Una tomba aperta... una bara vuota
The Night of the Scorpion
Obsahy(1)
Mladý vdovec s novou manželkou sa vracia do veľkého sídla, v ktorom za zvláštnych a nevysvetlených okolností zomrela jeho prvá manželka. V okolí ale bude pôsobiť záhadný zabijak... (westerns)
Recenze (5)
"La casa de las muertas vivientes" se mi líbilo, není to sice kdovíjak dokonalý film, rozhodně jde ale o zajímavý a svým způsobem znepokojující malý španělsko/italský psycho-thriller (giallo), který obsahuje všechno to potřebné koření, které divák a fanoušek tohoto subžanru, na těchto filmech tak miluje. Zároveň jde o film který neurazí ani nenadchne. Je fakt, že je to dost strnulé a pomalé (první spíše dramatická hodinka je taková jemně oťukávající, kdy čekáte co se stane, je tu hodně dialogu ale také více dusna a tajemství), a ne vždy efektivní, ale na druhou stranu film má takovou velmi zvláštní pochmurnou a ponurou atmosféru (které napomáhají nejen prapodivné tajemné sexuální vztahy a osobní vazby mezi jednotlivými herci, ale i samotné pěkné nastavení - strašidelné rodinné sídlo), dále dobrý - zajímavý příběh s nějakým tím menším tajemstvím (nadpřirozeným elementem) a překvapivě dobré herecké výkony (zejména Terese Gimpera - Daniela Giordano je pak zas přímo k pomilování). V poslední půlhodince pokud vydržíte (rozhodně to má smysl) to konečně přijde (jako-bych to tušil), film se přehoupne a to téměř nečekaně do regulérního thrilleru (giallo)! Ani na fanoušky krve a decentnějších gore efektů se tedy nezapomnělo a to je dobře. Některé vraždy jsou pak docela ošklivé. Zajímavé tady je i to, že v obraze po každém mordu, vidíte tváře jednotlivých protagonistů, kteří vypadli ze hry (byli zabiti) a kteří ještě zbývají (ti štastnější přeživší), je to taková hádanka, jde nejspíš o to uhádnout vraha, nicméně pozorný divák patrně už předem věděl, kdo je tím vrahem, a to ještě předtím krvavým vražedným řetězcem. Celé je to takové typicky španělsko/italské (nebo naopak či jednotlivě), tedy parádně morbidní. Mě osobně to tentokrát vyhovovalo, jak samotné pomalejší tempo filmu, tak i ten rychlejší a efektivnější konec s pěkným konečným zvratem, naopak by to nemuselo dopadnout dobře, někdo ale třeba zas vyváženější filmy, tak půl na půl, každému podle jeho gusta. Film bych přirovnal ke třem filmům, dva už tu zmínil Kangax, a sice "Un bianco vestito per Marialé" a "La morte negli occhi del gatto", za sebe bych pak ještě přidal tento "La notte che Evelyn uscì dalla tomba". Posuďte už sami, který z těch čtyř filmů se vám líbil více a který méně. ()
Horor určitě ne, ale thriller s výraznými prvky gialla jistě. Mám tyhle filmy rád, ale zde mi několik věcí chybělo - větší napětí, tajemno a odhalení vraha až v samotném konci. Expozice filmu je neúměrně a zbytečně dlouhá. Počáteční zajímavý rozjezd začne postupně unavovat a hrozí, že se zvrhne v telenovelu. Naštěstí přicházejí první pochybnosti o tom, jak zemřela první Oliverova žena. Jeho druhá čerstvá manželka Ruth se sama dává do pátrání po tajemství její smrti. Do cesty se jí však staví Oliverova sestra a macecha, které se ukážou být nebezpečnější, než se zpočátku zdály. A Oliver se postupně zdá rovněž podezřelým. Ruth začíná propadat halucinacím a objevují se první mrtví... Pak už se nůž v černých rukavicích zabořuje do dalších obětí a z podříznutých hrdel se valí proudy rudé krve... Velmi dobrá hudba, výborná kamera, která využívá různých úhlů pohledu, barvy - červená, žlutá, modrá a zajímavé střídání snů a představ se skutečností - to jsou bezesporu hlavní klady. Jsem velmi mizerný detektiv, proto mi vadilo, když jsem odhalil vraha dříve, než bych měl. A poznámka na závěr: nedoporučuji pro vyléčené kuřáky, jelikož zde všichni a všude vydatně hulí... ()
