Režie:
Yimou ZhangKamera:
Xiaoding ZhaoHudba:
Qi-Gang ChenHrají:
Dongyu Zhou, Shawn Dou, Xuejian Li, Taishen Cheng, Liping Lü, Meijuan Xi, Zheng Wang, Ruijia Jiang, Oliver Chen, Rina Sa, Qing Li, Haiying SunObsahy(1)
Na konci kulturní revoluce se odehrává romance mezi dívkou z města a vesnickým mladíkem. Čínský klasik Zhang Yimou se ve svém nejnovějším snímku vrátil k citlivě vyprávěnému milostnému příběhu z venkovského prostředí, jaký ztvárnil v jednom ze svých nejznámějších filmů Cesta domů (1999). I tentokrát do hlavních rolí obsadil začínající herce a herečky; uvidíme, zda křehká Zhou Dongyu prorazí podobně jako režisérovy předchozí objevy Zhang Ziyi a Gong Li, z nichž se staly mezinárodní hvězdy. (Febiofest)
(více)Videa (1)
Recenze (25)
Cesta domu 2. Zhanguv navrat k jeho oblibenemu tematu - oldschool vesnicka/malomestska lovestory, kde je k dispozici o neco mene uchvatne prirody a hudby a naopak o neco vic vkusne pobledlych grafickych filtru, komplexnosti a odkazu na komunisticky rezim za obdobi cinske revoluce. Ziyi Zhang je zde nahrazena velmi podobnou (vzhledove i naivitou charakteru) Xuejian Li. Samotna romance uz nema tak primacary poeticky drive jako v Ceste domu, ale o to je zajimavejsi a fatalnejsi. Skvela kinematografie, sympaticti herci a emoce. Pro fanousky Yimou Zhanga a asian romantickych dojaku povinnost. 8/10 ()
Ne, opravdu nejde o Cestu domů 2. Jen proto, že je tento film také zasazen do "Kulturní revoluce" a venkov, neznamená, že je stejný. Zhang se jen vrátil k pěknému dramatu, ale bohužel už to není tak barevné. Emoce tam ale stále jsou a OST od Chen Qi-Gang snímek krásně dokresluje. Bohužel na top to nebude, ale krásný film to bezpochyby je. ()
Soudruhu, sedněte si blíž k soudružce, tak jsem nevěděla jestli se v tu chvíli smát nebo brečet. Sedmdesátá léta (a ono je jedno jestli se film odehrává v Čechách nebo v Číně, č jako č) byla vykreslena tak věrně, až mě z toho mrazilo. To mrazení umocňoval pomalu plynoucí děj a postupné tušení konce. Pro mě jeden z filmů, které z hlavy neodvane čas. ()
Film se sice svojí kvalitou, způsobem natočení a jistou naivitou zdá býti o několik desetiletí starší, přesto je krásný, udělaný s velkým citem, nadějí, romantikou a velkou tvůrčí svobodou. Je to film, co pohladí po duši, pokud se člověk nechá unášet, nemyslí u něj a nekritizuje či se cynicky nevymezuje, vůči přehnané sladkosti, protože ta je vždy jen opakem hořkosti... Je to film, který mi evokuje jemné, ale sebevědomé tahy štětcem s tuší, a stačí k tomu zasadit do centra děje jeden nenápadný strom. A vydržet dodívat film až do úplného konce. ()
Shodou okolností jsem v rozmezí pár dní viděl dva řekněme trochu podobné filmy. Ono ta podobnost je opravdu jenom základní - v 50/50 je stejně jako v Lásce hlohového stromu muž vážně nemocný a vážně zamilovaný. Rozdíl nemůže být větší. Americké a čínské podání. Všude jsou emoce, ale je to prostě jiný styl. Láska hlohového stromu vypráví o naprosto obyčejných událostech v jednom neobyčejném životním příběhu a vypráví to tak nějak lehce, vzdušně, že člověk prostě kouká i jenom na to, jak rodina skládá obálky. Navíc barevné podání Yimou Zhanga je opět bezchybné, scény u řeky, v altánku, apod. Dongyu Zhou je tak neuvěřitelně nevinná a naivní, až je to vlastně uvěřitelné. Nevinnost bude určitě jedním z klíčových slov filmu. S hodnocením trochu nadržuju, ale já bych jinak těch pět snad ani nedával. Pozor, je to asijské. A když teď čtu poslední komentáře, tak ano, je to svým způsobem Zhangova Cesta domů 2. Stejně jednoduchá a přitom stejně silná. Jeden z mála filmů, které jsem si po shlédnutí pustil (i když už/ještě ne komplet) znovu. ()
Reklama