Kokuhaku

Od filmu s názvom "Spovede" som čakal všeličo. Trebárs vzťahovú drámu, to vyzeralo ako očividná možnosť. Alebo romantická komédia, to sa tiež nezdalo byť úplne nepravdepodobné. Ale toto? Uuuufffff. BRILANTNE natočená, temná psychologická story s fantastickými hereckými výkonmi, mrazivejšia ako mŕtvola v chladničke. Po kladnej postave ani stopa, každý je tam v istom uhle pohľadu neuveriteľná sviňa. Dokonalý recept na depku pre slabšie povahy. Tetsuya Nakashima bude evidentne veľký šéf. Takto perfektne vybrúsený a istou rukou vedený film som od mne neznámeho režiséra nevidel už roky. (21.10.2012)

Netvrdím, že Kokuhaku byl úplně dokonalý film v obecné rovině, ale skvěle žánrově zvládnutý byl. Mnohdy se místo slov nabídne v rychlém střihu obraz, který doslova dopoví větu. Tu a tam je úmyslně matoucí časový odskok o kus dopředu (nebo dozadu) -- a jako hra s vracením času se používá budík, který (ne, není to scifi) vrátí čas, aby bylo možné prohlédnout si a rozebrat scény znovu, z jiného pohledu -- a dokonce to není rušivý element, protože majitel budíku je dětský kutil. Jak napsala Orina, je to film o matkách, tak nějak mi tímto aspektem připomíná Silent Hill :) P.S. pančelka vypadá na začátku jako oběť... což je tedy i na konci, ale rozhodně ne bezbranná. (08.12.2012)

"Slabí budou vždy ubližovat ještě slabším." Kterak se učitelka rozhodne dát svým žákům poslední lekci. Zvláštní styl vyprávění, kdy se po prvních dvaceti minutách zdá, že film řekl vše podstatné a důležité, dosáhl vyvrcholení, závěru a příběh skončil, ale ono to pokračuje pořád dál. A rozplétá se a rozplétá. Za skvělého hudebního doprovodu (mimo jiné mých oblíbených Boris). 3.5* (29.10.2016)

Atmosférické ako sviňa. Nakašima veľmi umne skĺbil akúsi poetiku pomsty a aplikoval ju na pokašľane vykonštruovaný svet plný dažďa, deckej zmätenosti a premyslenej pomsty. Funkčné po všetkých stránkach. Z odstupom stále rezonujúce. Pritom sa to nesnaží šokovať ako kórejská thrillerová tvorba, ale rozhodne si to nesie atribúty filmu s ktorým sa našinec nestretáva až tak často. Chladné, zároveň funkčné zmotivované a kameramansky a hudobne vyšperkované. Takako Macu démonická a všetci ostatných až na drobné výnimky rovnako. (24.04.2017)

Po mé delší japanoodmlce jsem si nemohl vybrat lépe; obrazově i myšlenkově dokonalý psychothriller, který mě prostě držel až do konce. A co je na tom nejlepší není ani tak děj, jako spíš schopnost zobrazit, co se děje v tmavých duších japonské společnosti, či řekněme školství a šíleného pojetí jejich školství. To nehodnoťme, to jsou jen kulisy tohohle megasnímku - a ten rozhodně stojí alespoň za jedno zkouknutí. (28.01.2011)