Kategorie C

Německé ministerstvo vnitra se rozhodlo rozdělovat fotbalové fanoušky do tří kategorií. Kategorie A - mírumilovní fans, Kategorie B - fanoušci, kteří občas mohou vyvolávat rvačky a výtržnosti a které fotbal zajímá (vesměs ultra) a Kategorie C - hooligans, které fotbal příliš nezajímá a vše podřizují střetu se soupeřem nebo policií.

Rivalita mezi fanoušky fotbalových klubů FC Sachsen a Lok Leipzig je tradičně nejsilnější v celém Německu, jejich vzájemná nenávist a násilí dosahují jen těžko uvěřitelných dimenzí. A to i přesto (nebo právě proto), že oba kluby sídlí ve stejném městě, východoněmeckém Lipsku. Režisérka Tennerová se v předchozím dokumentu No Exit (2004) zaměřila na fungování neonacistické scény ve Frankfurtu nad Odrou. Nyní se předmětem jejího zájmu stala další násilnická sociální subkultura - fotbaloví chuligáni. Pro svůj několikaletý výzkum použila takřka etnografický přístup, dívá se na rvačky jako na dávný mužský rituál. Všímá si života protagonistů komplexně: sleduje, jak čekají v zástupu na úřadu práce, jak klábosí nad pivem v hospodě nebo jak připravují choreografie, tzv. „chorea" (zpěvy a barevné ornamenty, vytvořené souhrou ultras v davu na stadionu). Pozoruje, jak poctivě trénují na bitky, jak jdou do boje. Brutální střety následuje brutální zásah policie. Tyto obrazy (některé z nich snímá amatérské video) jsou ve zjevném rozporu s výpověďmi samotných fanoušků před kamerou. Ti prezentují celou věc jako v podstatě sportovní rivalitu, která má mravní kodex a pevně stanovená pravidla boje. „Nejdříve se rozcupujem na hadry a pak jdeme na pivo." Tennerová staví proti sobě názory na to, kolik takové „hry" stojí společnost (náklady na policejní operace, výdaje nemocnic) a zda je třeba je trestat. Vznikl provokativní dokument, důležitý nejen pro Lipsko. (Letní filmová škola)