Náš den přijde

Absolutní šílenost a divočina, studie nevyrovnanosti člověka, kterej je od mládí utlačovanej a šikanovanej. A jak se říká: "Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne." A tady se to teda utrhlo se vším všudy. Výborný herecký výkony (V. Cassel tomu dává brutálně), skvěle napsaný charaktery hlavních postav - přerod obou, totální změna osobnosti. Takovýhle filmy se moc nevidí a od Francouzů už vůbec ne. A klobouk dolů, že pro režiséra R. Gavrase je tohle prvotina. Čekal jsem od toho něco úplně jinýho, ale nakonec jsem byl mile překvapen i tímhle. (08.09.2014)

Znáte ten pocit kdy Vám někdo podsouvá celkem zajímavou myšlenku v okamžiku kdy ji absolutně vůbec nejste schopni přijímat? Moje projekce tohoto filmu. Jo, jo... teď už chápu Náš den přijde je amorální festivalovka, která nemá v přehravači obyčejného, žánrového milovníka raději co pohledávat. Mně zůstane v hlavě pouze Vincent Cassel, který je jako vždy výborný a zbytek je jen hodně WTF úprkovou roadmovie po francouzském území, kde se homosexuálové ohánějí kuší, protože se někomu nelíbí barva jejich vlasů. Ale i taková je občas vlastně ta země galského kohouta. 49 % (21.05.2012)

Asi jsem to nějak nepochopil. Dobře, nějaké to nasrání na mnou opovrhující společnost chápu, ale stejně jsem celý film marně přemýšlel nad motivací (a alespoň nějakým duševním zdravím) obou hlavních protagonistů. Celkově příliš překombinovaný film. Na druhou stranu solidní herecké výkony, příjemná hudba, takže průměr. (11.07.2011)

Takže tak, hipstři se nám zdárně množí a s nimi i popkulturní odkazy, které se reflektují ve filmech, které by se daly označit jako "hipsterské". Zatímco třeba 500 dní se Summer nebo Jmenuji se Oliver Tate se těmito odkazy okázale chlubí (cha, vyrůstali sme na Joy Division, posloucháme The Smiths - aneb najdi hipstra, co nebude mít účes jak Morrisey; fotíme na polaroidy, točíme na osmičku, sme divní a hraje nám do toho Alex Turner). Náš den příjde, sám sebe shazuje a bere se s nadsázkou. Aneb když zjistíš, že gotika, cos ji balil přes net, je ve skutečnosti kluk, nabal borku v teplákovce, kup si s dalším šílencem oldskůlové porshe, navleč se do tvídu, kup si kuši a vydej se do Irska. Bude to kůl jak sviň! Opominu-li fakt, že Gavras je svým ironickým a absurdním humorem třeskutě vtipný, stále se tu reflektují vážnější témata, jako kořeny agrese, potřeba jedince nutně patřit do skupiny, samozřejmě xenofobie, (na to, abych brala film jako alegorii homosexuality nejsem dost divoký interpretátor, ale proti gustu...) ... Navíc závěrečná katarze má takovou hloubku a přesah, že i divák, který si do té doby pouze užíval cynický nadhled, najednou musel být dojmut. Nejlepší film Varů, doporučuje deset filmovědců z deseti (nenarazila sem na žádného, kterému by se to nelíbilo)! (MFF KV 2011) ||| 6.8.2015: Po druhém zhlédnutí musím přiznat, že je to vlastně dost gej. (13.08.2011)

Gavrase fascinuje studium a pozorování původu a projevů násilí a xenofobie - dvou stěžejních prvků lidské společnosti. To ukazoval už ve svých videoklipech a celovečerním debutem se dostává na tenkou hranici geniality. K naprosté dokonalosti chybělo jen málo, přesto se objevuje člověk, který nejenže zastíní svého tatíka, ale časem se stane milovaným i proklínaným vizionářem. (Cassel je nadpozemsky dobrý, Berthelemy jakbysmet). (09.02.2011)