Blondýnka

Najnetradičnejší/najnekonvenčnejší biopic since Van Santove Posledné dni. Luhrmann mal k Elvisovi diametrálne odlišný prístup (určite viac "bežnému divákovi" prístupný), poteší však vidieť za tak krátky časový úsek dva tak kvalitné hollywoodske filmy založené na reálnych ikonách americkej popkultúry, s neotrelou formou, a najmä reálne hutnou výpoveďou (a ako veľmi je Blonde historicky presná ma naozaj nezaujíma - je to fikcia). Že to príde práve od netflixu by som nečakal. Čriepkovitý, no vrstevnatý, halucinogénny body horror (okrem iného) o mizogýnii, v ktorom mužské ego rozožiera nielen telo, ale i dušu. Zároveň neotrelá dekonštrukcia Monroeovského mýtu, klobúk dolu pred Anou de Armas. (08.10.2022)

Podobně jako jsem se před lety vyjádřil na adresu filmu Můj týden s Marilyn, že je to "směšný devótní trpaslík tančící svůj oslavný taneček na hrobu MM s cílem vytřískat z osudu té nešťastné duše další prachy", v podstatě stejně kriticky vnímám i tento nový film od Netflixu. A když jsem přemýšlel na zdrojem neutuchající fascinace kultem MM - její obličej se stále hojně objevuje na oblečení, plakátech, obálkách knih a bůhvíkde ještě (herečká má dokonce svůj ověřený účet na Instagramu s 1,8m followerů, což mi u dávno mrtvé osoby přijde jaksi bizarní) - ačkoli většina lidí s ní viděla jen film Někdo to rád horké, který (v čase Vánoc) do omrzení reprízují v telce, a zbytek jejích filmů zná v podstatě jen hrstka lidí a ti vědí, že není zase tak o co stát, takže jedno se zdá být jisté - ten kult je mnohem spíše živen kombinací věcí, jako je Warhol + Kennedy + předčasná tragická smrt (ta je samozřejmě nejlepší marketing ever), než tím, že by to byla tak dobrá herečka, po které by zůstaly nějaké kvalitní nadčasové filmy, které stojí za vidění i dnes. A tento rozpor mě asi irituje a je mi protivná každá další snaha se na osudu té nešťastné ženy přiživit - a v případě tohoto konkrétního filmu mi navíc vadilo, že to má skoro 3 hodiny, že se tam pro mě nepochopitelně (a tedy samoúčelně) střídá barevný obraz s černobílým, a konečně největší výtku mám k samotné představitelce hlavní role, protože tvrdit, že Ana de Armas je nějak podobná MM, je spíš jen něčí zbožné přání, a přišlo mi to jako špatný vtip. Celkově tím filmem opovrhuju a můj názor je, že pokud někoho skutečně upřímně zajímá MM, ať si podívá na nějaké její filmy a udělá si názor sám. Tyhle přežvejkaný rádoby životopisný produkce naroubovaný na dnešní dobu vypovídají mnohem víc o současnosti, než o tom, koho zobrazují, a mně osobně přijdou vrcholně zbytečný. (09.10.2022)

„V Kalifornii je težké říct, co je skutečnost a co sen.“ Roberta Forda a Jesseho Jamese sice Andrew Dominik suverénně našel, ale s Marilyn Monroe se mu to už nepodařilo. Baz Luhrmann na realistické zpodobnění Elvise okázale rezignoval a v rozmáchlém životopisu se dokázal bez adekvátně prokreslené hlavní postavy obejít, avšak Dominik nenabízí podobně bohatý ranec zábavy, kterou by udržel divákovu pozornost; a to navzdory příjemným momentům, jež připomínají Malicka či Wese Andersona. Hlavním problémem Blondýnky je fakt, že oněch pár reálií, které o Marilyn všichni víme, není během filmu hlouběji rozpracováno, a tak se v mnoha variacích opakuje povaha jejího smutného osudu. Ano, Norma Jean měla velmi těžké dětství a Hollywood ji následně semlel – ale co dál? Až příliš doslovnými symboly se Dominik snaží zhmotnit významy, jež jsou však od začátku zřejmé. Díky obětavému výkonu Any de Armas a spoustě zajímavých, i když často jen na efekt hrajících nápadů se ony bezmála tři hodiny ve společnosti blonďaté ikony stráví celkem příjemně, ale ke skutečně drtivému dopadu toho přece jen dost chybí. (03.10.2022)

Vtáhlo mě to, drželo tak hodinu, možná víc, ale postupně jsem se musel přemáhat to dokoukat. Ne, že by ten film nějak razantně zpomalil nebo změnil tón, naopak, byl pořád stejný. Dokola a dokola. Trápící se Norma, koketující Marylin, trápící se Norma, koketující Marylin...  Nelituji času, který jsem s tím strávil a jsem rád, že dal Netflix příležitost takto "experimentovat" s "životopisným" filmem. Oceňuji Dominikovo snažení, ale střípky, ačkoliv mnohé z nich velmi působivé a nosné, nedrží příliš pohromadě jako celek a postupem času ztrácejí schopnost ve vás cokoliv vyvolat. Jako videoklip pro slušnou hudební kulisu Cavea a Ellise to funguje uspokojivě, ale jako film se to rozpadá a navzdory odvážné koncepci vám to při své občasné, zcela neodvážné doslovnosti, nenechává příliš volnosti k interpretaci a přemýšlení. Zbyde jen vzpomínka na několik lepších a několik ne tak dobrých scén, které více či méně vypovídají o životě Marylin Monroe, Normy Jeane a dotknou se tématu krutosti Hollywoodského systému. Nic z toho však není v Blonde zpracováno příliš podnětně. Jednoduše řečeno, nadprůměrný experiment, průměrný výsledek. (30.09.2022)

Štve mě to! O to prej šlo. Mám po tom chuť skočit z balkónu na plot a říkat si, že nic nemá smysl. A BLONDÝNA nemá moc děj. Kdyby ta holka vážně jen takhle trpěla, bulela a nebyla prakticky NIKDY v pohodě (Marilyn se usmívá asi dvě minuty ze sto šedesáti), těžko by byla oblíbenou a obsazovanou MEGASTAR. Je to zlej film. S tím souhlasím. Ale pak to moc nefunguje. Daleko víc líto by mi bylo té skutečné, usměvavé Monroe. Tahle psychotická paní už mi spíš hrála na žíly a kdekdo by jí rád zaplatil léčbu. Zahraný by to bylo skvěle, kdyby dal rejža tej Anči k hraní víc než jednu polohu ("jsem furt strašně moc v p*deli") - Brody je taky tuze fajn. Všechny témata byly strašně otravně křičený (producenti jsou svině! Kennedy! ženy jsou maso!....). Formou úžasný, záměrně nestravitelný a hodně nápaditý. Ale už nikdy! (06.10.2022)