Die Tränen meiner Mutter
Las lagrimas de mi madre
Berlin-Buenos Aires
Obsahy(1)
Alex přijíždí do Buenos Aires, kde umírá jeho otec. Díky tomuto setkání s otcem i matkou, s dalšími příbuznými a přáteli se vynoří celá vlna hluboko zasutých vzpomínek na pohnuté časy začátkem 80. let, kdy byl Alex teprve sedmiletý chlapec. Tehdy společně se svými rodiči Carlosem a Lizzií prožil dobrodružství, které by mu nejspíš mnozí záviděli. Argentinu ovládla jedna z mnoha vojenských junt a Alexovi rodiče proto raději zvolili útěk do Západního Berlína, kde se ubytovali v přestavěné továrně, sloužící jako domov potulných umělců. Právě toto místo se mělo stát Alexovým novým domovem. Jak šel čas, Carlos stále vzpomínal a toužil po staré vlasti, Lizzie se úspěšně uchytila v západní dokumentaristice a navzájem se rozhádali. Alexovi pak se stala neuvěřitelná věc. Aniž by tušil, jak je to možné, uvědomil si, že má velmi pozoruhodné telekinetické nadání. A právě tyto schopnosti se pokusil využít, aby rodiče usmířil... Pozoruhodné drama s autobiografickými prvky, nahlížející na svět očima malého nevinného chlapce, natočil v roce 2008 Alejandro Cardenas-Amelio. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (1)
Nevím, jak to vypadalo v 80. letech v Argentině, ale zřejmě to tam nebylo o moc lepší než u nás, a tak není divu, že Lizzie poté, co vojenská junta unesla jejího bratra, sbalila své věci a spolu se svým manželem a sedmiletým synem se rozhodla z Argentiny odjet. Během putování po Evropě se rozhodla tato rodinka usadit v Berlíně a to se ukázalo být začátkem konce této rodiny. Film bezesporu nese jakési stopy nostalgie, kdy hlavní hrdina vzpomíná zpětně na své dětství, na to jak poprvé zjistil, že má dar svou myslí posouvat jednotlivé předměty, ale i na svou první lásku, na to jak se Argentina stala fotbalovým mistrem světa, ale především na postupné odcizení svých rodičů, které malý Alex nesl obzvláště těžce. Těžko říci, co je na tomto filmu tak zvláštního, ale opravdu mě dokázal zaujmout a dokázal mě přesvědčit o tom, že se dívám na zajímavý, atraktivní a kvalitní příběh o jedné argentinské rodině, která našla azyl v Berlíně. Tomuto příběhu není téměř co vytknout a celý film tak hodnotím jako nadprůměrný a velmi povedený, k čemuž zajisté přispěl nejen příběh samotný, ale také příjemné a kvalitní herecké výkony, obzvláště tedy musím pochválit mladého Adriana Goessela, kterému bylo v době natáčení filmu 14 let a který hlavní roli dospívajícího Alexe zahrál opravdu bravurně. Tohle tedy bylo docela příjemné překvapení a rád filmu uděluji čtyři hvězdy. ()