Gilda

Jako by si tvůrci řekli: "Máme Ritu Hayworthovou, takže všechno ostatní může jít stranou. Vykreslíme maximálně příběh mezi ní a Johnnym a na zbytek kašleme, to stejně nikoho nezajímá, každý se zaměří stejně na ní...". A je to pravda, Rita je hlavním lákladlem i tahounem celého filmu a je to tak asi jediný důvod, proč se na to dívat, i když nemůžu říct, že by to nudilo nebo nebavilo, to ne, záživné to bylo více než dost. Z dálky to může připadat jako převrácená Casablanca, ale do té to má sakra daleko! A jak už bylo zmíněno, Shawshank Ritu proslavil do celeho světa, nadčasová sexbomba! (18.02.2009)

Pozreté po cca 10 rokoch znova a vystavené skúške časom. A revidujem na 4*. Prvá polovička výborná: má to atmosferické intro, spád, dobrý voice-over, napätie medzi postavami. Neskôr sa to však mení na zdĺhavú melodrámu o sebadeštruktívnej láske. Okrem ikonickej Rity musíme z vedľajších postáv spomenúť podareného „záchodára“ (oproti nemu je zasa postava policajného detektíva smiešna, zjavuje sa a mizne podľa potrieb scenáristu). Záver: bez Rity a Forda, vycibrených dialógov a peknej kamery by to bol len praobyčajný (melodrama) noir. (15.02.2020)

Písnička "Put the blame on Mame, boys" v podání hlavní protagonistiky byla skutečně dobrá - také se dvakrát opakovala -, ale co víc! Zkrocení zlé ženy? Femme fatale? Podivné mafiánské korporace a praktiky? Život v dobovém kasinu? Další pokus o ovládnutí lidí a světa? Mnoho povyku pro nic? (Abychom dotazování skončili, jak jsem začali - Shakespearem!) (08.04.2014)

"Ten nejpodivnější příběh lásky a nenávisti, jaký jsem kdy viděl," říká v závěru filmu, nad kterým slintali všichni chlapi v Shawshanku, policejní úředník. K tomu zbývá dodat, že R.Hayworthová opravdu sálá smyslností, a když zpívá "Put the Blame on Mame", úplně stačí, svlékne-li si jen jednu rukavici. Není divu, že podle ní (a L.Bacallové) vytvořili animátoři kreslenou sexy Jessicu, manželku králíka Rogera. (10.04.2007)

"Gilda, are you decent?" - "Me? ...Sure. I'm decent." Nestává se mi obvykle při sledování filmu zrovna často abych se po každé druhé, třetí vyslovené větě pousmál či uznale pokýval hlavou nad tím jak svižně, trefně a chytře jsou repliky vkládané do úst herců napsané. V "Gildě" se zdánlivě nic neděje, ale přesto diváka neustále udržuje v permanentně dráždivém napětí a nejistotě, poněvadž pod jejím prahem to vře až k nevíře a každá z ústřední trojice má svá tajemství a motivace... jež přece musí vyjít najevo! A přitom je nám stále povoleno vědět mnohem míň než oni. Mnohem míň než by se zdálo záludno. Nastupují tedy doměnky, tušení... přinejmenším do té doby než vše obestře a zcela pohltí omamná vůně ženy. "Gilda" patří k těm málo filmům jejichž dialogy si lidé přeříkávají zpaměti. A pak že jsou dokonalé filmy mýtus... (21.09.2006)