Ašita no Džó

Joe se toulá a dobře se umí prát a tak je jasné, že by z něj mohl být boxer a protože se po obdržené ráně dokáže brzy zvednout, tak i dost dobrý boxer. Osobně se mi líbí spíš tréninky než vlastní zápasy, protože mě moc netankuje, když si dávají přes hubu. Linka s bouráním slumů vyšla tak trochu na prázdno, stejně jako spousta dalších a tak tenhle film nakonec není tak silný, jak mohl být. Netradiční boxerský film, s dvěma kladnými hrdiny, žádná bombička, ale je tam Yamapi ;) (13.06.2015)

Na to jak to byl vcelku očekávaný film a jak se na to Jamappi a Jusuke připravovali, tak mě to zase až tak moc nevzalo. Ke konci jsem sice nevěděla komu fandit a v několika chvílích jsem to víc přála protivníkovi než Joeovi. Nakonec to dopadlo, jak to dopadlo, tedy takhle: výsledek v ringu a dovětek byl tak nějak jasný od pádu Jusukeho, ale proč proboha poté ještě takové protahování? Copak to nešlo udělat kratší? Pro mě to má přepálenou stopáž s hluchými místy, nevýraznou hudbou, dospělejším Jamappim, sympatickým protivníkem a podivnou omáčkou, která to tak nějak dochucuje. Pro fanoušky sportovních filmů, kde nikdo příliš nefilozofuje, bych to mohla doporučit. Pro fanoušky Jamappiho taky. Pro fanoušky předlohy asi také - pro srovnání. No a zbytku? Jsou lepší filmy. (25.11.2011)

Môžem s istotou povedať, že Ashita no Joe je všetko len nie kvalitný film. Pri tomto síce milom, ale neúspešnom pokuse o natočenie klasickej športovej drámy, podľa už vyžmýkaného americké receptu som sa neskutočne nudil. Na začiatku sa ocitáme niekde v polovici minulého storočia, no kulisy na to teda rozhodne nevyzerajú. Autentickosť je však ten posledný problém, pred ním sú tu v prvom rade klišé dialógy a celkovo zlý scenár, nudná hudba, kostýmy alebo teda masky, ktoré by ocenil akurát tak Jack Sparrow a nakoniec boxer, ktorý do seba nechá mlátiť ako do vreca zemiakov aby nakoniec svojho súpera odrovnal totálne idiotským spôsobom. Tých vecí čo ma iritovali tam bolo samozrejme ešte o niečo viac, ale nechcem hneď každého odradiť. Pomaly ale isto si začínam všímať, že veľké množstvo ázijských filmov je tu neprimerane preceňovaných, k nim samozrejme patrí aj rozprávkovo-klišé príbeh boxera Joe-a. (17.05.2013)

Tak tohle se mi těžko hodnotí hned z několika důvodů, hlavním pak je asi ten, že japonské filmy pro (středo)evropana jsou prakticky samostatným sub-žánrem a je otázkou, jestli je tak tedy i hodnotit. Objevují se zde klasické prvky východní tvorby, jako jsou mísení kýčovitých vypravěčských technik s filozofováním o důležitých hodnotách, nebo třeba střídání precizně detailních záběrů s něčím, co by člověk čekal spíš v telenovele. Nic z toho ale není záporem, protože to patří k věci (ale právě nám, evropanům, se to může zdát přehnané až za hranici únosnosti.) Příběh jako takový kombinuje stokrát ohrané sportovné téma (pokud řadíte box mezi sporty...) s něčím novým a neotřelým. Kdybych se oprostil od veškerého kontextu, asi bych to za velmi dobrý film neoznačil, ale jako zajímavost pro zpestření to rozhodně stojí za shlédnutí. (02.02.2012)