Reklama

Reklama

Tvojí vinou

(festivalový název)

Obsahy(1)

Jsme tím, co vidí druzí, nebo tím, co jim dovolíme, aby spatřili? Spíše je to pohled těch druhých, který vymezuje naši vlastní identitu, jak se přesvědčí mladá, čerstvě rozvedená matka Julieta. Toho večera jde o běžný každodenní výjev: dva malí synové peroucí se v jejím stísněném bytě. Výskání a řev a do toho zoufale marná snaha se soustředit za počítačem na práci, která hoří. Pod nesmírným tlakem se Julieta snaží hasit spory, kterým chybí otcovská ruka. Vypjatá situace dostane nečekaný obrat, když mladší, dvouletý syn upadne a zraní se... Příběh matky podezřelé z ubližování vlastním dětem rozvíjí úvahy na téma mateřství, zodpovědnosti a viny, role mužů a žen, otců a matek... Do jaké míry opravdu ubližujeme svým dětem, i když je milujeme? Komorní snímek, kriticky se vymezující vůči mnoha aspektům našeho běžného životního stylu, se zaměřuje na duševně pracující střední třídu, žijící ve velkoměstech a snažící se udržet si svůj životní standard. Dotýká se chybějící komunikace mezi dospělými a rozdílu ve schopnosti děti milovat nebo děti pouze odchovat. (MFF Karlovy Vary)

(více)

Recenze (7)

Jufonka 

všechny recenze uživatele

[MFF Karlovy Vary 2010] Poměrně depresivní snímek, kterému by asi vůbec neuškodilo, kdyby byl kratší, jelikož se odehrává během jedné jediné noci a bohužel děj není nějak extra záživný. Vadila mi zejména první polovina, jelikož vřeštení a zlobení dětí bylo tak výrazné, že měl divák chvílema pocit, že je s hlavní hrdinkou v pokoji a praskne mu hlava. Navíc mi přišlo poměně neuvěřitelný, že by matka dětem nedala aspoň jednu pořádnou facku za jejich neskutečně fakanský chování. Člověk neměl možnost ztotožnit se nějak více ani s jednou osobou - otec ani babička neměli moc ve filmu moc prostoru, matčino chování zas bylo zejména v první půlce nepochopitelné... Druhá půlka už se dost vlekla a byla jsem celkem ráda, že film skončil... bohužel bez nějaké výrazné pointy, zamyšlení atd... ()

Marigold 

všechny recenze uživatele

Autorský snímek Anahi Berneri sleduje v časovém úseku jedné pohnuté noci výsek z života střední třídy, pohnutou cestu matky s dětmi do nemocnice a plíživé podezření okolí, že zranění mladšího syna způsobila ona sama. Realistické drama črtá krizi moderní rodiny i sílící agresivitu v běžném životě, ale čím víc se kamera blíží hrdince a v čím delších detailech ji snímá, tím horší je neuspokojivý pocit prázdnoty, nevyhraněnosti a emoční impotence. Ač je autorka svým přístupem hispánsky horkokrevná, o svých postavách prozradí příliš málo. A sálající gumový interiér kina Espace Dorleans jen dotvořil dojem brutální sauny bez očistné ledové koupele. [MFF KV 2010] ()

Galerie (2)

Reklama

Reklama