Super 8

J. J. Abrams používá přesně ten trik, kterým diváky před třiceti lety dostal Steven Spielberg v E. T. mimozemšťanovi. To, co dělají děti a jak zkoumají okolnosti kolem neznámého úkazu, má smysl. To, co dělají všichni možní rodiče, už méně a většina dospělých postav tak najednou působí velmi cizím dojmem a divák musí dětem přát, aby se jim jejich snažení do puntíku povedlo. To možná vysvětluje, proč širší divácké spektrum zůstalo zklamáno. Já jsem ale po minutě pochopil, že budu hlavní partu milovat a měl jasno. Staromilská sci-fi v nejpozitivnějším významu. (01.09.2011)

Točení po spielbergovsku 101? Kdepak, tohle je mnohem pokročilejší kurs. Kromě závěrečných emocí mezi rodiči a dětmi funguje v tom filmu úplně všechno. Nejvíc mě zaskočilo, jak symaptické ty ratolesti jsou a jak dobře hrají - hlavně Elle Fanning a Joel Courtney. Kdyby Abrams se stejným umem natočil seriózní dospělácký sci-fi thriller, skákal bych nadšením asi ještě do větších výšek než teď, ale i takhle je tenhle badass E.T. call home prostě super. Hektolitry krve sice z plátna netečou (pár scén ale je vyloženě hororových - útok na benzínku, podzemní doupě), hektolitry lásky k filmařině ošem ano. Pokud někdo mermomocí nepotřebuje sobě, nebo někomu jinému dokázat, že filmová dobrodružství pro celou rodinu jsou pod jeho "úroveň", nemůže ho to vyloženě urazit - takže počáteční nelibost zde na čsfd nepobírám. Full house hodně subjektivní (jsem si vědomej spousty scenáristických berliček v druhé polovině snímku), ale současně hodně silnej. Nejpříjemnější film roku. (30.08.2011)

S osmičkou své první filmařské hrátky pro budoucí generace konzervovali jak Abrams, tak Spielberg. Záleží na vás, zda oceníte, nebo odsoudíte, že Super 8 budí pochyby, který z nich film ve skutečnosti režíroval. Sci-fi zápletka není zcela bezvýznamná, v zásadě ale plní pouze funkci MacGuffinu (do vyprávění symbolicky přijíždí společně s vlakem), který slouží vývoji postav a vztahů mezi nimi. Vyhrocené situace akcelerují proces dospívání, jež probíhá v návaznosti na protagonistovy rodiče. Joe musí přijmout smrt jednoho z nich a autoritu druhého, který mezitím pochopí, že může část zodpovědnosti ponechat na synovi (a tedy i slevit ze své přehnané přísnosti). Podobně jako v raných Spielbergových filmech s teprve dozrávajícími, v zásadě obyčejnými postavami, které se teprve tváří tvář neobyčejnému dobrodružství mění v hrdiny. Super 8 k filmům jako Sugarlandský expres, Blízká setkání třetího druhu nebo E.T. – Mimozemšťan odkazuje také situováním děje do malého amerického města nebo zájmem o rodinu, jejíž soudružnost představuje klíčovou podmínku happy endu. Abrams dokázal sedmdesátkové rodinné drama bezbolestně skloubit s akcí pro 21. století, třebaže v režírování dialogů neprojevuje stejnou zručnost jako během dynamických akčních sekvencí, kdy vůbec nevadí, že před neznámým nebezpečím o překot prchá parta děcek. Více než jiné filmy Super 8 potěší ty, kdo mají rádi filmy. Ne nutně jen ty Spielbergovy. Na filmové předstírání vtipně upozorňuje zejména během dobrých čtyřicet minut trvajícího úvodu, kouzelné poctě všem filmařům-amatérům (je to jen falešná krev). Úsměvná nostalgie, včetně zlehčování určitých „zákonitostí“ v dřívějších filmech stejného typu („Odkdy je tenhle šéf?“), ale prostupuje většinu scén. Je to Joe, protagonista filmu, kdo má v mikro-štábu na povel speciální efekty a masky. Vydává realitu za atraktivnější, nabízí, co život sám nepřináší. Což, jak dobře víme, filmy dělají. Není ovšem od věci nechat si to čas od času připomenout těmi, kdo filmy dělají. 80% Zajímavé komentáře: POMO, Marigold, Lavran, novoten, rowdys, mcb, kestrel (10.09.2011)

I když jsou tu potoky krve, únosy a masakrování obyvatel městečka neznámým a nebezpečným hmyzomimozemšťanem, tak to přesto vidím jako naprosto perfektní zpracování hororového tématu pro puberťáky. Nic přehnaného, vše je ve výborné rovnováze. Jinde jsem háklivá na přechytračené dětské hrdiny, před kterými by zřejmě do prachu poklekl i sám král Šalamoun, ale tady mi to vůbec nevadilo. Hlavní protagonisté se s tím poprali úspěšně a se ctí. Milé, zábavné i strašidelné zároveň. (11.05.2018)

Achjo ... Nedávno přííšerný Útok na věžák (2011)a následně tohle ... Tyhle filmy poslední doby asi fakt nejsou pro mě, tedy rozhodně nejsou. Nemám rád dětský hrdiny, nemám rád klišovitý emocionální scény "rodič-potomek", nemám rád klišovitý scény typu "první lásky" a už vůbec ne, když je to namícháno do stopážově přehnané srajdy s příšerkou, která není ani vidět, ani není vlastně tak zlá a ani vlastně nechápu, proč tam je ... "Retro" ??? Nevím, ať rozhodnou povolanější, tento typ kinematografie se "mi nelíbí". A ještě mě u toho vytáčí ten trapný humor, každopádně Útok na věžák to hravě překonává ... (24.09.2011)