Cosmopolis

No tak tohle bylo opravdu děsivé. Nedokázal jsem to prostě dokoukat (viděno přibližně 70 minut filmu). Nešlo ani tak o to, že mě všichni účastníci téhle frašky hned z kraje srali, díky těm jejich pózám a ksichtům. Ale jak mezi sebou začali komunikovat, bylo mi jasné, že je to začátek konce.Navíc Pattison a Baruchel byli za totální dřeva. No nic, je to naštěstí bohu za mnou. Teď, když dopisuji tenhle koment a díky tomu se v mysli vracím zpátky k té hrůze, vím s naprostou jistotou jednu věc. Už nikdy se nepodívám na film od tohohle řežiséra/scénáristy. Protože ať už je nebo není Pattison neherec, za celkový dojem z filmu na 100% může režie a scénář. Za mě 10% (11.04.2013)

Strašně divný film utopený v dialozích, které působily jako z jiného světa. Celá závěrečná sekvence s Paulem Giamattim mě přinutila vzdát se a vypnout mozek. Já vím, že jde o adaptaci knihy, ale stejně jsem měl pocit, že si Cronenberg při psaní scénáře šlehl notnou dávku LSD, protože aby v jedné větě se hovořilo o klesajícím juanu a asymetrických prostatách...? Fakt nevím, co si o tom myslet. Každopádně pochvalu si odnáší Robert Pattinson, který je ve své roli precizní a jeho výkon (hlavně na začátku) mě přesvědčil, že sledovat jeho hereckou kariéru bude zajímavé. (05.07.2012)

Cronenbergův návrat do doby, kdy ho za jeho filmy neměl vůbec nikdo rád. Podivná alegorie na zkaženost, znuděnost a emocionální vyprahlost dnešní společnosti - to vše v různých podobách nechává Cronenberg plynout před okny hi-tech skleněné rakve jedoucí napříč bouřícím se a hlučícím New Yorkem. Cronenberg nechává postavy mluvit v podivných kryptogramech a prkenně si s nimi pohrává, znásilňuje je, nechá flirtovat s divákem a pak vše zakončí podivnou dvacetiminutovou hádankou, kterou se však dál už nikdo zabývat nechce. (01.07.2012)

Toto je tak šialene underrated film. Podobne, ako pri adaptáciách Thomasa Pynchona platí, že najlešpšia cesta je oboznámiť sa napred s predlohou, až potom sa pustiť do filmu. Cosmopolis je potom veľmi odvážny (a aj veľmi podarený) experiment so stvárnením absurdného autorského Dellilovho sveta, ktorého absurdno je v konečnom dôsledku len sled dobre vybraných a vyzdvihnutých znakov neskorej modernity. Film stavia na ikonických dellilovských dialógických pasážach, a aj keď sa Cronenbergov scenár pár krát dostane do naozaj krkolomných momentov, od literárne (dialógovo) preťaženého pokusu o audiovizuálony prepis film oddeľuje skvelá práca s mizanscénou a pnutie medzi prehovormi postáv a sýtou vizuálnou symbolikou s odkazmi na americké výtvarné umenie dvadsiateho storočia (vrcholom budiš využitie diel Marka Rotha a zároveň ich výpovedná "degradácia" na podmaz do záverečných titulkov). (22.05.2023)

Cronenberga chytl filozofický průjem, tak zavzpomínal na své prvotiny Stereo a Crimes of the Future a řekl si, že znovu zkusí upozadit vizuální formu a raději diváky pořádně otrávit těžko stravitelnými dialogy s rádoby mohutnou filozofií mezi řádky. Nezakrývám fakt, že abych Cosmopolis skutečně pochopil, musel bych jej vidět vícekrát, přesto si ale myslím, že prolbém je jinde. Řadu myšlenek o kybernetické a emocionálně vymřelé společnosti plné čísel, peněz a nadbytečných technologií jste schopni vstřebat i napoprvé, ovšem ony myšlenky nepůsobí podnětně, zajímavě, postrádají jakýsi "aha!" efekt, nevybouzí k dalšímu přemýšlení o problému, nevzbouzí divácký zájem a zkrátka jen nudí. Z povinnosti si odšrtáváte dialogy, které smysl dávají a zíváte u těch, jejichž význam vám uniknul, takhle si film svého oblíbeného mistra nepředstavuji... 4/10 (12.10.2012)