Matka Teresa od kotów
Mother Theresa of Cats
Režie:
Paweł SalaScénář:
Paweł SalaKamera:
Mikołaj ŁebkowskiHudba:
Marcin KrzyżanowskiHrají:
Ewa Skibińska, Mateusz Kościukiewicz, Filip Garbacz, Łukasz Simlat, Janusz Chabior, Robert Olech, Mariusz Bonaszewski, Ewa Szykulska, Wojciech Żołądkowicz (více)Obsahy(1)
Policie zatýká dva bratry, Artura a Martina, v maloměstském motelu jejich tety a eskortuje je do vězení v hlavním městě. Ve zpětně odvíjeném ději autor pátrá po pohnutkách jejich zločinu. Kdy a proč vzklíčilo iracionální zlo v chlapcích z dobré rodiny? Matka Tereza miluje nejen své dva syny, má pochopení i pro manžela Huberta, traumatizovaného zážitky z vojenské mise v Iráku. Je vstřícná i ke studentce hudby Evě, která s nimi sdílí domácnost a pečuje o její autistickou dcerku Jadzu. Milosrdná je také k zatoulaným kočkám, jichž je jejich byt ve starém činžáku plný. Dvaadvacetiletý syn Artur, fascinovaný psychotronikou, propadá iluzi o vlastní výlučnosti. Totálně si podrobuje mladšího Martina, balamutí matku. Pocit nadřazenosti v něm utvrzuje i stupňující se nemohoucnost otce, jímž pohrdá… Jde však o motivy nesouměřitelné se závažností činu, jehož rekonstrukce zahrnuje i ovzduší doby jeho spáchání, pro niž je příznačné znehodnocení tradičních hodnot. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (32)
Zvláštní na tomto filmu není ani to, že je děj vyprávěn od konce (nebo mnohdy i na přeskáčku), ale spíš skutečnost, že jsem byla jako divák postavena před roli vnějšího pozorovatele rozkladu jedné rodiny, aniž by mi byla předložena fakta, které události byly příčinou hrůzného činu vraždy. Proto jsem se jen z nenápadných podprahových náznaků mohla domýšlet, jestli je Artur sociopatický manipulativní ďábel, nešťastník s rozvinutou psychickou poruchou, oběť domácího zneužívání ze strany otce, nebo mladík se skutečně výjimečnými schopnostmi? A co jeho matka Tereza, skutečně byl ten její bázlivě odevzdaný postoj jen strachem před agresivním synem, nebo jsem z ní správně vycítila záblesky špatného svědomí? Kdo je tady vlastně ta pravá morální oběť? Tento přístup mi připadá přinejmenším zajímavý, tím, že neznám pohnutky a minulost těchto lidí, nemohu ani jednostranně soudit, stejně jako i v reálném životě, když se mí sousedé rozvádí, také nevím, jaké spodní proudy je dohnaly až k tomuto rozhodnutí, ať už si o tom myslím cokoliv, těch faktorů může být nepočítaně a já do nich nevidím. A tak jedinou jistotou v tomto snímku pro mě zůstal můj neustálý stísněný pocit, že s touto rodinou je něco fundamentálně v nepořádku. ()
Spätným chodom po dňoch, týždňoch, mesiacoch od zatknutia dvoch bratov k tomu, čo bolo predtým . Priame odkrytie príčin zločinu sa nekoná, zo zobrazeného sa dajú v hlave poskladať rôzne dôvody alebo túto hru odmietnuť ako nič nehovoriacu gebuzinu. Fragmenty súžitia rodiny podnecujú k opakovanému zhliadnutiu. Mne vyšlo zhruba toto: Vojnovými zážitkami traumatizovaný otec sa opúšťa a postupne aj vytráca z rodiny. Opustené miesto nahradia opustené mačky. Syn skúša nahradiť mladšiemu bratovi chýbajúcu otcovskú autoritu. Nedostatok životných skúseností rieši štúdiom rituálov čiernej mágie a narastajúcou spupnosťou. Okoliu sa stáva neznesiteľným, prirodzenú autoritu si zamieňa za čoraz výbušnejšie a zlomyseľnejšie správanie. V podstate je jedno, či nejaké jeho mimo zmyslové schopnosti zohrali nejakú úlohu alebo nie. Pretože cestu odporu a zlostnej negácie k okoliu si zvolil dávnejšie a ustupovať nemienil. ()
Název polského filmu Matka Tereza od koček přímo odkazuje ke slavnému polskému snímku Matka Johana od Andělů (1961) - v obou přitom není příliš zřejmé, jak velkou roli v příběhu ne/hrají nadpřirozené síly. Způsob vyprávění si zase půjčuje od Zvráceného; tedy pěkně pozpátku. Není samozřejmě točen na jeden záběr a nedodržuje jednotu místa, času a děje, ale scény jsou obráceně seřazené a umožňují netradiční pohled na rozklad jedné polské rodiny. Začíná dopadením pachatelů podezřelých ze zabití své matky a zpětně odhaluje, co předcházelo. Jedna polská kolegyně mi říkala, že na festivalu v Polsku byl film kritizován za příliš komplikované