Reklama

Reklama

Portrétista

všechny plakáty

Obsahy(1)

Po matce Polák, po otci Rakušan. Wilhelm Brasse však vzpomíná, že u nich doma se mluvilo vždy polsky. Jen když se tatínek s dědou o něčem důležitém přeli, mluvili německy. Wilhelma by byl čekal pohodlný a bezstarostný život, kdyby se byl po obsazení Polska přihlásil k rakouské národnosti. Cítil se ovšem být Polákem, a nadto toužil bojovat proti Němcům. Při útěku do odboje byl však na maďarsko-slovenské hranici zadržen a záhy se ocitl v Osvětimi. Zde působil jako ateliérový fotograf a jeho hlavním úkolem byly evidenční portréty vězňů. Do očí plných strachu a zoufalství pohlédl padesát tisíckrát. Při osvobozování Osvětimi, když velitelé SS dali příkaz zničit veškerou fotodokumentaci, podařilo se Brassemu zachránit mnoho negativů. Dodnes má ale všechny tváře na trvalo vypálené v paměti. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (3)

igi B. 

všechny recenze uživatele

Jestli něco nenávidím na jakémkoli(!) "DOKUMENTÁRNÍM" filmu - je technická manipulace s obrazovým materiálem! To jen tak na okraj, k téhle zase jedné >náhlé výpovědi< po šedesáti(!) letech... Jo, holokaust dnes zase frčí, zvláště je-li vše správně a užitečně vyřčeno a zrežírováno... Svědků a nových korektních historických materiálů už je na trhu málo a byznys je to díky tématu stále výnosný... No, já tedy těmhle stále nově a nově fabrikovaným >vzpomínkovým medailonům< napřikládám nijak velkou váhu, zvláště pak od autorů a takzvaně očitých svědků polské provenience, kterážto země tak říkajíc >národně< má ve vztahu vůči Židům (a nejen za druhé světové, že...) tuny másla na hlavě! . . . Ale jak dle zdejších hodnocení a komentářů vidno, manipulace a emoce spolehlivě fungují. Víc se mi tuhle >problematiku< už zde ani nechce rozebírat. - - - - - (Poprvé viděno 14.4.2011 na >holokaustním prostoru< , hodnocení 15., komentář zde jako třetí - 15.4.2011) ()

wosho 

všechny recenze uživatele

V mých očí se jedná o jeden z nejsilnějších dokumentů na téma přežil jsem holokaust. Navíc režisér nespoléhá jen na silnou výpoveď Wilhelma Brasse. Jeho vyprávění prolíná s fotografiemi, které sám Brasse nafotil a pomocí jednoduché technologie je vytváří do primitivní 3D-to však v divákovi dává zcela nové vnímání 65 starých záběrů. ()

Tempest 

všechny recenze uživatele

V podstatě velmi komorní dokument, který se odehrává ve studiu, kde pan Wilhelm Brasse sedí na stoličce a cca 50 minut vypráví o svých zážitcích z Osvětimi. Jediným doprovodem jsou jeho fotografie, které tam pořídil. Je někdy neuvěřitelné co lidé zažili a že to vůbec někdo přežil. Jeho vzpomínky na vězně i na jejich vrahy (mezi kterými byl i Mengele) jsou nezapomenutelné i pro diváka. Jsou děsivé i dojemné, je dobře, že se zachovají i do budoucna. Je to skvělý dokument. ()

Reklama

Reklama