Armadillo

Naprostá fantazie! Armadillo je svým způsobem naprosto perfektní film, i když se tu považuje za dokument. Já jsem totiž čekal všecko možný a především jsem tušil, že hlavní kamera si zahraje pokra o to, která akční scéna se bude víc klepat, abych z toho jako divák měl větší hovno, a ono kuloví. Režisér to natočil s citem, natočil to naprosto přirozeně a já na ty dánský vojáky koukal s naprostým nadhledem, který jsem v žádném případě nečekal. Armadillo je prostě nářez. Představí Vám válku opět z jiného úhlu v rámci jiné země, která se zapojila do protiiráckého tažení a především Vám ukáže obyčejné lidi, obyčejné arabské pastevce, obyčejné elektrikáře co mají v Dánsku rodinu a především obyčejné city, se kterými se tu každý z nás setkává každý den. Ta tuna myšlenek Vás zaručeně rozlomí vejpůl. Výborný nápad ještě líp natočený. Překvapilo mě to, hodně. Dokonce jsem nedokázal zpustit oči aniž bych se bál, že se mi kolikrát rozkočí nad zblázněnou kamerou. Prostě to samotný režisér dokázal. Dokázal natočit autentické záběry tak, abych si myslel, že tam s nima jsem a přesto jsem z toho měl kulturnější zážitek než dědek s babkou na koncertu Evy a Vaška. (19.12.2010)

Cože, on to byl dokument? A ti vojáci, jejich rodiny, kdokoli, to nebyli herci? Fakt čistokrevnej dokument ?Jestli ano, tak jsem v šoku. Mě to tedy přišlo jako dokumentariodní film, ale fakt nevím. V každým případě vynikající film. Pardon, dokument. Z tohohle filmu pochopí asi úplně každý, že války prostě být musí a vždycky bude dost ehm... chlapců, kterým nestačí simulátory a počítačové hry, aby se cítili dostatečně živí a šťastní. Jeden by fakt neměl to srdce jim to upírat, že? Možná si to takhle naférovku neuvědomují nebo nepřiznají, ale je to tak, muži válku milují. A vždycky se najde nějaký ten podivný sveřepý chudý nárůdek a hornatý pouštní státeček, kde se dá nějaká ta super válka vyrobit. Tak jen si to užívejte, chrabří hoši bez bázně a hany:)----------- btw: asi nikdy úplně nepochopím, jak si někdo může myslet, že nakloněná a rozkymácená kamera může člověku dodat pocit autentičnosti. Takhle přeci nikdo v terénu svoje pohyby nevnímá, mozek to přepočítává do normálního obrazu. Tohle dělá jedině kamera. Takže když takovej záběr vidím, automaticky mě to naopak vzdaluje do pozice pozorovatele skrze kameru, možná sedícího doma v křesle u vychlazené Plzně, ale rozhodně mě to nepřiblíží do pozice vojáka běžícího rýžovým polem. Ještě pochválím hudbu, byla naprosto skvělá ! (21.06.2014)

Armadillo se často pohybuje na hraně "dokumentárnosti" a připomíná svými postupy spíše narativní filmy, kde se veškerý natočený materiál uzpůsobuje režisérově vizi (která nutně nemusí korespondovat s realitou). Upozorňuje na to prolog, epilog i zvolená vizuální stránka a doprovodná hudba. U některých scén je jasné, že musely prostě být inscenované či zpětně vykonstruované až ve střižně (například časté střihy záběr-protizáběr nemohl v reálu jediný kameraman natočit). To samozřejmě nemusí nutně vadit při natáčení subjektivního uměleckého dokumentu, ale v tomto případě to působí příliš nepatřičně a zbytečně manipulovativně - přičemž to vlastně rozmělňuje samotné téma filmu. Obzvlášť v kontextu perfektního letošního dokumentu Restrepo, vynikne jeho omezenost. Restrepo nabízí přesah a mimo vykreslení vojenského života na bitevním poli navíc dokáže zachytit situaci v Afghánistánu obecně, věnovat se např. i jeho obyvatelstvu a problému komunikace mezi zdejšími obyvateli a armádními příslušníky. Armadillo sází spíše na emocionální efekt, než na rozšíření divákova obzoru o novou perspektivu či zajímavé informace. (15.12.2010)

Co si vybrat z válečných dokumentů roku 2010? Je to jednoduché, protože nemohou být snad více odlišnější dokumenty než je Armadillo a Restrepo. Hledáte-li investigativní novinařinu a přesné zdokumentování aktuálních událostí v Afghánistánu je pro vás Restrepo. Fanouškům fikčních celuloidů spíše doporučím dánského Pásovce, už jenom kvůli filmové kameře a hudbě (jejíž použití nemá nic společného s jinými, konvenčními, dokumenty). Stejné téma, podobný zážitek ale naprosto rozdílná atmosféra a cesta k cíli. Začátek bych se nebál ani srovnávat s prvními minutami Cameronových Vetřelců - divák atmosfericky jenom čeká, že přijde něco většího. 75 % (15.05.2011)

Perfektní.Líp natočený válečný dokument si snad ani nedovedu představit. Začínáme letmím seznámením se čtyřčlenou partičkou odlétající na půlroční misi v jižní provincii Afghanistánu. Po přesunu do předsunuté základny Armadillo sledujeme rutiní vojenskou práci jako stráž zakladny, průzkum, patroly.. Počáteční touha po dobrodužství se pro ně postupně mění v nudný a deprimující pobyt - zprávy o kolegovi, který koupil kulku nebo najel na minu jsou totiž na denním pořádku. Když už dojde ke kontaktu s nepřítelem, je většinou nejtežší ho vůbec lokalizovat, protože afghánci jak známo rádi útočí stylem "vystřel a uteč", pokud možno ještě z krytu civilní budovy. Ke konci akce přibývá a dojde i na důrazný střet, u kterého zatuhne krev v žilách. Můj velký obdiv směřuje k odvaze kameramana, který s přehledem dokumentuje situaci, při které mu kulky sviští kolem hlavy a banda talibanců s rpgčkama běhá za prdelí:). To musí být sakra klidas. Právě díky přehledným a kvalitním záběrům si člověk připadá zůčastněn dění a drsné realitě. Dokument Armadillo tak 100%ně splnil svůj cíl. (01.05.2011)