Medianeras

Dva dnešní lidé, kteří jsou čistou náhodou zajímaví a i jejich myšlenky, které se v mnohém střetávají, se dobře poslouchají. Oba jsou charizmatičtí, ztracení a ač jsou tak strašně blízko a denodenně se potkávají, nemohou se najít. Film o tom, jak je těžké najít nejen toho druhého, ale i hodnoty, v dnešním, elektronickém, chaotickém, na tradice nehledícím světě. O tom, jak vypadá vnitřní svět dvou takových ztracenců v davu. Film je pojmenován po nejsilnější myšlence a scéně. (08.11.2012)

Keď nemôžem nájsť niekoho, keď viem koho presne hľadám. Ako potom môžem nájsť toho, keď ani neviem, že ho hľadám?... Veruže zaujímavý film o osude a Láske - miestami mi trošku pripomínal (500) Days of Summer, ale to fakt hlavne tým štýlom akým to bolo celé podané. Ale celkovo to bol film plný metafor a symbolov - to neustále prirovnávanie ľudí k architektúre bolo vcelku inšpiratívne. A samozrejme aj tá celá myšlienka dvoch ľudí, ktorí majú k sebe tak neuveriteľne blízko a predsa sa neustále obchádzajú bez toho, aby vôbec mohli nadviazať nejaký kontakt. Obaja majú rovnaký život naplnený samotárskym a ostýchavým spôsobom existencie - v podstate nevedia kam presne patria, no vo svojom vnútre cítia, kde by patriť chceli. Celé kúzlo tejto melodrámy doplnili zaujímavé kamerové detaily a hudba, ktorá totálne pasovala k tomu čo sa práve dialo. Jediné čo tomu chýbalo, tak asi jedine väčšia dynamika... Ale celkovo veľmi pekne spracované dielo - ďalší z výnimočných argentínskych filmov, ktoré na mňa spravili veľký dojem. (03.06.2013)

MFF KV 2011. Pěkný a milý filmeček o dvou pěkných a (rozto)milých mladých lidech, žijících osaměle a stísněně jako v konzervách v přeplněném velkoměstě, Argentinské metropoli Buenos Aires. Ajťák a designérka, se svými fobiemi, se svými malými živůtky, snažící se přežít a najít spřízněnou duši. Sonda do životů dvou obyčejných lidí, na kterou se příjemně kouká, u které se sem tam usmějete, která má sem tam hluchá místa, ale i sem tam zajímavé nápady, spoustu detailů, které vám mnohdy připomínají něco z vás. Sympatičtí hrdinové, bojující a zažívající hořkost i drobné radosti, kterým snad budete přát, aby nalezli své štěstí. Filmeček doporučuji na večer, tak po 22. hodině, kdy se vám ještě nechce spát a máte rozjímavou náladu. 3.5/5. (06.07.2011)

Sympatický Martín a velmi půvabná Mariana bydlí kousek od sebe. Potkávají a míjejí se skoro každý den. On, notorický nespavec, ona poznamenaná předchozím vztahem. Najdou se? Protnou se jejich cesty? Rozhodně nebudu předbíhat. Medianeras vám na tohle odpoví, mile, vkusně a nenuceně v tom nejlepším slova smyslu. (20.07.2015)

Anonymita davu, šeď velkoměsta a Bueno Aires (které je teda dle mého pekelně ošklivé).V první řadě si nemyslím, že snímek je komedií a už vůbec ne romantickou. I kdyby k tomu závěr inklinoval, spíše se domnívám, že mělo jít o hloubavé zamyšlení na téma jak moc nás mění dnešní století, jak tíživé dopady na nás mají vymoženosti dnešní doby (i ty negativní) a v neposlední řadě mi to trochu připomíná beznaděj z rychle se měnícího prostředí a naprostou neuspokojivost ze života ve velkoměstě. Životy hlavních hrdinů jsou totiž z poloviny přesně takové, jako většiny z nás. A ty bych v některých momentech, zvláště v těch, které tu prožívají, právě zmíněnou komedií nenazývala. Přímo jsem se vyžívala v scénách, ve kterých chyběly dialogy, ať už byly nahrazeny monology nebo mlčením. Myslím, že tohle byla silná stránka snímku. Závěr nebyl překvapivý a možná to trochu zbytečně banalizoval (čekala jsem zajímavější finále). Což vlastně deklaruje, že můj pocit ze snímku zřejmě není ten, který chtěli tvůrci navodit. (25.04.2012)