Meluzína

Poetická a velmi pomalá pohádka, která je ve své podstatě o ničem. Mladý muž žije s maminkou v chaloupce. Místo chození za děvčaty vyhlíží z okna, až jednou spatří tančit pod jabloní Meluzínu. Osloví ji, zda by nechtěla s ním žít a ona že ano. Má jedinou podmínku - jednou za rok na konci podzimu na jediný den odejde a mladík ji nesmí hledat. Hned však po prvním roku na podzim slovo poruší a vydá se ji hledat. A tak ji ztratí. Ale protože ji má rád, vydá se ji hledat. Po roce ji najde a díky jablíčku ji získá zpět. Nebýt hezké nálady, krátké stopáže a sympatického Luťanského, nestálo by to zato. Ale tak to je průměr, který sice dnešní děti vůbec nezaujme, ale zkušenému pohádkovému divákovi se to může líbit. (05.03.2017)

Další ze studiových pohádek, ve kterých se hlavní hrdina zamiluje na pas blind zamiluje do dívky, kterou vlastně ani pořádně nevidí, nepromluvil s ní slovo a ani se do sebe nemohli zamilovat pořádně vzájemně. A další klišé je ve stylu: „Lásko, udělám pro tebe všechno na světě, vysvobodím tě z pařátů draků, pobiju se s nepřítelem, ale...nevydržím bez tebe den. A tím pádem nesplním slib, který jsem ti dal.“ A s takovým chlapem se chce Meluzínka dát dohromady. Hledání pomoci jablka jsem taky moc nepochopil, protože ovoce mu nijak neukázalo cestu ani ho nenavedlo. Alespoň ne zřejmě. Ale to by nebyla pohádka, aby si vysloužil svou milou tím, že ji musí poznat mezi všemi ostatními. Ovšem ani to není zcela zřejmé, že by dokázal jednoznačně sám. (19.06.2022)

Neslaný nemastný Vojta čučí celé dny pánubohu do oken, až uvidí tančit bludy. Ani ta jablíčka nesklidí. Dneska by na to měl psychiatrickou diagnózu. V téhle pohádce si vyčučí Meluzínu. Budiž mu přáno, mně však budiž dovoleno vyjádřit svůj názor, a ten je, že i pohádka je taková neslaná nemastná, stejně jako Voltíšek. (21.02.2017)

Takový TV pohádkový průměr, ani blbé, ani neurazí, snad jen ty maminčiny promluvy, aby se synek už koukal oženit, mohly být kratší neb jich mohlo být krapet míň - osobně bych na truc zůstal starým mládencem. Pak zde máme oslavu konce podzimu, přírody, trochu pohanské poetiky, tradiční nedodržení slova, trest, hledání, nalezení, odpuštění, ale to už jsou křesťanské vlivy. Herci hrají uměřeně, je to krátké, hudba a písničky také nijak moc neruší, což je u Otmara Máchy co říct. Jo, a líbí se mi to poselství, že některá tajemství by měla zůstat skryta, protože jejich odhalení nikomu nic dobrého nepřinese. (12.10.2018)

Vojta kouká doma do průvanu a tak se mu v tom zalíbilo, že se s průvanem oženil. Skutečnost, že Meluzína je tu sestra Větru podobným úvahám nahrává. Je mnoho pohádek, kde se někdo zamiluje do dívky, se kterou si nevyměnil ani pozdrav, jen na základě toho, že někde na louce tančila a dobře u toho vypadala. Pravda, hodně vysvětluje Vojtův povzdech na adresu nevěsty, kterou mu dohazuje maminka, "hezká není a hodná? to už vůbec ne", jenže o tom, jaká je ta holka tančící, ví taky starou belu. Co kdyby mu pod stromem tančil masový vrah, že jo? Tentokrát je tedy, k Vojtově i divákově úlevě, víla hodná a protože pohádka zůstává pohádkou, tak i když Vojta nezvládne, jako v pohádkách nikdy nikdo, tu jedinou zkoušku, tragédie se nekoná. Jablko tu slouží místo kompasu ... tak tuhle metaforu taky nechápu. (02.02.2014)