Reklama

Reklama

Země zapomnění

  • Francie La Terre outragée (více)
Trailer

Obsahy(1)

26. dubna 1986, Pripiat, několik kilometrů od Černobylu. Tohoto krásného letního dne slaví Anya a Piotr svoji svatbu. Malý Valery a jeho otec Alexeï, inženýr v jaderné elektrárně Černobyl, zasazují jabloň. Nikolaï, lesní správce, vykonává svoji pravidelnou pochůzku po lese… V elektrárně však dojde k havárii. Piotr je povolán, aby uhasil oheň. Nikdy se však nevrátí. Radioaktivita okamžitě mění podobu těch, kteří jí byli zasaženi. Lidé jsou najednou ve spěchu evakuováni. Alexeï, odsouzený úřady k umlčení, raději zmizí… O deset let později. Pripiat, město přízraků, které jeho obyvatelé opustili, se stává zemí nikoho, gigantické moderní Pompeje vztyčené na podivném turistickém místě… Anya je nyní průvodkyní v této oblasti, Valery stále hledá po stopách svého otce a Nikolaï sám nadále udržuje svoji zamořenou zahradu… Čas dělá své, avšak jsou naděje na nový život zde vůbec ještě možné? (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (24)

lennyd 

všechny recenze uživatele

26. dubna 1986, den, který změnil životy (a spoustu ukončil) velkého množství obyvatel městečka Pripjat, i celého jejího okolí. Den, kdy se ukázalo, co dokáže jádro, pokud není pod stoprocentní kontrolou, a den, kterému se vyrovnala snad jen podobná havárie ve Fukušimě (byť způsobena přírodní katastrofou). Film sleduje osudy několika obyvatel městečka Pripjat, kteří měli to štěstí (a nebo smůlu?) že původní havárii přežili... O černobylské havárii jsem četl spoustu článků, a také jsem si se zájmem přečetl reportáž z výletu do míst, kam míří jen ti odvážnější (bohužel ji už nejsem schopen najít). A tak jsem byl na tento film docela zvědavý, a - když se na to podívám zpětně - tak jsem si jej i docela užil. Samozřejmě "filmová" verze ubírá něco na dokumentaričnosti (kterou si tragédie zaslouží), ale zase tomu dává chloupek lidskosti (leč jak říkám, bylo to spíš na škodu, protože Černobyl není úplně místo na nějakou romantiku). Každopádně pokud někoho tato tématika zajímá, tak doporučuji i zajímavé videjko na youtube, jak informovala tehdejší československá média o této katastrofě... jak režim v roce 1986 informoval o havárii den po dni... ()

Kaluž 

všechny recenze uživatele

Pokud by něco mělo charakterizovat tenhle uondaný kousek, tak to bude sousloví nevyužitý potenciál. První část filmu je parádní, černobylská katastrofa je zachycena civilně, žádné drámo, žádný efekt, lidé se baví, slaví, milují se a za domem jim hoří jaderný reaktor. Nikdo nic neví, nikdo nic netuší. A pořád prší. Pak se ale přesuneme dál v čase a najednou sledujeme osud ženy, která se odmítá vyrovnat s minulostí. Přestože má možnost odejít a žít lepší život jinde, tvrdohlavá zarputilost ji stále táhne zpět do zóny. Nakonec děj vyšumí do ztracena a nebýt miniosudů dalších zúčastněných, šel bych ještě o bod níž. Olga Kurylenko v hlavní roli září (doslova) a svůj dramatický part ustojí i přestože ji scénář háže klacíky pod nohy. Taky už to dávno (hlavně díky bezvadnému televiznímu hitu) není jenom "ta hezká tvářička z bondovky". Škoda té promarněné šance, mohlo to být docela působivé postapo, takhle je z toho jen vyčpělá "artovka" pro pár festivalových nadšenců. ()

Reklama

kaylin 

všechny recenze uživatele

Některé lidské osudy jsou zajímavé, a proto o nich stojí za to natočit film. Někdy je ale podání takové, že to zase tolik nepřinese. A to si myslím, že je problém snímku "Země zapomnění". Nějak to na mě nedokázalo udělat dojem, i když to není vůbec špatně zahrané a je to dramatické. Pořád mi to přišlo trochu obyčejné. ()

