Muži, kteří nenávidí ženy

Po technické stránce brilantní produkt, který se ale ani na moment (snad s výjimkou castingu) nedokáže vymanit ze stínu svého švédského předka. Fincher se zoufale pokouší dělat stejné věci jinak a v rámci jednotlivých scén mu to vychází. V propojení v jeden celek ale fatálně selhává... Je zcela nemístné ohánět se znalostí předlohy, film, jakožto autonomní umělecký tvar by měl obstát na základní vyprávěcí úrovni, což se v tomto případě neděje a v momentě, kdy překročí rámec remaku a pokračují ve vyprávění tam, kde to Oplev utnul, definitivně prokazuje, že srozumitelnost (neplést s polopatickým vedením za ručičku) ve filmu nenajdete. Autoři slepě lepí sekvence za sebe tak, jak velí scénář a tam, kde Švédi dusí atmosférou, Fincher jen bezzubě šokuje, kýžený efekt - tedy opar perverze a znepokojivé pocity se nedostavují... (13.01.2012)

Moc nechápu Fincherův záměr, proč adaptovat knihu, jež byla zrovna nedávno adaptována a proč ji adaptovat velice podobným způsobem tak, aby vznikly dva skoro stejné filmy - tedy aspoň z pohledu širokého obecenstva. Samozřejmě po hlubším prozkoumání zjistíme, že Fincher nepochybně je schopnější režisér a docela pana Opleva zahambil hlavně co se týče v dávkování informací, strukturovanosti, logičnosti a celkové preciznější výstavbě nadprůměrně dlouhého thrilleru. Fincherova "chladnost", tedy upřednostňování racionálních informací nad iracionálními pocity postav se zde, myslím, velmi hodí, přesto stejně jako u starší verze musím zmínit, že hlavní dějová linie, tedy případ 40 let staré vraždy Harriet zkrátka nemá takový filmový potencial (jako třeba Zodiac), tento film zkrátka utrhne koule jen málokomu. K dalším srovnáním - ne vše dokázal Fincher vylepšit - představitelka hlavní ženské role, Rooney Mara je poměrně fajn, ale na Noomi Rapace bohužel nemá. Dále intenzita finále se mi zdála ve švédské verzi vyšší. Fincherovo zjednodušení (vypuštění stěžejního flashbacku z dětství a s tím i spojené možnosti volby) nebylo dobrým krokem, naopak v úplném závěru rapidně ubylo patosu, za to palec nahoru. Celkově tedy horská dráha kladů i záporů a nakonec velice podobný zážitek... 7/10 (12.02.2012)

Moje mírné zklamání pramení paradoxně asi z neznalosti předlohy, která se evidentně ke zfilmování příliš nehodí, jelikož kvantum jmen se po čase stane otravným, i když Fincher jinak ve všech ostatních složkách válí jako obvykle, tudíž se dočkáme skvělého soundtracku (tentokrát je to do Oscarového klání ale příliš ‚mimo tabulky:)), výtečné kamery (která podtrhuje pedantské vyprávění) a přesných herců. Rozhodně ale zajdu ještě jednou. Že je vrahem zahradník dojde brzy i těm pomalejším, což je ale úplně putna. Jak se k tomu dobereme, je tentokrát na prvním místě. Fincher je momentálně nejlepší žijící režisér, tečka. (15.01.2012)

Nie je to dokonalý film. Je ale dokonale zrežírovaný. A herecky presný, hoci za tým je tiež vedenie perfekcionistického režiséra. Vynikajúco minimalisticky vystihnuté vzťahy postáv (prvý dialóg Craiga s Plummerom je proste brilantný). Skvostná atmosféra. Každá scéna chirurgicky presne komponovaná, nasnímaná, zostrihaná. Možno je to studené, strojové, až príliš vybrúsené. No stále ma to fascinuje. Fincher je Pán. (28.01.2012)

Vyprázdněná, epizodická, odcizená manýra, která je de facto zbytečná a jakou Fincher natočil už bůhvíkolikrát. Za kreativně mrtvého ho nicméně prohlásím až jindy, jelikož zde měl aspoň dostatek rozumu na to, aby Lisbeth a lá zastaralou kyberpunkovou fantazii předělal na psychopatického asociála, věnoval jí sekundární pohlavní znaky a báječný ohoz a značně omezil odporný ideologický kontext předlohy, z nějž zbylo v podstatě jen převracení patriarchátu v podobě převzetí moci nad násilníkovým životem a sexualitou (díky bohu už aspoň není naznačováno, že co má péro, je potenciální pupkatý sadista), a to je navíc stejně vykráceno zcela jeblým erotizováním ústředního znásilnění. Nabízí se samozřejmě otázka, proč ztrácet čas něčím, co na rozdíl od švédské adaptace nefunguje jako detektivka a ucelený příběh a co škrtá ideovou podstatu předlohy, aniž by ji něčím nahradilo, ale nakonec nikdo, kdo koukne na Larssonovu nepřijatelnou misandrii a řekne, že tohle zůstane raději jen na papíře, si nezaslouží být příliš kritizován. (04.01.2013)