Platónova akademie

Kdo vlastně jsem? Řek nebo Albánec? A co ze mně vlastně dělá jedno či druhé? Stavros si náhle musí odpovědět na tyto otázky, jako by už i tak neměl dost starostí. Jeho hledání probíhá na pozadí tradičního řeckého pozorování života - někdo by to nazval flákáním, ale to by se Řekové mohli urazit :-) Film je svižně natočený, s laskavým humorem zobrazuje vztahy Řeků k Albáncům i třeba k Číňanům a režisér se sympaticky nebojí strefovat se do vlastních řeckých řad. A některé hlášky jsou vskutku dokonalé. Pěkné čtyři hvězdy. (07.07.2011)

Film je poněkud tendenční, zaujatý - Řekové vypadají jako pobudové, jsou nezaměstnaní, kdežto Albánec je kultivovaný a Albánci pracují! recenze: https://www.hollywoodreporter.com/review/platos-academy-film-review-29725 https://www.critic.de/film/kleine-wunder-in-athen-2201/ (13.09.2020)

Film Akadimia Platonos (myšlena je athénská čtvrť se stejnojmenným náměstím) je anekdotickou hříčkou řecké svébytnosti. Filippos Tsitos v ležérním obleku běžného athénského dne našlehal frappé z kostiček klišé a stereotypů, kolující uvnitř tepen, ale i zvenku, kolem řecké společnosti. Má rozvernější náladu a od základů roztřásá tou poslední jistotou člověka v deziluzi životního snažení. Je škodolibější a dobírá si národností aspekty, byť sama hříčka je jen koketním flirtem a citlivou zlomyslností. Nakonec, jisté napětí mezi řeckým a albánským bylo v době natáčení jen odvarem, řecká přítomnost se toho času již pomalu začala přizpůsobovat více globálnějšímu charakteru života a samotných Athén. Tsitos dokázal s nadhledem zachytit to řecké v dobrém i uštěpačném smyslu věci, a řecká svébytnost ducha přetrvává. Hrdinou athénské reality všedního dne je Stavros, alias Salih (dobrý Adonis Kafetzopoulos), majitel malého obchůdku, opuštěný a nenaplněný. Jedinou radostí je společnost přátel a ta řecká národní hrdost. Nespavost si ale žádá terapii vytržením. Důležitou postavou je Marenglen, alias Remzi (příjemný Anastasis Kozdine), albánský dělník s nejasnou minulostí. Stará fotografie, mlhavá vzpomínka a nitro, toužící po poznání vlastní matky. Hlavní ženskou postavou je Chariklia (pozoruhodná Titika Sarigouli), stařičká Stavrosova matička. Stáří, mrtvička a dávný osobní hřích mateřství, srdce je zcela nadšené z možnosti usmíření a znovushledání. Z dalších rolí: nejbližší přátelé Stavrose i jeho sousedé a majitelé z vedlejších obchůdků Nikos (Jorgos Souxes) a Thymios (Panajotis Stamatakis), další kamarád do party ležérního prožívání života Argyris (Kostas Koronaios), či od Stavrose již utečená žena Dina (Maria Zorba). Film Akadimia Platonos jest lehkou anekdotickou hříčkou o řecké národní svébytnosti a životním uspořádání. Komorní, intimní, rozverné, rozkošné, aneb poezie malého člověka. (15.05.2021)

Mimoriadne kladne hodnotím nevtieravý, skromný a dôveryhodný štýl zábavy a zároveň podania myšlienky, ktorého ukážkovým príkladom bol práve tento film. Jeho predstaviteľmi sú obyčajní ľudia, ktorí nemajú toho veľa na práci, tak rozoberajú zdanlivé zbytočnosti ako napríklad otázka národnosti. A táto otázka vo filme prerástla do všeobecného zamyslenia sa nad identitou človeka ako takou. Spracovanie nebolo xenofóbne či šovinistické, lež citlivé a vtipné. Malo to jasnú myšlienku, malo to jasný dej, nehralo sa to na nič veľkolepé, bolo to vtipné… malo to skrátka iskru. A v mnohom to zobrazovalo nás samých – či už povahu Slovákov, alebo povahu ľudí všeobecne. (03.02.2012)

Velké překvapení. Na film jsem šel bez očekávání a dostalo se mi slušné zábavy. Řekl bych až nacionalistické cítění mezi Stavrosem a kamarády funguje a baví do chvíle, než se na plátnu objeví ztracený albánský syn. Rozhodně nejvtipnější záležitost, co jsem na letošních Varech viděl. Škoda závěrečného twistu, který jednoduchost a svižnost filmu poněkud ničí a příběh se snaží zbytečně zamotávat. [MFF KV 2011] (09.07.2011)