Režie:
Apichatpong WeerasethakulScénář:
Apichatpong WeerasethakulKamera:
Sayombhu MukdeepromHudba:
Koichi ShimizuHrají:
Thanapat Saisaymar, Jenjira Pongpas, Sakda Kaewbuadee, Natthakarn Aphaiwonk, Geerasak Kulhong, Kanokporn Tongaram, Matthieu Ly, Vien PimdeeVOD (1)
Obsahy(1)
Představte si, že se vám jednoho dne zjeví duch vaší životní lásky a ztracený syn se vrátí v podobě podivné lesní bytosti… vítejte ve světě strýčka Búnmího. Ve světě, kde přítomnost není jedinou realitou a minulé životy se znovu hlásí o slovo. Tento filmový skvost plný fantazie, vtipu i hlubokých emocí čerpá z úchvatné přírodní scenérie i thajské hororové produkce sedmdesátých let a komiksů. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (67)
Strýček Búnmí je vlastně hrozně krásný film apelující na duševní stránku člověka, ale ve své kompozici v mnoha ohledech pokulhává tak, že jako divák ztrácím souvislost s hlavním dějem. Působí to jako nedomyšlenost, neúcta k původnímu materiálu a prosazování vlastních témat na jeho úkor. Mluvím hlavně o oněch "minulých životech", které jsou původně výsledkem meditací nějakého mnicha, ale zde není žádný mnich, nejsou nijak interpretovány jako "přivolávání minulých životů", nikdo na ně nereaguje a Búnmí je jednoduše nijak nepřivolává. Mnohdy spíš působí jako výjevy z nějakých tradičních thajských mýtů. Další dva problémy se obejvují ke konci, kdy je do filmu vtěsnána fotokoláž z přípravy nějakého vedlejšího projektu souvisejícího s Búnmím, ale nikoliv s filmem, čímž se narušuje celistvost filmu jako jednoho samostatného díla. Divák je vytržen z diegeze filmu, Konec divákovi zamotá hlavu, protože v rámci Weerasethakulových témat střetu tradičního a moderního života vyznívá jako kritika bezduchosti dnešní doby neschopné komunikace - na první pohled tak vyznívá, ale v rozhovorech hovoří o převtělování duší či co. ()
Silne transcendentný konceptuálny zážitok v podobe syna čo pretiahol opicu a sám sa stal opičiakom a princeznej čo pretiahol sumeček, tak toto je naozaj silná káva. Hviezdu na viac za peckový hororový strih pri opičiakoch v tme ktorým svietili oči tak duchovne a hrozivo že by sa za to nehanbil žiaden majster hororu. ()
Neoznačil by som sa za náročného diváka, aj keď sa tuctovosti snažím vyhýbať a filmy s umeleckým potenciálom, ak ma niečím oslovia, si pozriem rád. ,,Strýko Búnmí" by ma úplne minul ak by som na neho nezhliadol náhodou v TV upútavku, kde som zazrel ,,lesnú bytosť", z ktorej som bol úplne unesený a bola mojou vstupenkou ku sledovaniu. Maska tohoto tvora je (nielen vzhľadom na neprebádanú thajskú produkciu) rozhodne vydarenou, avšak na plátne pobudne len zopár minút, len tak sedí a je s ním pomerne nuda. Ďalším plusom je priam mystické nasnímanie džungle, ale inak mi kamera tiež prišla pomerne statická a nepríliš vynaliezavá. Najdôležitejším je však obsah a ten žiaľ išiel úplne mimo mňa. Jednoducho - nepochopil som to, ale pri celom tom prístupe som nemal ani žiadnu snahu interpretovať si to, čo sa na mňa z obrazovky suchopádne valí. Určite sa dá na film nazerať z viacerých uhľov pohľadov a tejto (naoko) náročnejšej artovej koncepcie sa v poslednej dobe vcelku u poroty v Cannes darí, čo vidím ako jediné ospravedlnenie udelenie tohoto kedysi omnoho prestížnejšieho festivalového ocenenia. Jednu hviezdu preto udelujem za zmienené klady a druhú za tú nepochopenú hlbšiu filozofickú rovinu (?), aj keď ju dávam skôr preto, aby jej samej nebolo smutno. (360. hodnotenie, 44. komentár k filmu) ()
Weerasethakulov návrat k tomu čo na ňom zbožňujem. Rozvetvenie hlavnej dejovej línie na menšie príbehy, sny, návštevy nadprirodzeného + členitá forma rozprávania, raz je to konverzačka, inokedy je to meditatívne( putovanie lesom za smrťou) a pritom je to stále vysoko informatívne a zasadené do pre mňa veľmi obľúbeného prostredia lesnej samoty. Búnmí je úvahou nad životom a snami. Všetko to, čo v našom živote tvorí dôležitú úlohu tu má zastúpenie v podobe postavy, ducha, príbehu, alebo miesta. Všetko v tomto svete nedáva úplne jasný zmysel, hoci všetko je nám do určitej miery povedomé a známe. Film, ktorý sa zapamätá. Na konci pri scéne opustenia svojej telesnej schránky som uvažoval nad plným počtom. ()
Pominu tu velkou intelektuální a uměleckou bublinu, která se zdá, nebo i je, nudná (paralela s Šarunasem Bartasem). Ale filmy Weerasethakula mají obrovsky etnografickou hodnotu. Kór, když sem měl tu čest a vyposlechl jsem si u režiséra jednotlivé dataily o kterých středoevropan nemůže mít ani ponětí. To už je potom jedno, zda je to celovečerák s jasným dějem, dokument, polodokumnet, či experiment.... ()
Galerie (25)
Photo © ArtCam
Zajímavosti (2)
- Film na motivy skutečného příběhu buddhistického mnicha se stal v roce 2010 senzací festivalu v Cannes, kde okouzlil porotu v čele s Timem Burtonem a získal hlavní cenu - Zlatou palmu. (jochanan)
- Film Strýček Búnmí byl od počátku zamýšlen jako součást většího uměleckého projektu nazvaného "Primitive", který se váže k provincii Isan na severozápadě Thajska a především ke skupině dospívajících mladíků z vesnice Nabua. Vedle celovečerního filmu Apichatpong Weerasethakul také zrealizoval výstavu "Primitive", která pozůstává ze série sedmi projekčních ploch, dále samostatné instalace s jedním plátnem "Fantomy vesnice Nabua" (která má své internetové pokračování), a také krátkého filmu Dopis strýčkovi Búnmí (2009). Nakonec ve spolupráci s milánským nakladatelstvím Edizioni Zero vydal autorskou knihu "Cujo", která celý projekt završuje. (darek kartac)
Reklama