Insidious

Ešte že tu máme Jamesa Wana a Leigha Whannella, ktorý nám sem tam spravia radosť, keď už i fanúšik hororu zabudne, že pri tomto žánri sa má vlastne príjemne báť. Len keby Vám to písalo a točilo častejšie páni... I keď si myslím že z astrálneho cestovania sa dalo vyťažiť viac, i to málo stačilo, možno nabudúce to bude hustejšie. Na prvý krát strašidelný dom lepší ako astrálne cestovanie, na druhý krát presne naopak. (30.04.2011)

Nejdřívě bych shrnul pár negativ, aby nedošlo k dojmu, že považuju Wanovu novinku za geniální filmové dílo. Pár scén je docela nešikovně sestříhaných, herci občas nepůsobí úplně přesvědčivě a i scénář by mohl být trochu důmyslnější, jednu malou pointu jsem rozuzlil hned, když se na ni snímek začal připravovat. Ale čert vem tyhle malé chyby na kráse, protože od REC (2007) jsem se u filmového hororu takhle strašně nebál. Co se týče vzbuzování strachu, pak opravdu platí "INSIDIOUS is insidious". Už v úvodních titulcích je pomalu víc atmosféry a paranormálních jevů než v celém Paranormal Activity a už v první klidnější půlhodince jsem sebou u dvou lekaček tak trhnul, že mi bylo jasné, že tenhle film v zapomnění neupadne. A pozor, tohle nejsou žádné laciné lekačky, kdy bubák vybafne za zvuku o hlasitosti milionu decibelů. Tady bubák prostě tiše stojí v koutě a vy se ho leknete až tehdy, když si ho všimnete (společně s postavami). No a v druhé polovině se to pak rozjede pořádně - seance a astrální cestování - to už jsem sebou nervózně škubal takřka nepřetržitě. Saw mě svého času šokovalo a nadchlo, Dead Silence příjemně překvapilo, ale pravý hororový klenot natočil Wan až nyní. Insidious není žádným módním videoklipovým hororem 21. století, nýbrž pravá křišťálově čistá hrůza jak od starého mistra. Jako horor 10/10. Horror movie of the year (25.04.2011)

Málem jsem se posral hrůzou. Že to nikdy neskončí! Ale popořadě. První polovina - Abnormal Passivity. Rodinka stěhuje nábytek, uklízí dům a do toho jim nasraný poltergeist tu a tam houkne do komína, zaskřípe špatně namazanými dveřmi, a co je nejstrašnější, občas jim zpřeháže abecedně seřazené tituly v knihovně. Pro tohle mám ještě docela pochopení. Mně někdo vrazit Koontze před Kinga, mám z toho dva měsíce tiky a panicky se pětkrát denně vracím do bytu, abych se přesvědčil, jestli jsem opravdu vypnul sporák. A to nemáme plyn! A pak to konsternovaná ektoplasma rozjede naprudko! Synáček začne byt duchem nepřítomen, po domě běhá hihňající se trpajzlík, na stropě visí pán s červeným xichtem a mě mrazí. Při té hrůze jsem totiž úplně zapomněl zavřít v obýváku okno. Naštěstí přichází paní v plynové masce a její dva retardovaní synové a hrajou si na Akroyda s Murrayem. Komediální vložka výborná! Paní má ve filtru asi nějaký nějaký pětilebkový matroš, nadýchá se THC, prohlásí, že tatínek je astrální kosmonaut a měl by okamžitě odstartovat, protože jinak má synáček v Houstonu děsnej problém. Pomalu mi tuhne úsměv na rtech. Pan Wan v této fázi patrně nevěděl kundy kam, a tak se začal drápat na Tichý kopec v celé jeho sračkovitosti. Chudáka tatínka totiž pošlou za mlhu hustou tak, že by se dala krájet a dost možná ještě dál. No co vám budu povídat! Tma jako v prdeli, do toho třikrát BUBU, dvakrát BAF, nějaké to kopýtko, trochu kouře, jeden nehezký obličej a teprve potom se vynořil Rákosníček a pravda a láska opět zvítězila nad lží a nenávisti. Naposledy jsem se takhle vyděsil, když mi přišel červený pruh z magistrátu. Řidičák mi naštěstí neprocvakli, chtěli jen pět litrů výpalné a prý, když si budu zbytek svých bodů hýčkat, nějak už to dojezdím. Ale byl to horror! (28.04.2011)

