Obsahy(1)
Televizní inscenace Jana Trefulky je zvláštní téměř detektivní příběh muže a ženy. Fiktivní zápletka je objasněna zvolna, teprve až v závěru příběhu. Projevuje se tu zřetelně vliv absurdního dramatu. Pestrý je také autorův osobitý jazyk, nenápadně střídá styly od lidové jadrnosti až k vysloveně básnickému vyjádření. A stejně volně nakládá s časem. Zároveň autor prozrazuje svůj společensko-kritický pohled, skrze jemně zašifrovanou symboliku a nepoplatnost dobovým tendencím. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (13)
Zapomenutá televizní krimoška (?), kterou snad z archívu neměli ani vytahovat, totální ztráta času:-(( ()
Trochu až hloupé.. ()
Ukázka úpadkové marxistické tvorby 60. let, dobré tak leda pro cvoky... ()
No nevím jestli krimi, ale hovadina to byla pěkná :-D Radost pohledět na některé herce jako byl např. Josef Karlík. 30% ()
Rozhodně to není krimi film, nýbrž (pro mě osobně) velmi těžko stravitelné absurdní drama, které jsem měla prvních dvacet minut chuť hodit do hajzlu, spláchnout a dekl už neotvírat, ale nakonec zvědavost zvítězila. Jestli je to dobře nebo špatně sama nevím. Velmi zvláštní počin. ()
Vynikající, třeskutě chytrá, vizionářská, originální, zvláštně surrealistická, zejména Josefem Karlíkem dokonale zahraná záležitost. Hltal jsem každé slovo, o Ptáčka tady podle mě šlo až v poslední řadě. Rozhodně bych to neřadil do žánru krimi, to tomuto TV filmu velmi ubližuje. Je to psychologická konverzačka a zatímco z krimi jsem tu neobjevil lautr nic, dostal jsem dokonale prokreslené charaktery lidí své doby. Ohromily mě přesné vize života v budoucnosti. Padesát let od vzniku filmu zodpovědně tvrdím - pan Trefulka (nomen omen) měl velký, vzácný dar. ()
Když si tak člověk pustí úchylnej animáč se dvěma dementama, tak se není celkem čemu divit, že postavičky pobíhají po scéně a jeden z nich pokřikuje Smrádku! Smrádku!. Pokud to však má být krimi a kolem semence pobíhají dva očividní retardi, z nichž jeden si na hlavu nasazuje ptačí klec, a vykřikují Ptáčku! Ptáčku!, po deseti minutách jde člověk hledat vzduchovku a po dvaceti si říká, že ty Hitlerovy kliniky pro mentály nebyl tak špatnej vynález. Naštěstí, když ve třicáté minutě zklamaně zjišťuje, že akcie IG Farben opravdu nejsou nikde k mání, ozvou se dokonce i jiná slova. A zajímavá! I když jejich váha byla v době vzniku jistě větší, daly by se některé repliky považovat za nadčasové. V tu chvíli si pak člověk všimne i hereckých výkonů obou hlavních představitelů a už se veze, protože v průběhu stopáže tenhle černobílý výjev dobře graduje a potěší i dobře napsané dialogy. Pokud tedy chcete zkusit něco jiného, jednohubku absurdního dramatu, přežijte těch prvních dvacet minut. ()
Vizuálně krásné, výborné dialogy o práci - zvlášť úvodní scéna. Hlavní motiv je paradoxně spíš slabší, všechno vedlejší je výborné. ()
Trefulkův pokus o absurdní drama, který nevyšel. Hvězdičky jen za dobrou režii i herce. ()
Větší ptáčkovinu jsem dlouho neviděla. Dvacet minut řvaní "ptáčkuuu", to nevydrží leckdo. Tvůrci si museli pořádně šlehnout. Jinak ale takhle dopadají rodiče, kteří si vychovávají malého tyrana. Všichni by si zasloužili klec. Hvězda za amalgámy Josefa Karlíka :-) ()
Ano, kdo toto dílko shlédl v nekonečném proudu ostatních, mohl dostat pajtlováka. Asi jako když v řadě čokoládových bonobónů strčíme do úst jednohubku s kaviárem. Ve skutečnosti máme před sebou něco co ve zkratce a neotřelým způsobem, předvídá to co dnes řešíme. Lidé půjdou ulicemi... dí p. Karlík v jakémsi transu. "Ubavit se k smrti" píše Neil Postman celou knihu o něco později. ()
tak tohle je pro mne ukázka toho proč zaplaťpámbu za to, že absurdní drama, osobitý jazyk a jemná zašifrovanost a a symbolika nepoplatnost a poetika 60. let je za námi. Po devadesáti minutách jsem se podíval na hodinky a ty svině ukázaly jenom třicet minut. To je asi to volné nakládání s časem. Kdybych byla ptáčkem, tím malým skolem, hodila bych si z toho mašli muset to poslouchat. , ()
Pro některé zde zde uvedené legrační komentáře, které inscenaci označují za "krimošku" nebo dokonce "marxistickou tvorbu" bych rád uvedl na pravou míru fakt, že se nejedná ani o jedno či druhé. Ptáček je absurdním divadlem převedeným do formátu TV inscenace. Do jaké míry úspěšným je otázkou, faktem zůstavá, že žánr absurdního divadla není stravitelným pro každého. ()