Obsahy(1)
Filmaři Joshua Zeman a Barbara Brancaccio jako malí často slýchali městskou legendu o "Cropsey", která se povídala na State Islandu. Byl to strašidelný příběh, který je měl odradit od toho, aby si hráli v okolí opuštěných budov, které tu zůstaly po Willowbrookském institutu pro duševně choré. Cropsey byl údajně pacient, který odtud uprchl a v noci vraždil děti z okolí ocelovým hákem nebo sekerou. Jenže v roce 1987 se ztratila třináctiletá Jennifer Schweiger a pro děti ze State Islandu se pověra stávla skutečností. Zemam a Brancaccio se tedy vydávají po stopách nejen Jennifer Schweiger, ale i dalších čtyř zmizelých dětí. Realita, kterou ve svém dokumentu odkryjí, je ale děsivější než samotná legenda. (Ruuzha)
(více)Videa (1)
Recenze (4)
Solidní a velmi důkladně připravený dokument ne úplně uspokojivě vyjasněné vraždy dětí na Staten Island. Tendenčnost a předpojatost poměrně malá. Dále viz diskuse. ()
Rozhárané ode zdi ke zdi jakoby autoři nevěděli, kam všude je pátrání zavede. Což klidně může být i pravda, ale pak tomu musí ve střižně dát nějakou ucelenou formu, což zde neplatí. Speciálně analogie, která to celé uvozuje, s bububu urban legend a blairwitchovský segment z ruin jsou vyloženě přebytečné a na úkor prostoru kolem okolností vedoucích k uzavření oné léčebny. Na druhou stranu materiál samotný, zvraty, předsudky i dodnes v mnohém neobjasněný průběh případu jsou natolik nosné a znepokojivé, že to i tak pohltí, ne že ne. ()
Tento dokument je jako Titanic. Vyjede pompézně, ale do cíle se nikdy nedostane. Atmosféra na záčtku je pamětihodná. 60% ()
Autoři neví, jestli točí strašidelnou báchorku, nebo dokument. Výsledek nefunguje, otravně se vleče a výpovědní hodnota je diskutabilní. Příběhu a zúčastněným autoři škodí démonizací faktů a nepodloženými tvrzeními, kterými suplují nedostatek důkazů. Někde je tam schovaný příběh o vraždách postižených dětí a možné spojitosti se zrušeným ústavem pro duševně choré podložený metaforou Staten Islandu jako odkladiště odpadu všeho druhu. Místo toho honíme bubáky a chodíme křovím. Pevně doufám, že tahle dvojice už nic "dokumentárního" nenatočí, protože být jednou z obětí, tak na ně vyskočím ze tmy a utluču je kamerou. ()
Reklama