Můj týden s Marilyn

Rozmazlená, ale vždy dokonalá Marilyn, ambiciózní asistent režie, co z ní jde do kolen, tvrdý a rozhodný režisér se slabostí pro onu krásnou herečku, jeho stárnoucí žárlivá manželka, lehce suchý Arthur Miller, bláznivá učitelka herectví, tisíce vztahů mezi nimi, historky z natáčení a hlavně sladká love story mezi prvními dvěma charaktery. Ano, tento režisérův záměr zní opravdu krásně, bohužel se mu nevyvedl tak, jak nejspíš zamýšlel. Jakákoliv dějová linie se absolutně vytratila, charaktery osob zapadají, Marilyn rozhodně není nijak omračujícně zářící hvězda a z milionů ohromujících dějových linek a lidských vztahů, které se režisér pokoušel do snímku nacpat, se k divákovi dostane jen pár. A tak tu máme opět jen další snímek s obrovským potenciálem, ale naprosto průměrným výsledkem... (24.06.2012)

Možná interpretace celovečerního debutu Simona Curtise se štěpí do dvou větví, jednak lze ve filmu spatřit reflexi onoho příslovečného Kunderovského hledání nesmrtelnosti, jak se o ní přesvědčil už autor předlohy, kterému pouhý náznak milostného románku s MM zajistil místo na Panteonu nesmrtelných, s čímž je spojena i interpretační větev druhá, tedy tázání se po smyslu a hodnotách našeho konání a světa a společnosti obecně. Marilyn Monroe představuje všechno to povrchní, krásné, mladé, pomíjivé, což paradoxně v případě hollywoodské hvězdy zakonzervované v časoprostoru pouhého krátkého výseku jejího života znamená absolutní, ikonickou a nesmrtelnou slávu. Ikona MM se stala nesmrtelnou, skutečná Norma Jeane Mortenseová byla zapomenuta. ,,Když jdu spát, mám na sobě jen Channel No.5" Slzy na její tváři už se do slavného výroku logicky jaksi nedostaly... (28.02.2012)

Potenciální ambice na mnohem propracovanější snímek tam jsou, Můj týden s Marylin se však scvrkl jen na jednoduchou romanci o tom, jak jak se idealistický mladík zamiluje do světového sexsymbolu. Témata nad rámec příběhu se vyskytují v hojném počtu, ale nejsou využity v prospěch co nejklasičtěji zpracovaného dramatu, které si razí cestou jednoduchou sentimentální cestou. Celý film vypadá jako náčrtek toho, jak by měl výsledný film ve skutečnosti vypadat. A to je škoda - hlavně kvůli tomu, kolik narážek a paralel s filmovým průmyslem mohl příběh Marylin Monroe obsahovat. (24.02.2012)

Tak z tohohle se nikomu nepostaví. Marylin se tady chová jako VIP obyvatelka chovný drůbežárny, romantiku za tím nevidím ani omylem, tu bych viděl, kdyby Colin hned od začátku byl neochvějně zamilovanej do Emičky a nechoval se jako člověk co má v hlavě místo mozku lžíci. Protože se film tváří jako, že to celý byla skutečnost tak mě je za tuhle sortu lidí dodatečně trapně. Pokud jde o mě tak týden s Marilyn bych z fleku vyměnil za víkend s Emičkou, pokud jde o Michelle, tak mě teda Marilyn přišla mnohem živelnější než bylo její ztvárnění MM. Za povedený považuju dialogy a dobovou atmosféru. (20.04.2014)

Colin Clark a jeho knihy The Prince, the Showgirl and Me: the Colin Clark Diaries (1995) a My Week with Marilyn (2000) jsou pouhé lokální fenomény. A jako takové samozřejmě ani nemají český překlad. Jedná se jen o klasické britské parazitování na Hollywoodu. A filmová verze tohoto příběhu je úplně stejná, takto by mohl vzniknout film o jakémkoli filmu, který hollywoodská hvězda natáčela mimo USA (co tehdy jedla, kdo se do ní zamiloval, co na to její manžel...). A to je skutečně podřadný žánr. A je úplně jedno, že tu máme kvalitní herce v zastoupení takových jmen jako Julia Ormond, Derek Jacobi, Judi Dench nebo Kenneth Branagh. Případně oblíbené mládí Eddie Redmayne, Emma Watson a Michelle Williams (jejíž interpretace Monroe je minimálně diskutabilní). Film The Prince and the Showgirl byl ostatně prvním projektem Marilyn Monroe Productions, Monroe tedy do Anglie přivezla nejen svoje jméno, hvězdný pár Monroe-Miller, ale také peníze a proto je dost nerealistické točit o ní film jako o někom, kdo byl na natáčení trpěný. (24.08.2021)