A Place Called Chiapas
Obsahy(1)
Nettie Wild strávila v Mexiku 8 měsíců, a tak mohla sledovat několik etap povstání Indiánů v Chiapasu, kteří se vzbouřili proti centrální vládě. Setkala se s předními protagonisty této revoluce a pokusila se o syntézu událostí, které daly podnět k vytvoření zapatistického hnutí. Povstalecký velitel Marcos dává zapatistické revoluci novou podobu, bojuje s pomocí Internetu a zahraničních médií. Zároveň má jeho hnutí hluboké kořeny v boji mexických Indiánů o svobodný přístup k půdě. Ten začíná znovu a znovu a je neustále potlačován státní mocí. Tento fascinující dokument nabízí jedinečný pohled na událost, kterou New York Times nazvaly "první světovou postmoderní revolucí". (oficiální text distributora)
(více)Recenze (1)
A Place Called Chiapas působí trochu rozpačitě. Na jednu stranu je fajn, že Nettie Wild mluví s mnoha různými lidmi, kteří jsou součástí toho, co se v Chiapasu děje od 1. ledna 1994 (ale vlastně už mnohem déle), od campesitos, biskupa Samuela Ruize a guerilleros z EZLN přes mexické vojáky a vyhnané rancheros po uprchlíky ze severní části Chiapasu a členy Paz y Justicia (trochu ale chybí zástupci mexické vlády). Právě rovina mapující snahu uprchlíků vrátit se do svých domovů a marné úsilí dvou jejich zástupců domoci se zastání je patrně nejzajímavější a je také nepřesvědčivějším svědectvím o tom, čemu lidé v Chiapasu musí čelit: nezájem vlády o řešení situace, lhostejnost armády (přes tisíce mužů, kterými v té době v silně militarizovaném Chiapasu disponovala), pronásledování ze strany eskader smrti – a ano, také nemožnost zajistit jejich ochranu ze strany Zapatistů. Na druhou stranu ale Wild nijak zvlášť nezkoumá ani důvody a kontexty, jež vedli k povstání, ani jaké jsou vlastně požadavky a cíle EZLN. Zároveň je Marcos poddán jako tak trochu sebestředný pozér a třeba Comandante Ramona jako nesamostatná figurka, která poté co odehrála svůj part zmizela ze scény (což samozřejmě není pravda). A také vlastně úplně chybí zasazení do kontextu Mexické politiky a, jak jsem už říkal výše, rozhovor s některým z oficiálních představitelů státu (zvlášť když měl štáb odvahu k rozhovoru s členy Paz y Justicia na jejich území). Protože i když je Chiapas nejchudším státem federace, události v něm dokázali otřásat celou mexickou politickou scénou – a jistě nejsou bez spojitosti s koncem mocenského monopolu PRI v r. 2000, po jedenasedmdesáti letech, kdy prezidentské volby vyhrál kandidát PAN Vicente Fox. Rozpaky, které A Place Called Chiapas vyvolává ale nejsou zatracení. Přestože selhává v tom, vykreslit situaci v Chiapasu komplexněji a kontextuálněji a EZLN poněkud nespravedlivě zplošťuje (s vědomí, že nekriticky glorifikující pohled na ně by byl také mylný), dokáže na některých místech přiblížit mnohé z toho co se v Chiapasu v průběhu 90. let dělo – a vlastně stále děje - www.sipaz.org/crono/crono_eng.htm#A94 (chronologie do konce r. 2009). ()