Krimi-thriller bez mysteriózních prvků, typicky španělské pojetí: několik hezkých žen (zvláště vyniká ústřední postava Siciliánky Daniely Giordano), pomalé tempo, lehké náznaky erotiky - a z ničeho nic krvák. Španělské filmy mne většinou udrží v pozornosti, i ty brakové, snad i pro krásu španělského jazyka, a tak ty tři hvězdičky. ()
Oliver se přesně rok po smrti své první ženy Heleny vrací do rodinného sídla se svou novou ženou Ruth. Oliverova první žena zemřela tragickou nehodou, ze které se Oliver viní, neboť v té době byl silný alkoholik a neměl pod kontrolou své jednání a emoce. Vztahy mezi jednotlivými členy rodiny jsou samozřejmě napnuté, aby mohlo vzniknout obsazením sice komorní, ale přesto drama. Ruth začíná mít z nepříjemného prostředí a vztahů nervy na pochodu a navíc si není jistá, zda smrt Heleny byla opravdu jen tragická nehoda... Rodina navíc po generace bydlí ve starém hradu, což je pro fanouška hororu jistě lákavé prostředí. V poslední půlhodince se ale bohužel režisér neudržel a já prozradím jen to, že začnou jatka. Fanoušci krvavé estetiky gialla si tak přijdou určitě na své, ale je to příliš velký kontrast k první hodině filmu, která byla tajuplnější a šla více po příběhu... ()
Komorné taliansko-španelske giallo odohrávajúce sa s výnimkou začiatku takmer celé v starom rodinnom sídle rodu Blomfieldovcov (vlastne iba v pár miestnostiach domu). Očakával som, že toto jednotvárne prostredie bude vykompezované zamotanými a košatými dialógmi a dejom, ale opak je pravdou. Kedže som prekladal titulky, viem veľmi dobre, že dialógy sú veľmi jednoduché, stručné. Režisér vsadil celú atmosféru na interiéry starého rodinného sídla, a typickú zásadnú otázku každého gialla (kto je vrah?) zamotal takým spôsobom, že vlastne všetky postavy v rodine sa nám predstavujú ako psychicky narušené. Oliver je bývalý ťažký alkoholik, jeho sestra Jenny zase sadistka od detstva mučiaca nevinné zvieratká a jeho nevlastná matka Sarah je priam maniacky posadnutá láskou k samotnému Oliverovi. Scenárista takto dokázal, že aj keď je vo filme len zopár postáv a podozrivých je možno spočítať na prstoch jednej ruky, divák si stále nemôže byť istý kto stojí za smrťou Oliverovej bývalej manželky Helen. Zároveň režisér po kľudnej prvej hodinke konečne rezignuje na atmosféru sídla a trochu nečakane rozpúta v posledných 20 minútach vražedné šialenstvo.. Podľa môjho názoru sa vzhľadom na priemerné herecké výkony, prílišnú komornosť a nie príliš presvedčivo napísané dialógy jedná o horkoťažko priemerné giallo, ktoré možno odporučiť takmer výhradne iba fanúšikom žánru. S podobných "interiérových giall" vsádzajúcich hlavne na atmosféru starých sídiel odporúčam skôr odvážnejšie a divokejšie giallo http://www.csfd.cz/film/37497-bianco-vestito-per-mariale-un/, alebo hororovejšie a gotickejšie: http://www.csfd.cz/film/90369-morte-negli-occhi-del-gatto-la/ . Casa de Las Muertas Vivientes narozdieľ od nich nenadchne ani neurazí, proste niečo tomu ešte chýbalo... ()