Koizora

Tímto (po čtyřech letech) završuji svou zkušenost s "nebesy lásky" (Koizora). Myslím, že jako jedna z mála tady můžu říct, že jsem nejen viděla obě zfilmované verze (tuhle i seriálovou), ale že jsem si přečetla i dvoudílnou předlohu plus dokonce speciální díl "Kimizora" (stejný příběh z pohledu Hiroa - hlavní mužské postavy). Nejvíc mě před čtyřmi lety zasáhl onen seriál, se kterým jsem se setkala jako první, i když je v podstatě nejnovější ze všech verzí. Nato jsem se rozhodla se postupně prokousat všemi knihami, což mi zabralo dost času a když jsem to dočetla, pochopila jsem, že celý příběh je skutečně dost roztahaný (ten dojem jen umocňovalo to, jak pomalu jsem to v japonštině četla :)). Je to konec konců příběh, který se odehrává v několika letech a v původní knižní verzi je toho dost, co tuším nebylo přesně zachyceno ani v seriálu natož v tomto filmu. Takže když jsem se konečně rozhodla nyní vidět i film, cítila jsem se trošku ochuzeně. Ve filmu má všechno až moc rychlý spád a vidíme tam jen ty nejdůležitější události příběhu a to v téměř nepříjemně rychlém sledu. Je pravda, že nakonec mě příběh tak jako tak dojal, podobně jako mě kdysi dojal seriál, a z toho důvodu se nakonec přikláním k trochu vyššímu hodnocení... musím ale trvat na tom, že tomuto příběhu sluší seriálová délka mnohem víc. Navíc, ač mám Miuru Harumu jako herce hodně ráda, do téhle role s blond vlasy mi nějak vůbec neseděl (ani trochu mu ten blond nesluší), nemluvě o tom, že v roce 2007 ještě nebyl asi herecky dost zdatný na to, aby dobře zvládal scény s citovými výlevy (za herecký výkon má tady bohužel spíš mínusové body). Hiroa si stejně asi vždycky budu představovat jako Seto Kódžiho. Pokud se ke Koizoře ještě někdy v budoucnu vrátím, nebude to ani ke knize (která, ač je pravdivou zpovědí skutečně žijící Miky, jen tak mezi námi není nijak zvlášť dobře napsaná), ani k tomuto filmu, ale k seriálové verzi z roku 2008. ~(3,5★)~ (15.09.2014)

Srovnání se seriálem se nelze vyhnout, a u mě tentokrát vyhrál film. Příběh je naprosto stejný, ale díky omezenější stopáži má o to větší dopad - prostě to není tak roztahané. Ovšem ani kratší délka a až kýčovitě krásné snímky oblohy nevyváží fakt, že příběh jsem už u seriálu nepovažoval za kdoví jak originální. (17.09.2012)

Nesmělá holka potká rozjíveného kluka s cool nablond obarvenými vlasy. Jak to asi může skončit? Příšerně. Takovou nálož drasťáků jsem od romantického filmu nečekala. Běžná kinematografie by si vystačila s jediným na celý film a tady je jich hnedle několik. Hlavní hrdinka se z ran osudu vzpamatovává až překvapivě snadno, na to jak je mladá a nezkušená, ale dejme tomu, že i mladičké středoškolačky můžou být z ocele. Dost mě překvapilo, že nikoho nenapadne zavolat policii, přitom tady jde o závažné zločiny. Tragédie poněkud nahlodají pevné pouto milenců, aby se pak rozbilo úplně… Nebo snad ne…? _____ Jo, a konec už s emocemi totálně ustřelil. To bylo, jako by mi autoři filmu mířili na hlavu emočním kulometem. Takové završení romantických příběhů jsem viděla xkrát. Tentokrát natažené přes únosnou mez, jak délkou, tak podpásovým dojímáním. Za mě to získalo leda mínusové známky za faleš. _______ Upřímně, nějak jsem nevěřila lásce mezi Hirem a Mikou, spíš mi to připadalo jako běžná plytká středoškolská romance než osudový vztah. Možná to podali slabě herecky, možná mě rozptylovaly Hirovy blonďaté vlasy, které vypadaly příšerně, možná jsem byla jen naštvaná, že se zase dívám na hrdinku, která ušlechtile trpí, což je vydáváno za správné chování pro dokonalou ženu. SHRNUTÍ: Tohohle kluka jsi, Miro, fakt potkat neměla. Jo, a v knihovně se takový věci nedělají, aspoň ne v čase výuky. (03.04.2019)

Nemám nic proti dívčím románkům. V tomto případě jsou ovšem zápletka/postavy/dialogy tak za (odbarvené)vlasy přitažené/ploché/klišovité, že to dobře zvládnutá režie a atraktivní technická stránka nemají šanci zamaskovat. Autorka přes mobil psané předlohy má totiž do spisovatelky či scénáristky opravdu daleko. Možná by pomohla maximální věková hranice, ale i moje manželka v současnosti odhadující svůj mentální věk na devět let, to ani s romantickou náladou nevydržela. (25.08.2010)

I když už to bude přes rok a něco, co jsem viděla dorama, tak podvědomě srovnávám a vědomě musím uznat, že se mi líbilo o něco více. Nechápu, že takový příběh se mi více líbí roztahaný do šesti dílů, než v podobě filmu o dvou hodinách. Prostě se mi v dorama více líbily výkony hlavních představitelů a Mičiina tatínka. Vůbec mi v dorama přišli všichni sympatičtější. Stejně jako dorama i film dojme. Tenhle příběh to prostě umí až moc dobře. I ten konec u doramy se mi líbil víc. Další věc je, že i když je to film, tak zaujímal větší časové rozpětí v jejich životech, a to se mi moc nelíbilo. Naopak tady se mi více líbil jejich začátek - hovory přes telefon (v dorama to bylo takové "akčnější"). A prosím, mohl by mi někdo vysvětlit, proč jsem si na konci začala zpívat: "Je mi záhadou, že i když život chystá ránu za ránou, jsem stále optimista, optimista kterýmu se momentálně nedaří."? Díky, vážně by mě to zajímalo... (24.10.2010)