Válečný kůň

Těžko říct, proč se Spielberg rozhodl natočit tak patetický film. Protože patos a cukrkandl jistě nejsou omylem, ale cílem. A přes všechny úžasné scény to u pátrání po smyslu toho všeho zůstává. Nejsem tak znechucen, jak jsem očekával, obzvlášť proto, jak rychle film uteče. Ale jinak není co víc říct. (15.01.2012)

Film o lásce, dobrotě a koních, v němž i Velká válka působí mnohonásobně patetičtěji a moralistněji než ve všech protiválečných pamfletech let 20. a 30. V tom však paradoxně vůbec není problém, hlavní úskalí téhle jímavé podívané je Spielbergova absolutní záliba v povrchu. Ze záběrů mizí cokoli niterného, psychologického, vše přejímá sytá vizuální aranž. Lidé i koně jsou vysloveně rekvizitou v profesorské exhibici tvůrce. Momenty dojetí tak vždy a znovu narážejí na totéž - není to lidský (koňský) příběh, co nás dojímá, je to jen úctyhodná audiovizuální konstrukce, pod níž není (narozdíl od Stevenových slavných filmů) už vůbec nic, jen žánrové vákuum. To je prostě málo i na pohádku, kterou Válečný kůň je víc než čímkoli jiným. (20.02.2012)

Jsou filmy, jejichž stupiditu může poměrně přesvědčivě překrýt jejich výborné řemeslné zpracování, bohužel naivitu, patetičnost a nervydrásající otravnost Válečného hnoje však nedokáže předčít ani prvotřídní práce audiovizuálních mágů Kaminského s Williamsem včetně zkušeného Spielbergova vedení. Kdybych to vzal kolem a kolem, mohu nejprve poukázat na zajímavost, že celý film je vyprávěn z pohledu koně, kolem něj se všechno točí a kolem jeho "individuality" jsou vystavěny, dá se říct, epizody o venkově, o válce, znovu o venkově a nakonec znovu o válce. Žádná z těchto rádoby epizod není samostatně uspokojivá a dohromady dává smysl pouze když přistoupíme na fakt, že kůň je zde povýšen na polidštěnou postavu s některými lidskými vlastnostmi a dokonce i lidskými emocemi. Něco tak nebesky stupidního, ke zblití lacinného a pro psychicky zdravého vyspělého jedince otravného, ba na pohled až ponižujícího jsem nečekal ani od krále rodiného patosu, Spielberga. Whore Horse je luxusně natočená sračka. 4/10 (03.03.2012)

Spielberg je majstrom rozprávania príbehov a z môjho osobného piedestálu ho nikdy nezvrhnem. War Horse nie je žiadnym monumentálnym vojnovým filmom, ktorý by sa snažil pojať šialenstvo vojny syrovým realistickým spôsobom na štýl Vojaka Ryana, ale je "len" obyčajným rozprávkovým príbehom o sile, odvahe, láske a statočnosti. A to mi bohato stačilo. Prvá polovica filmu sa sústreďuje najmä na vykreslenie vzťahu hlavného hrdinu a koňa Joeyho a keby nebol každý obraz v nej tak spielbergovsky precítený, zrejme by ma dramatické okamihy vo vojne nezasiahli. Spielberg je génius. Presne vie, kde pridať a kde ubrať, aby sa vyhol prehnanému sentimentu a zároveň dokáže každej dôležitej scéne vdýchnuť závan osudovosti. Emócie samotné vyrážajú najmä z úchvatnej kamery, ktorá snímala koňa a "jeho prežívanie" z tých správnych uhlov (kamera mi celkovo pripomenula veľké americké klasiky). John Williams opäť stvoril nebesky povznášajúci soundtrack, Jeremy Irvine mi neprekážal a celkovo ma film dojal a pohladil - a to je to najdôležitejšie. War Horse má jedinú smolu - vznikol v modernej dobe, nasýtenej nolanovským precíznym chladom, a preto jeho ľudskosť a rozprávkovú symboliku málokto ocení. Odpady sú irelevantné a zaujaté. Aj keď je pre niekoho obsahovo nereálny a metaforický, stále si udržuje punc filmárskej kvality. Navyše z neho cítiť Spielbergovu lásku k filmu, čo mi napríklad v jeho Tintinových dobrodružstvách chýbalo. A chcem minimálne nomináciu za "herecký" výkon Joeyho :-) (23.01.2012)

(1001) Toto je film, ve kterém má speciální detailní záběr běžící husa. A ne jeden. A jak jsem se dočetla, tak husa se jmenuje Harold. Osobně nechápu, jak může někdo, kdo si očividně dává práci se světlem a vzhledem obrazu, vytvořit něco, co absolutně postrádá atmosféru. -"A nebo si řeknou: Ta čepice se mi líbí, zabiju tě prvního." (10.01.2014)