Náš den přijde

Bez Vincenta Cassela by to bylo poloviční, ale jeho geniálně sebedestruktivní výkon to povyšuje na víc než jen standartní road-movie. Na druhou stranu v jeho postavě vidím i určitý nedostatek, protože kdykoliv se na plátně objeví, tak nějak už tušíte/se těšíte, že se děj někam posune. Člověk pak má tendencí vnímat všechno co se ve filmu děje skrz jednu postavu a ostatní mu je jedno. (09.07.2011)

tento film je neriadená delová strela - bizarná anti-buddie road-movie, deštrukčná a sebedeštrukčná utopická kamikadze jazda plná podivnej psychológie, terapeutická "oidipovsko-nihilistická" sonda do vnútra totálne frustrovaného a strateného jedinca, artová štúdia nenávisti a inosti a predovšetkým najčudnejší a najnevybúrenejší comming of age film, aký som doposiaľ videl; áno - je to trochu maniera, gavras sa snaží napakovať do filmu čo najdivnejšie indivíduá, najbizarnejšie postavičky, obchádza logiku na úkor emócie, "umenia" a svojho podivínskeho vkusu, ale všetko to drží pokope - asi len nejakou podivnou mágiou alebo vnútornou energiou; filmy ako tento je zbytočné rozoberať, nemajú podľa mňa hodnotu vzhľadom na vonkajšiu realitu, ale na tú vnútornú; je to vlastne sen, ktorý kolíše medzi nočnou morou, mokrým snom a surealistickým bdelím snením, fatamorgánou; (23.04.2014)

Zvláštne - chvíľu sa mi to páčilo a chvíľu zas nie. Na čo všetko sa snaží režisér poukázať a o čom film vypovedá to tu už mnohý písali predo mnou. Odporúčam pozrieť si jeho krátkometrážne filmy (STRESS , BORN FREE) aby ste si spravili obraz o jeho tvorbe (aj keď nemajú s jeho celovečerným debutom nič spoločné). Romain Garvas je odvážny tvorca, ktorý sa nebojí ukázať to čo sa väčšinou neukazuje, a aj keď je jeho NORTE JOUR VIENDRA zaujímavý počin, na jeho naozajstnú pecku si budeme musieť asi ešte počkať. (06.07.2011)

Mám sice rád černý humor, ale co se mi má líbit na tom, že titulovaný psychiatr náhodou potká mladého zrzka se spoustou komplexů a nezdarů a při společné cestě se z nich postupem času stávají ještě větší magoři bez rozumu. Mimochodem od kdy je zrzavost brána ve společnosti tak negativně? Na to bych asi musel být Francouz.. Jestli to má zobrazovat obecně odstrkované lidi, tak se to tvůrcům moc nevyvedlo. Pořád jsem čekal, co má psychiatr s tím klukem v plánu a jak se mu podaří mu pomoc, ale vyklubal se z toho totální žvást. Jediný plus bych viděl v těch hereckých výkonech.. (11.04.2013)

Takže tak, hipstři se nám zdárně množí a s nimi i popkulturní odkazy, které se reflektují ve filmech, které by se daly označit jako "hipsterské". Zatímco třeba 500 dní se Summer nebo Jmenuji se Oliver Tate se těmito odkazy okázale chlubí (cha, vyrůstali sme na Joy Division, posloucháme The Smiths - aneb najdi hipstra, co nebude mít účes jak Morrisey; fotíme na polaroidy, točíme na osmičku, sme divní a hraje nám do toho Alex Turner). Náš den příjde, sám sebe shazuje a bere se s nadsázkou. Aneb když zjistíš, že gotika, cos ji balil přes net, je ve skutečnosti kluk, nabal borku v teplákovce, kup si s dalším šílencem oldskůlové porshe, navleč se do tvídu, kup si kuši a vydej se do Irska. Bude to kůl jak sviň! Opominu-li fakt, že Gavras je svým ironickým a absurdním humorem třeskutě vtipný, stále se tu reflektují vážnější témata, jako kořeny agrese, potřeba jedince nutně patřit do skupiny, samozřejmě xenofobie, (na to, abych brala film jako alegorii homosexuality nejsem dost divoký interpretátor, ale proti gustu...) ... Navíc závěrečná katarze má takovou hloubku a přesah, že i divák, který si do té doby pouze užíval cynický nadhled, najednou musel být dojmut. Nejlepší film Varů, doporučuje deset filmovědců z deseti (nenarazila sem na žádného, kterému by se to nelíbilo)! (MFF KV 2011) ||| 6.8.2015: Po druhém zhlédnutí musím přiznat, že je to vlastně dost gej. (13.08.2011)