vyprávění a za morální nejednoznačnost v otázkách viny. To mě rozesmálo, protože podle mě vyhmátli dvě věci, kvůli kterým snímek Pawla Saly naopak rozhodně za pozornost stojí. Příběh je vlastně jednoduchý, ovšem divák se v něm nedočká žádného vysvětlení, žádného otevřeného označení „pachatelů". __ Je jasné, že starší syn je povahově parchant. Ovšem parchant, který je možná (!) ovládán temnými silami. Matka je hysterická, otec slaboch, mladší bratr jde až do hořkého závěru slepě ve stopách staršího sourozence. Na začátku vyprávění se vše jeví docela jednoduše. Známe totiž pouze důsledky, ne příčiny rodinné tragédie. Ale čím blíže se dostáváme k začátku příběhu (a tedy ke konci filmu), tím se naše povědomí o vlastnostech postav a jejich podílech viny komplikuje. __ Temný polský snímek ve svém průběhu navíc otevřeně zamlčuje, kdy záměrně vynechává spousty souvislostí. Klíčovou scénu vraždy nejenže vůbec nevidíme, ale ani se nedozvíme, jaká konstelace okolností k ní vedla. Stejně tak se nikdy neobjasní, jestli otec své děti skutečně sexuálně obtěžoval, nebo si to starší syn vymyslel. A nevíme ani, jak je to se synovou černou magií. Třináct měsíců ze života jedné rodiny tak netvoří klasické souvislé vyprávění jako spíše eliptickou řadu obrazů. A nevystačíte si s tím, že pospojujete událost A s událostí B. Vlastně si musíte sami „pracovně odpovídat" na otázky, které vám film nezodpoví. Vysvětlení toho, co se stalo, zásadně ovlivní, pokud třeba otec opravdu osahával své syny… ale je to na vás. Stejně tak se pohled na syna dost změní, pokud mu opravdu do šišky proudí negativní energie nějakých temných sra*ek. __ Film si navíc udržuje distancovaný styl dlouhých záběrů, chladných filtrů a vertikálních pohledů nad kulisy, které odhalují umělost filmového časoprostoru (ačkoli byl volně natočen podle skutečné události). Snímek má sice jen něco přes hodinu a půl, ale od určitého okamžiku (cca. od hodiny) bohužel začíná být hra poněkud jednotvárná. Hlavně se v příběhu nemůže stát nic, co byste nemohli předpokládat na základě už řečeného - a také nestane, kdybyste náhodou chtěli něco namítat. Podle toho, jak si výkladové parametry nastavíte, se pak odvíjí i to, jak moc vás snímek zasáhne. Nejednoznačnost řečeného je jednou z jeho nejsilnějších předností i slabostí zároveň, protože jakkoli je vynechání důležité scény skvělý nápad, znemožňuje na druhou stranu plausibilně uvažovat o etických aspektech, k čemuž ale vybízí. To už je ale dramaturgická otázka, na niž prostě nedostaneme odpověď, stejně jako se nedozvíme, proč vlastně matka zemřela. () (méně) (více)
Nevím, co si o tom mám myslet. To je jako fantasy podle skutečných událostí, nebo co to mělo znamenat s tou černou magií? A měl jsem si dělat poznámky, abych věděl, před kolika dny, týdny, měsíci... se odehrává další scéna? Dobří herci, ale nějak mi nedošlo, o čem to vlastně mělo být. Mé tři hvězdičky mají blízko ke dvěma (50%). ()
Nesympatické postavy s nesympatickým chováním, kterému příliš nerozumím. 1) Proti času jdoucí vyprávění, kdy nejprve vidíme závěrečnou pointu, abychom se pak postupně dopracovávali motivace a přičin celé věci, mi nevyhovuje. Přidám-li pochmurnost tak typickou pro snad všechny polské snímky komedie nevyjímaje, je nasnadě, že filmem nadšený nejsem. 2) Spoiler. Nesympatická matka Tereza svou péčí o kočky nahrazuje nedostatek empatického vztahu s partnerem i se svými syny. Nesympatický otec Hubert je, snad důsledkem válečných zážitků, prostě mimo. Nesympatický starší syn Arthur hledá východisko z duchovní prázdnoty v černé magii, zatímco nesympatický mladší syn Marcin (polská verze jména Martin) bez vlastního názoru slepě následuje svého bratra. Nesympaticky nijakou studentku hudby Evu vidíme pouze pečovat o nesympatickou autistickou pětiletou Jadzu. Nejenom kočky to mají posrané. 3) Zaujal mě Arthurův zájem o černou magii. Brzy se však ukáže, že jde o šarlatánské směřování zpupného egocentrika, takže je magie zobrazena opět schematicky a v duchu tradičních předsudků jako v mnoha jiných filmech. 4) Zajímala by mě ta skutečná událost, podle níž byl film zpracován. ()
Reklama