Secret People

Po útěku a smutné události si dvě sestry úspěšně zvykají na svůj nový domov v cizí zemi, když najednou přijde šok a jedné z nich se život pořádně zkomplikuje. Vzhledem k drsnější zápletce hodně lidsky pojatý film, což ne každému může sedět. Na druhou stranu o to větší kontrast vznikne mezi první a druhou jeho částí. Působí trochu zvláštně románově a vzdáleně mi připomíná jednu knihu od maďarského autora, jehož jméno i titul knihy už jsem zapomněl. :-) (28.04.2023)

Když si tak čtu pár místních komentářů, tak vidím, že nejsem žádnou výjimkou- ano, i já jsem The Secret People dokoukal až do konce jen z jednoho jediného důvodu a ten důvod se jmenuje Audrey Hepburn, abych si tak nějak naštudoval, jak vypadala její kariéra před přelomovými Roman Holiday. No nebudu to vokecávat, film sice ze staré školy (což by byl jindy plus), ovšem hodně, hodně utahanej a tak nějak... nedotaženej. Ale koho to zajímá, když to tej Audrey tak moc sluší i v bílé paruce ;-) (05.09.2014)

Naivní politické drámko, které neztrouchniví v archívech jen díky magickému jménu v titulcích. Fanoušci Audrey Hepburn si cestu k Secret People vždycky najdou a náležitě si vychutnají vzácné, ojedinělé záběry baletního umu budoucí hvězdy stříbrného plátna. Jenže s nimi veškerý zážitek začíná i končí, protože zápletka i jednání všech postav jsou slušně řečeno naprosto přihlouplé a nelogické. Anarchisti řádí v meziválečné Evropě a prostoduchá emigrantka se zamotá do jejich pařátů a do svého svědomí. Vybaveni ambiciózním námětem vrhli se páni filmaři na věc jistě s nadějemi, opomněli leč důležité ingredience - šťávu a náboj. Tím si šanci na úspěch nechtěně snížili. Nebýt tanečních kreací mladinké Audrey, neštěkl by po tomto snímku ani pes. (02.01.2012)

Musím otevřeně přiznat, že mě zaskočila zcela krajní naivita (jak průběhu a vyznění filmu, tak chování postav, Maria by mohla aspirovat na hlupaňu roku), od kriminálního dramatu přece jen očekávám víc (zejména logiky a napětí). Nicméně Audrey Hepburnová mě ani v tomto snímku nezklamala, její přirozené osobní kouzlo funguje na 100% i na startovní čáře budoucí hvězdy, ať už tančí nebo se jen usmívá, prostě „to“ tam je.. (22.09.2020)

Film se objevil v mém hledáčku jen a pouze kvůli Audrey Hepburn a nic jsem od něj vlastně ani nečekal. Po docela nezáživném začátku se na scéně (konečně!) objevila moje oblíbenkyně, a přestože dostala víc prostoru k tanci než ke hraní, nebyl jsem vyloženě zklamán. Pak přišla na řadu zajímavá kriminální zápletka (pokus o atentát na diktátora Galberna symbolizujícího pravděpodobně Mussoliniho), která mě dokázala zaujmout a svým záverečným vyústěním dokonce překvapit, ale chování Marie a následně Scotland Yardu mě dost lezlo krkem, protože jakoby nevědomky obhajovalo politiku appeasementu, toho času pro Brity tolik typickou. Viděl bych to na čistý průměr. (16.03.2011)