Muži, kteří nenávidí ženy

David Fincher je jedním z nejlepších žijících režisérů, takže mě nepřekvapuje, že natočil výborný film. Rozdílů je mezi americkou a švédskou adaptací poměrně dost (takže argument úplně zbytečného remaku padá), ale stejně nedokážu sám sebe přesvědčit, že bych měl být s novou fincherovkou spokojený. Prostě nejsem, ačkoli její kvalitu naprosto jasně vidím. Zkrátka koukat se na detektivku, když víte, kdo je vrah, je asi takovej zážitek, jako když jedete lodí na moře pozorovat delfíny, ačkoli víte, že v daném moři aktuálně žádní delfíni nežijí. Můžete si vychutnávat svěží mořský vzduch, opalovat se na slunci, popíjet studený alkoholický nápoj ... ale stejně tušíte, že žádný delfíny prostě neuvidíte. (13.01.2012)

║Rozpočet $90miliónov║Tržby USA $102,515,793║Tržby Celosvetovo $233,170,238▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $20,167,566 //počet predaných kusov 985,385║ Tržby za predaj DVD v USA $21,745,456 //počet predaných kusov 1,439,074║ Nepomôžem si ale otrocky natočený film od Finchera, prvá polovica na uspatie suchá, vôbec nestrhne, našťastie druhá polovica naberie na obrátkach ale Švedskému originálu a atmosfére sa to nevyrovná, Finchera je z toho cítiť len minimálne, čo na tom že obrázky sú celkom pekne zladené a má to pekný temný titulkový úvod, tie nominácie na Oscara sú pekne fopá, len priemer, Fincher sklamal. /60%/ (11.11.2012)

Fincherův film dotváří zajímavý trojúhelník, v němž prvním z vrcholů je původní první díl trilogie (možná se brzy stane tetralogií, původně však plánována jako dekalogie) Stiega Larssona, jedné z nejlepších literárních detektivek poslední doby, druhým pak švédská filmová adaptace z roku 2009 a třetím vrcholem pak tenhle Fincherův film, jednak opět filmová adaptace, ale zároveň i americký remake švédského filmu. Vztah mezi knihou a oběma filmy je totiž jedním z problémových míst - kniha sama je naprosto vynikající, mnohovrstevná, vpravdě napínavá a strhující, oba dva filmy si z ní ovšem shodně berou jen základní dějovou kostru vázající se k vyšetřování dávného zmizení Harriet, celý kontext, který byl ovšem daleko zajímavější než dějová linka, z logiky věci, jakou filmová adaptace zákonitě má, vypouští. Pro čtenáře knihy je tak detektivní rovina trochu nefunkční, když to ústřední, tedy zápletku a rozuzlení zná, což se zdá býti logické, co je ovšem dost paradoxní, je fakt, že pro toho, kdo knihu naopak nečetl, musí být při tak výrazné kompresi děje a zhuštění obsahu řada věcí zjevně nesrozumitelných, některé podstatné věci scénář záměrně vypouští a jiné trochu významově posunuje. Co se týče významových posunů, k dobru věci je posun hlavní postavy, Mikael Blomkvist už není zjevný sukničkář tak jako v knize, což mi bylo celkem nepříjemné, a nevyspí se téměř s každou ženskou hrdinkou, která se v knize objeví (což ovšem trochu znevěrohodňuje samu pointu snímku...zasraný Kalle Blomkvist), co se týče vypouštění děje, ve scénáři tak kupříkladu Mikael nemá intimní poměr s Cecilií Vangerovou. I z Lisbeth se stala trochu jiná osoba oproti knize, je o dost méně mimo ve srovnání se svou literární předlohou, dokonce víceméně normálně komunikuje se svým okolím a s cizími lidmi. Výrazně je též upozaděna postava a role šéfredaktorky Milénia Eriky Bergerové či Dragana Armanskyho, šéfa Milton Security, který má ve filmu vlastně jen pouhý štěk. Při srovnání obou filmů je Fincherův remake čistě subjektivně zjevně povedenější, švédský film se vlastně většinou vleče a je svým způsobem nudný, kdežto David Fincher dokázal i při okleštění děje zachovat napětí, pro detektivní thriller tak důležitý prvek. Většinou je toho dosaženo vynikající Reznorovou hudbou a na ní navázanými ruchy (navíc pro všímavé Plague na sobě nosí tričko s logem NIN), svou roli ale hraje i originální práce s kamerou a dynamický střih. I přes výše zmíněné se ale nemohu ubránit dojmu, že je celý snímek, alespoň tedy v kontextu režijní práce Davida Finchera, až nezvykle moc konvenční. Jestliže jsem tedy začal příměrem k trojúhelníku, pak jedním z vrcholů (knihou) jsem doslova žil, druhý kolem mne spíše jen mimovolně proplul (švédská adaptace) a ani třetí se s prvním nemohl ani přinejmenším rovnat. Jsem zvědav na seriál... (24.12.2013)

Stoprocentní detektivka schovaná v osmdesátkovém filmu. Šel jsem do kina jako nepopsaný list a Fincher mě bohužel nedokázal včas přesvědčit o tom, že jeho postavy sahají za hranice jednoho příběhu. Kdo má načteno, bude samozřejmě vědět. Já jsem ale uvíznul v perfektním vyšetřování, jež brzdí nadbytečné budování pozadí Lisbeth (jakkoliv výborné jsou ty scény samy o sobě), a místo napínavého cliffhangeru (nabízí se hned několik míst) ho následuje natahovaný dvacetiminový apendix. Chápu, že je zásadní pro vybudování trilogie. Ale první film by bez něj byl o tolik lepší... (15.12.2011)

Z vyjímkou filmových serií, spolu jednotlivý filmy zásadně nesrovnám, ale tady ať chci nebo ne se tomu prostě neubráním. Musím se přiznat, že jsem byl dost překvapen z tak vysokého hodnocení těchto mužů, ale pak jsem si přečetl něktreré zdejší komentáře a je jasno, někteří uživatelé ani tak nehodnotí film, jako jméno režiséra, čili další režisérský syndrom made in csfd. Mě osobně tahle americká verze přijde nejen, že nepřinosná, ale i podstatně hůř odvypárvěna než její švédská sestřička například vztah mezi Lisbeth a Mikaelem byl daleko lépší ve švédský verzi, opakovaný šukání je filmařsky mnohem lehčí než "pouhé" pohledy titulních hrdinů. Složitější a pro mě nepřehlednější styl vyprávění v této verzi zcela ubíral na spádu a napětí. Hudba stála taky za hovno a jediný co tenhle film táhne alespoň ke slabšímu průměru jsou výkony herců byť Noomi byla mnohem charismatičtější než Rooney a Daniel taky nedokázal přehrát výkon Michaela a to mám nultou sedmičkou jejího veličenstva setsakra rád. No a teď si tady jdu spočítat kolikrát je zde napsáno, že Fincher je nejlepší režisér na světě, samozřejmě jen do tý doby než uvidíme novýho Batmana nebo cokokoli novýho od Nolana, že ? (24.01.2012)