Die kommenden Tage

Se světem to v roce 2020 nevypadá dobře: zdroje docházejí, ve světě se válčí, stávající struktury se rozpadají. Co teď? Můžeme se třeba začít společensky angažovat jako Cecilie. Zde se však zdvihá varovný prst: Rodiče, zakažte svým dcerám chodit na demonstrace a flashmoby, nebo z nich vyrostou iracionalitou poháněné teroristky, vraždící monstra! To Ceciliina sestra Laura má jiné cíle: starat se o bližní, přispívat svou troškou poznání vědě, založit rodinu... Takže tu máme iracionální revolucionářku Cecilii vs. rozvážnou Lauru, která se zabývá evolucí. A nezapomeňme na jejich milé: drsňák Konstantin stojí v protikladu k Lauřině laskavému Hansovi. Na začátku se zdá, že obě pozice dostanou šanci se obhájit, avšak postupně se ukazuje, že se prostřednictvím Laury vrátíme k ideálu Kinder, Küche (Kirche už odsud tedy vypadla). Jenže film nechtěně působí tak trochu směšně - když nám jako alternativu za Konstantinův šílený teroristický boj (s heslem "účel světí prostředky") nabízí Hansovo zírání na ptáky (aby se absurdita naplnila, je třeba dodat, že Hans je téměř slepý). A k tomu teroristickému boji za jiný (lepší) svět... Všichni revolucionáři, již se maskovali druhou identitou "slušných občanů", jsou demaskováni a... vidíme, že vlastně i ten jejich boj je maska. Pod tou se skrývá (chvíle napětí) TOUHA PO LÁSCE A RODINĚ! A takhle je to se vším. "Velké dějiny" budoucnosti jsou přebity "malými dějinami" (tedy... maloměšťáckými dějinami). A to říkám jako obhájkyně lásky k bližnímu a zastánkyně modelu rodiny.// Pozitiva: Chytne to za srdíčko. Je to fakt dojemňoučký. August Diehl je jako vždy ďábelský a přesvědčivý. Bernadette Heerwagen je přesvědčivá a andělská. (11.05.2011)

Budoucnost je nejistá a místy celkem nezáživná. (16.05.2018)