Ludvík XVII. opředený záhadami

Strach, bolest, smutek, samota. Tak by se daly jednoduše popsat poslední měsíce malého Ludvíka Karla, syna francouzského krále Ludvíka XVI. a rakouské císařské dcery Marie Antoinetty. Jen stěží se však dá popsat to, co malý dauphin opravdu prožíval. Revoluce byla skutečným peklem pro francouzskou královskou rodinu. Nejdřív revolucionáři popravili krále, pak si vynutili hlavu jeho ženy a posléze také sestry. Poslední zahynul v malém temném pokoji zapomenutý Ludvík, který si již měsíce nepřál nic jiného, než umřít. V dokumentu se také dozvídame nová fakta, testy DNA, jež prokazují, jestli v Templu opravdu zahynul francouzský dauphin. Kyž za Velké francouzské revoluce padla hlava krále Ludvíka XVI. do koše pod gilotinou (1793) a za krátký čas později i jeho manželky, královny Marie Antoinety, zbyly ve vězení Templu jejich dvě děti. Dcera Marie Tereza, zvaná Madame Royale, a syn, následník trůnu, Ludvík Karel (dauphin). Dauphinovi bylo v té době osm let. Oba královští potomci zůstali ve vězení i nadále a Ludvík Karel tam i po dvou letech zemřel (1795). Zemřel v izolaci, ve špíně, po děsivých útrapách, tělo pokryté vředy a strupy. Z logiky věci byl ke konci šílený a vůbec už nemluvil. Je to černá skvrna v dějinách francouzského národa. Popravili svého krále a královnu, což byla v obou případech justiční vražda. Pravda, byla revoluce a její představitelé si nevěděli rady, co v dané situaci dělat. Ale nechat strašlivou smrtí zemřít malé dítě - to je vysvědčení, které komentáře nepotřebuje. Samozřejmě, hned po Ludvíkově ohlášené smrti se roznesly zvěsti, že ve skutečnosti zemřelo jiné, podstrčené dítě. Samotný dauphin byl prý osvobozen a žije někde skryt. Royalisté i jeho rodina (tou dobou pochopitelně v zahraničí) jej prohlásili za krále Ludvíka XVII. Je pochopitelné, a dělo se tak ve všech dobách, že se našli podvodníci, kteří využili nejasných okolností okolo věznění a smrti malého dauphina a začali se, postupem doby, za něj prohlašovat. Tento král-nekrál byl světovým rekordmanem v počtu svých Lžiludvíků. Udává se, že jich bylo okolo stovky. Jeden z nich byl dokonce indiánský míšenec. U drtivé většiny byl podvod rychle odhalen, nicméně jsou v historii zachována jména čtyř lidí, kterým se víceméně podařilo přesvědčit velký okruh svých příznivců, že právě oni jsou tím pravým zachráněným dauphinem. Již tři roky po smrti Ludvíka Karla se objevil mladík, který nechtěl prozradit kým je, ale chování prý měl noblesní. Veřejnost vzrušovalo jeho tajemství, a proto jej úřady posadily do basy. Pro úřady je nejlepší veřejnost nevzrušená. Tím ovšem počet lidí snažících se odhalit jeho totožnost stoupal. Po návštěvě jeho příznivců ve vězení jim odhalil velké tajemství. "Ano - já jsem ten ztracený dauphin". Byla velká sláva, byly z toho i nějaké peníze a báječný život. Jenže se ukázalo, že "douphin" je synem jistého ševce jménem Hervagault. Tento podvodník sice až do smrti tvrdil, že je synem Ludvíka XVI., nicméně po mnoha peripetiích skončil ve vězení, kde v roce 1812 zemřel. (oficiální text distributora)