, je v tom, že většina scénáristických příruček je zcela za jedno v tom, že pasivní postavy, které nikam nesměřují a nijak se nevyvíjejí, prostě nefungují. Často vám v takovým případě nepomůže ani to, že si naverbujete charismatickýho Harrelsona. Zvlášť když z něj uděláte totálně zafixovaný charakter, který nedojde ani poznání ani vykoupení. Je sice hezký a z hlediska vyprávění i nekonvenční, že na místo obvyklé globální analýzy policejní korupce v L.A. po vzoru Tropy de Elite sledujeme vše lokálně prostřednictvím hlavní postavy, která nesleze z plátna, jenže je otázka, jestli je taková metoda úplně vhodná, protože takový film pak často připomíná to, čemu říkám „píchat s pérem na půl žerdi“. Nelze si nevšimnout, že filmové příběhy se svým úvodem, vyvrcholením a závěrem erekci skutečně připomínají, ovšem tady se ten příběhový oblouk odehrává někde ve druhým plánu nebo spíš úplně mimo obraz, zatímco hlavní postava je ve svý odevzdanosti a pasivitě pevná jak Gibraltarská skála v duchu Komenského proslulého výroku „všeliké kvaltování toliko pro hovada dobré jest“. (05.06.2012)