Sidonka 

všechny recenze uživatele

Naprostý souhlas s komentářem od Enšpígla. Prvních dvacet, pětadvacet minut bylo úžasných a ty bych ocenila klidně nejvyššími pěti hvězdami. Jediná výhrada k takřka dokonalému začátku je, že se odehrává v jakémsi bezčasí, podle módy, vybavení domácností i chování postav nepoznáte, že by se mělo jednat o story odehrávající se v druhé polovině 80.let, spíše film působí, že popisuje dobu mnohem starší. Po havárii v jaderné elektrárně Černobyl, místo toho, aby příběh začal gradovat, se naopak rozpustil do mozaiky několika příhod, které nedrží pohromadě. Vznikla jakýsi podivná motanice psychologického filmu, nevěrohodného dramatu, nedotažených nápadů, hovorů o ničem, dlouhých záběrů a vše je sestříháno tak zvláštně, jako by to k sobě ani nepatřilo, jako by každou část filmu vytvářel pokaždé jiný tvůrce. Tvůrcům po úvodní skvělé části prostě došla šťáva a zbytek už za mnoho nestál. Škoda, mohlo se jednat o skvělou záležitost. Ona i ta myšlenka, co havárie udělala s psychikou lidí a jak se s neštěstím obyvatelé Pripjati vyrovnávali, je skvělým nápadem. Dojem z filmu je rozporuplný a nezachrání to ani připomínka na hezkou písničku, kterou mi po mnoha letech nostalgicky připomněla zpívající nevěsta: " Milion, milion, milon růží mít..." (Milion alych roz) :) ()

Big Bear 

všechny recenze uživatele

,,Vašeho manžela není možné vidět. Proč? Dostal 1600 rentgenů, už to není člověk, je to reaktor! ´´ ------- Tohle byl hodně zajímavý film a podotýkám smutný a deprimující. Hlavní hrdinkou je Anya, která se v den kdy došlo ke katastrofě zrovna vdala. Ty minuty, hodiny a dny těsně po byly jedním slovem strhující. Asi nikde jinde jsem zatím ohledně této jaderné katastrofy neviděl nic lepšího a že mne Černobyl dost zajímá! Jakmile však Olga Kurylenko nasedne do evakuačního autobusu a dojde k časovému skoku o 10 let, z obrátek film těžce ubere a stane se deprimujícím psychologickým snímkem. Snímkem o lidech, kteří ztratili svojí identitu, své blízké tam v zóně. Cosi je do ní stále přitahuje i když ví, že delší pobyt v oblasti stále zamořené radioaktivitou škodí. Během této druh části se o katastrofě lecos dozvíme, protože Anya je průvodkyní pro turisty a provádí je i s výkladem městem Pripjať. Nám z počítačového Stalkera a COD tolik dobře známým! Ačkoliv některá místa jsou již notoricky známá : velké ruské kolo, bazén atd... Přesto budete znovu v úžasu sledovat to město duchů. Nejsou to ale jen výlety do zóny, i okolí je stále podivně tiché a Anya i když se snaží začít znovu ví, že tohle místo bylo prokleto. Tři dozimetry. * * * ()

Galerie (30)

Zajímavosti (2)

  • Poprvé od katastrofy získal nějaký filmový štáb povolení na natáčení v postižené oblasti Pripjatu. Od filmařů se však očekávalo hrdinské vyobrazení likvidátorů nehody a popírání důsledků katastrofy podle jejich oficiální verze, a tak si museli kvůli cenzuře dokonce připravit falešný scénář, který získá důvěru úřadů. (Krissty)
  • Deset let po havárii, když Valery (Ilya Iosifov) hledá svého otce, prochází mimo jiné i budovou s bazénem Lazurnyj. Byla to  jedna z budov, které zůstaly funkční i po nehodě a sloužil pro rekreaci likvidátorů a pracovníků v zóně až do roku 1998, kdy byl po neúspěšné hygienické prohlídce definitivně opuštěn. V rámci dané scény je však bazén již v dezolátním stavu a prozrazuje tak, že scéna byla natočena mnohem později. (Adrai)

Reklama

Reklama