Vítr na konci léta

Mno, pokud to vezmu jako pohádku (ostatně, pan Zahajský svého lesníka hraje stejně jako v Červánkové královně), tak možná. Vážně si nemyslím, že by takhle atraktivní holku, která nota bene chce dělat herectví, zaujal podobný ňouma, který ani neví sám, co se sebou, a dokonce se ani neumí vyjádřit, oč mu jde. A je znát, že ta naivní holka se Kodetové hraje těžce, proti její přirozenosti. Hrát tuhle roli nějaká obyčejnější herečka, vyzní to líp. Dialogy jsou taky často na mrtvici a šroubované, ty pokusy o vtip, ach jo ("jsem to ale koza" - "ona je taky koza nebeská" - "nehezká?"), motivace postav poněkud mimo běžné kategorie (on chce dělat u cirkusu, ona to herectví). Z krajiny údajné Šumavy toho taktéž nic moc neuvidíme. Druhou hvězdu dávám za babičku, ta jediná se nechovala cukrkandlově, měla nějaký charakter a pocity a paní Marešová je dovedla vyjádřit. (11.09.2020)

"Já myslím, že ticho je napínavější než horor..." Příjemné, až poetické televizní komediální drama. (12.09.2020)

Tenhle TV film miluju, kdysi se mi trefil do životní křižovatky, kdy jsem řešil taky trable s láskou, a v mužském hrdinovi v podání Martina Sobotky jsem se docela našel. A pak, kdo by nechtěl být na jeho místě a zamilovat se do Báry Kodetové :-) Jasně, hodnotím pocitově, ale hledání a tápání ústřední dvojice bylo zpracováno s citem a naprosto přesně. V pondělí 7.9.2020 ho reprízovali na ČT3, možná Báře k narozeninám. Teda my jsme byli telátka, to už ani není pravda, já teda větší, než dvě ústřední postavy, já byl rozhodně v té době vůl. (26.03.2013)

Tak abych byl upřimnej, od odpadu tohoto aspiranta na trestní oznámení za trapnost zachránil až autobusák v závěrečné scéně: "Slečno, rve mi to srdce, ale nedá se svítit." (09.09.2020)

Československá televizní inscenace, jež velmi příjemným způsobem zobrazuje citové sblížení dvou mladých lidí, lesního praktikanta Romana (M. Sobotka), trávícího léto u babičky na chalupě v Pošumaví a krásné studentky Anduly (B. Kodetová), obývající vedlejší chalupu, která patří jejímu otci, vysoce postavenenému politikovi. Snímek se nese ve velmi klidné a bezstarostné atmosféře, přesně takové, s jakou vnímají svět mladí lidé, kteří mají vše před sebou a nikam nemusí spěchat. Lyrický příběh spolu s popsanou atmosférou pro mě znamenal pohlazení po duši, v tomto ohledu pro mě film pana J. Henkeho představuje docela unikátní, těžko zařaditelné dílo. Kamarádské hašteření, v němž se pomalu, ale jistě začal probouzet citový vztah, bylo přerušeno pouze drzou návštěvou dvojicí nepříliš inteligentních mladíků v podání J. Šmída a T. Krejčíře, který si na nevšedně atraktivní B. Kodetovou dělal chutě. M. Sobotka se nezvaným vetřelcům hrdinně postavil a to zřejmě definitivně upevnilo milostné pouto mezi Romanem a Andulou. Další mírné probuzení z milostného lyrického snění způsobila návštěva Romanovi energické babičky M. Marešové a hajného J. Zahajského. U dialogu Anduly s babičkou, jež mladé dívce neustále nevhodně předhazovala vysoké postavení jejího otce a s tím teoreticky související protekci, jsem obdivoval klidné, skromné a moudré odpovědi mladé dívky. V závěru už je jasně patrná náklonnost mladé krasavice k poněkud nesmělému mladíkovi a tím příběh končí. Přestože se nejedná o žádný kinematografický skvost, jsem nucen hodnotit toto dílo nadprůměrně, neboť mi k tomu velí srdce a neopakovatelná atmosféra mládí, volnosti a první lásky. (29.01.2021)