Nedávno jsem sjížděla první tři díly Paranormal Activity a byla jsem trochu zklamaná z toho, co si asi tvůrci myslí o inteligenci diváků a jakým scénářem a jakými lekacími tríčky je hodlají mordovat hrůzou. V několika komentářích u těch filmů jsem četla doporučení na Insidious, že to je úplně jiná liga. Těšila jsem se na parádní zážiteček, připravila si noc, prázdný byt, unavené tělo, rozjitřenou psychiku. No, jinou ligu jsem tedy dostala. Ale asi tak o tisíc procent horší. Až ve srovnání s tímto filmem dokážu docenit, jak je série Paranormal Activity stylově čistá. Sice někdo může argumentovat tím, že největšími esy v rukávech tvůrců PA jsou houpající se lustry a otevírající se skříňky v kuchyni, ale v rámci nastaveného stylu a žánru všechno sedí a díky principu found footage se dočkáme i pár docela chytrých vychytávek, díky periodickému opakování stejných záběru se nastolí skvělý rytmus, vynikne gradace, a tak dále. No. A oproti tomu Insidious je ostudně nekonzistentní snad po všech stránkách, které jsem schopna vnímat. Přepálená děsivá hudba v "bojících" momentech mě zbavuje jakéhokoliv strachu. Styl kamerového snímání se mění snad s každým obrazem a velmi to ruší pozornost (nejprve jakože roztěkaný styl ruční kamery, potom dlouhé komponované záběry, stejné záběry na dům zvenčí, které jako by vypadly ze sitcomu typu Krok za krokem, ...) Strašně divně působí scéna z nemocnice. Je takovým způsobem nasvícená a stylizovaná, že jsem si prvně myslela, že si otec ve chvíli, kdy nemůže syna probudit, představuje, co se asi bude dít potom, a že až scéna z nemocnice skončí, film se vrátí k otci v dětském pokoji a děj bude pokračovat snahou probudit synátora. Děsivé momenty a strašící strategie jsou taky každý pes jiná ves a ve výsledku působí velmi nepravděpodobně a tudíž neděsivě. Například když matka odhrne přikrývku a najde na synově prostěradle otisk krvavé ruky, chtělo se mi křičet, že to si ze mě snad dělají prdel. A mělo být hůř. Mezi astrálními katastrofami se řeší partnerská nedůvěra až krize, alarm a dveře se spouší a otvírají, aniž by se někdo vyděsil, staří metaláci se prochází po balkóně, pak tam pobíhají děti, a dál je to ještě horší a absurdnějí, ale už to nebudu říkat, páč to zavání spoilerem. Všechno je to nějaké podivně vypointované a hlavně každá věc působí, jako by byla z jiného filmu a všechny dohromady nefungují ani náhodou. (02.03.2012)

Děsivé, ale taky pěkně zmatené. Dvě různé poloviny, jedna slušná, založená na atmosféře z rozvrzaného baráku, druhá taky solidní, ale už víc mimo, postavená na vymítání. A to je špatně!! James Wan to i přes mizerný rozpočet celé natočil nesmírně zručně, nechybí feeling, mizivá předvídatelnost, solidní budování napětí, slušní herci. Wan má totiž jednu velkou výhodu – stačí mu mít k ruce dobrého kameramana, zvukaře, maskéra a jede na plné obrátky. Kazí mu to naopak výstavba nelichotivé zápletky a zmiňovaný závěr, kdy předesílaní duchové začnou skákat odevšad a vše pečlivě budované si režisér sám tak trochu sráží. Astrální vody prostě moc nefungují a o důmyslnější scénář si film přímo volá!! Když to ale všechno přejdu, tak sledovat Insidious je hodně nepříjemné, myšleno dokonale strašidelné. Moment překvapení a umění vyděsit diváka dostal Wan asi už do vínku. Už jenom proto nelze jeho žánrový kousek přehlížet!! (10.08.2012)