Den před krizí

"Pokud to chceš v životě někam dotáhnout, musíš věřit, že jsi nepostradatelný." Mám-li uvěřit tomu, že pouze bystré oko jednoho raketového inženýra jednou v noci přivedlo křivé kravaťáky k nekompromisnímu útoku na moji peněženku, tak tomu zcela nevěřím. Nicméně jako jeden dílek hnusné skládačky tento snímek beru a pár adeptů na smrt utopením v toxických derivátech jsem si v něm také našel. (23.06.2012)

Film ze světa žraloků v obleku zachytává finanční recesi ve fázi před samotným vypuknutím, a tak nedává prostor panice a vyhroceným okamžikům křičících makléřů, jako spíš rozvážnému uvažování s trochou lidského zamyšlení nad konfliktem vlastního profitu a ztrátami celé společnosti. Přes množství postav scénář potlačuje všechny osobní příběhy a víc než vyprávění nechává herce hrát a využít okamžiku, k čemuž měl zástup zvučných jmen v řetězci nadřízených a podřízených prostoru dost. Jejich výkony jsou pak společně s pohledem na první okamžiky obrovských problémů to hlavní. (10.01.2012)

Svět je v háji, alespoň co se financí týče. Velké firmy nás klamou a vytvářejí iluzorní zisky a procenta. A až to jednou krachne... O prvním dnu takového prvního krachu před třemi lety vypráví tento film. Kevin Spacey, Paul Bettany, Jeremy Irons, Demi Moore, Zachary Quinto, Stanley Tucci či Simon Baker - samá známá herecká jména dala vzniknout Tísňovému hovoru, jak se dá jednoduše anglický název přeložit. Proč se český distributor rozhodl poněkud nesmyslně pro anglický název, se mne neptejte. Protože firma je v tísni, a to veliké - výpočetní vzorce prodejů jsou špatně. Příběh je vyprávěn skoro thrillerovým způsobem - od začátku netušíme, co se děje, jen je zde nějaké zlo v pozadí, a onu finanční hrozbu, která ze spousty lidí udělá žebráky a jednu firmu skoro zlikviduje, postupně odkrýváme teprve společně s hlavními postavami. Ačkoliv nakonec film nepřináší nic objevného a vlastně jde ve stopách třeba Glengarry Glen Ross či obou dílů Wall Street, a pokud si libujete ve finančních zprávách o krizi, pak už vůbec nic navíc film nepřidává, přesto je zručně natočen. Nesnaží se o efektní záběry a témata, hnutí mysli jednotlivých postav poznáváme z detailů jejích chování (pláč na záchodě, scéna na střeše, rozhovor ve výtahu přes uklízečku, pohřbení psa...). Přesto se dá říci, že postavy jsou dokonale propracované, a o každé bychom dokázali říct její životní osudy, ačkoliv se o nich v příběhu nikdy naplno nemluví. Navíc film má klasickou výstavbu jednoty místa, času a děje, což se dnes málokdy vidí. V podstatě se nehneme z budovy investiční firmy, a to zhruba celých 24 hodin, počínaje čtvrtou odpolední. Hodně filmu pomáhá i tajemná hudba na pozadí. Detaily jsou zajímavě použity i na celkový názor tvůrců, zvláště poslední scéna pohřbívání psa, kdy se dozvíme o jedné z postav její životní příběh, a dojde nám, že svých 34 let obětovaných firmě, zbytečných a marných, zahrabává do hrobu společně s nebohým zvířetem. A protože zvuk kopání hrobečku pokračuje i v závěrečných titulcích, dojde nám i ten přesah, že podobný hrob se kope nám všem díky nesmyslným praktikám bank a investičních i pojišťovacích firem, a že v období této krize to bude stát i hodně životů. "Taky jsi mohl celý život dělat výkopy." - "Jo, ale to by po mně zůstaly aspoň ty díry v zemi." (05.03.2012)

Kvalitná konverzačka s výborným hercami. J.C.Chandor nezaťažuje diváka nudnými (Company Men), ani naivnými (Wall Street 2) scénami zo života maklérov a špičkových manažerov, iba ukazuje ich prácu takú, aká je, a dotýka sa pritom podstaty krízy oveľa výraznejšie. Margin Call by si zaslúžil podtitul druhého Wall Street: “Money Never Sleeps.” Určite viac, ako Stoneova atrapa jedničky. (26.06.2012)

Pr [T_A < 1, T_B < 1] = φ _2 (φ^{-1} (F_A (1)), φ^{-1} (F_B (1)), γ) Gaussian Copula = vzorec, který zničil Wall Street. Margin Call = pokus postavit na té změti písmen, závorek a čísel celý film. To první je utopistická idea, to druhé taky. Filmy, které se snaží realisticky vykreslovat byznys a ekonomické principy nemůžou stoprocentně fungovat ani s hvězdným obsazením, protože se vždy budou potácet na hranici dvou extrémů: buď vše přehnaně zjednodušovat a polovinu filmu vysvětlovat, o čem se postavy baví, nebo se smířit s tím, že divák nebude mít ponětí, o co v tom filmu vlastně jde. Ostatně zcela upřímně: Kdo z vás rozumí té rovnici, kterou jsem se sem (snad i správně) pokusila napsat? (16.01.2012)